ARMÁDY A HISTORIE

Vratislav II.

(1031 – 14.1. 1092; kníže český 28.1. 1061 – 1085; král 1085 – 14.1.1092)

Vratislav II. , první český král, byl druhým nejstarším z pěti synů Břetislava I. a Jitky. Roku 1085 dosáhl cíle, o který usiloval již jeho otec a starší bratr – za dlouholeté zásluhy mu byl udělen královský titul. Již předtím měl jisté výsady – stejně jako jeho bratr Spytihněv II. mohl při slavnostních příležitostech nosit mitru.

Cesta ke královskému titulu ale nebyla ani krátká, ani snadná. Po dlouhá léta Vratislav bojoval po boku římského krále Jindřicha IV., který měl mnoho nepřátel – krom říšských knížat se musel potýkat i s papežem v boji o investituru. V letech 1075 až 1082 podniká Vratislav výpravy proti Sasům, nájezdy na Míšeňsko a Švábsko a na Východní Marku. Do bojů zapojil i svého syna, pozdějšího knížete Bořivoje II., kterého vyslal do Itálie, aby podpořil Jindřicha IV. v útoku na Řím. Tyto boje se samozřejmě neobešly bez ztrát – například z Říma se z původních tří set jezdců vrátilo pouhých devět. Nakonec se ale Vratislav dočkal. Roku 1085 na sjezdu v Mohuči mu byl udělen královský titul. Slavnostně korunován i se svojí manželkou však byl až o rok později, 15.6.1086.

Ovšem nejdlouhodobějším Vratislavovým zaměstnáním byla domácí politika. Již od mládí musel řešit vleklé spory s příbuzenstvem. Nejprve dostal jako mladší syn Olomoucký úděl, ten mu ale byl záhy sebrán.Jeho starší bratr kníže Spytihněv měl o rozdělení země jiné představy a Vratislav musel uprchnout do Uher. Tam se také podruhé oženil – s princeznou Adlétou Uherskou (první manželka zemřela na následky věznění Spytihněvem). Toto spojenectví pomohlo Vratislavovi k usmíření s bratrem. Spytihněv si nechtěl Uhry znepřátelit, a tak raději Vratislavovi úděl vrátil. Roku 1061 však náhle po šesti letech vlády umírá a na jeho místo nastoupil Vratislav. Jeho prvním krokem bylo navrácení i ostatních údělů, které Spytihněv zabavil. Další z bratrů Konrád dostal Znojemsko a Brněnsko, Ota Olomoucko, přičemž oba úděly měly být dědičné. Tento krok ale zapříčinil další neshody v rodině. Poslední bratr Jaromír totiž také chtěl úděl, nicméně žádný nedostal a místo toho byl vysvěcen na jáhna. Protože pravděpodobně nebyl nejmladším synem, odmítl s českým knížetem mluvit a odjel do Uher. Když však v roce 1067 zemřel pražský biskup Šebíř, nastala jeho chvíle: většina českých velmožů i moravští údělníci si přáli na jeho místo dosadit právě Jaromíra, k čemuž ale Vratislav nechtