ARMÁDY A HISTORIE

Josef Sepp Dietrich

SS-Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen SS

28.5.1892, Hawangen / Kreis Memmingen / Bayr. Allgäu
22.4.1966, Ludwigsburg / Württemberg

NSDAP-Nr.: 89.015
SS-Nr.: 1.177

SS-Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen-SS: 1.8.1944
General der Waffen-SS: 3.1940
SS-Obergruppenführer: 1.7.1934
SS-Gruppenführer: 18.12.1931
SS-Oberführer: 10.10.1930
SS-Standartenführer: 18.9.1929
SS-Sturmbannführer: 1.8.1928
SS-Sturmführer: 1.6.1928

SS-Abschnitt I: 11.7.1930 – 11.8.1932
SS-Gruppe Süd: 31.10.1930 – 1.10.1932
SS-Oberabschnitt Süd: 31.10.1930 – 1.10.1932
SS-Abschnitt IV: 11.7.1931 - 1.8.1931
SS-Gruppe Nord: 1.10.1932 – 19.4.1933
SS-Oberabschnitt Nordsee: 1.10.1932 – 19.4.1933
SS-Gruppe Ost: 19.4.1933 – 5.1945
SS-Oberabschnitt Spree: 1.10.1933 – 5.1945
Velitel 1. SS LSSAH: 1933 – 4.7.1943
Velitel 1. SS Panzer Korps: 4.7.1943 – 9.8.1944
Velitel 5. Panzer Armee: 9.8.1944 – 9.9.1944
Velitel 6. Panzer Armee: 14.9.1944 – 31.1.1945
Velitel 6. SS Panzer Armee: 31.1.1945 – 8.5.1945

Zlatý stranický odznak
1914 Železný kříž II. třídy
1914 Železný kříž I. třídy
Kříž cti 1914-1918
Tankový odznak 1918, stříbrný
Spona k Železnému kříži II. třídy: 25.9.1939
Spona k Železnému kříži I. třídy: 27.10.1939
Rytířský kříž: 4.7.1940
Dubové listy: 31.12.1941 (41.)
Meče: 16.3.1943 (26.)
Diamanty: 6.8.1944 (16.)
Kombinovaný pilotní a pozorovatelský odznak ve zlatě s diamanty
Řád krve č. 10: 9.11.1933
SS čestný prsten
SS čestný meč
Bavorská vojenská medaile za zásluhy 3. třídy
Rakouská medaile
Slezský řád orla 1./2. třídy: 1921
Krymský štít
Medaile za tažení na východní frontě
Pamětní medaile 1.10.1938 se sponou Pražský hrad
Pamětní medaile 13.3.1938
Služební odznak NSDAP, stříbrný
Ríšský sportovní odznak, zlatý
SA sportovní odznak, zlatý

Dietrich se narodil v roce 1892 v Hawangenu v Bavorsku. V 19 se stal dobrovolníkem u 4. polního dělostřeleckého pluku v 1. světové válce, byl vyznamenán Železným křížem a povýšen do hodnosti rotmistra. Po válce pracoval u benzínové pumpy a jako řezník před vstupem do bavorské policie a bojoval s Freikorps Oberland ve Slezsku. V roce 1928 vstoupil do NSDAP a SS a navzdory tomu, že byl téměř negramotný, rychle postupoval. V roce 1932 se stal velitelem Hitlerových osobních strážců. V březnu 1933 ho Hitler určil, aby zformoval Leibstandarte pro ochranu Říšského kancléřství. Dietrich hrál vedoucí úlohu v červnu 1934 při Noci dlouhých nožů, kdy zlikvidoval vedoucí špičky SA včetně Röhma. To zvýšilo jeho prestiž díky spolehlivosti, ačkoliv se často střetával s Heinrichem Himmlerem. Dietrich vedl Leibstandarte Polsku a ve Francii. Byl vyznamenán Rytířským křížem za velení ve Francii. Vedl své muže v boji v Jugoslávii a Řecku, kde obdržel důtku za to, že přijal kapitulaci řecké armády a opomenul při tom italské spojence. Vedl Leibstandarte v Rusku, často s těžkými ztrátami a v červenci 1943 převzal velení I. SS Panzer Korps a zúčastnil se znovudobytí Charkova. V jednom případě seděl s dalšími důstojníky v domu, kterému ustřelil tank T-34 střechu. Bez váhání skočil na tank a hodil mu dovnitř věže granát. Brzy poté přesunul svůj hlavní stan do Itálie, aby zajistil přechod německých jednotek přes Alpy. V lednu 1944 přesunul svůj hlavní stan do Belgie a na jaře do oblasti Paříže a v květnu ke své jediné operační jednotce 12. SS Panzer Grenadier Division Hitlerjugend do Évreux.

Dne D byl Dietrich v Bruselu na návštěvě u Leibstandarte, která se přesunula z Ruska k I. SS Panzer Korps. Okamžitě se vrátil do Paříže, kde jeho štáb připravoval obranu Normandie. Velitel skupiny armád West Gerd von Rundstedt mu rozkázal, aby převzal Panzer Lehr Division v Chartres a 21. Panzer Division a spolu s 12. SS Panzer Grenadier Division zatlačil Spojence zpět do moře. Spojenecká letadla bránila Dietrichově pohybu k moři a jeho naděje na útok v den D+1 byly rozbity. Po přerušení spojení též nemohl navázat spojení se 7. Armee, která byla pod jeho velením. Jeho útok byl posunut na D+2, ale podnikly ho jen malé části Panzer Lehr a 21. Panzer Division a selhal proti spojenecké palebné převaze. Poté se Dietrich přesunul do obrany a často navštěvoval své jednotky v oblasti Caen. V červenci Dietrich úspěšně odrazil britské tanky východně od Caen a za svůj úspěch byl 1. srpna povýšen do hodnosti SS-Oberführer. Převzal dočasně velení nad 5. Panzer Armee (původně Panzer Gruppe West) a stáhl její zbytky přes Seinu. V září se vrátil do Německa k zformování 6. Panzer Armeey, kterou vedl během Ardenské ofenzívy. Poté tato jím vedená armáda, přejmenovaná na 6. SS Panzer Armee, hrála vedoucí roli při protiofenzívě u jezera Balaton v Maďarsku v březnu 1945. Byl to poslední německý útok za války a po jeho selhání obvinil Hitler Waffen-SS ze zrady. Dietrich se pohádal s Himmlerem za to, že nehájil Waffen-SS. Stáhnul zbytky svých jednotek do Rakouska, kde se vzdal Američanům. Po válce byl Dietrich za masakr amerických zajatců v Malmédách odsouzen k doživotí. Byl propuštěn v říjnu 1955 a obviněn za účast v Noci dlouhých nožů a odsouzen na 18 měsíců, propuštěn byl únoru 1959. Dietrich neměl příliš velký intelekt a strategické myšlení a byl nejistý ve vyšších velitelských pozicích. Wilhelm Bittrich, velitel II. SS Panzer Korps, jednou popsal, jak se pokoušel vysvětlit mu pozici s použitím mapy, ale Dietrich mu nerozuměl. Mnoho armádních velitelů jím pohrdalo a považovalo ho za pivního gangstera. Feld Marschall von Rudenstedt ho po válce popsal jako "slušného ale hloupého". Tím bylo řečeno, že Dietrich dosáhl své pozice jen díky stykům s Hitlerem během prvních let NSDAP. Přesto měl osobní charisma a jeho statečnost, zemitý humor a věrnost inspirovala jeho muže. Důkazem toho je skutečnost, že se jeho pohřbu v roce 1966 zúčastnilo 6.000 bývalých členů Waffen-SS.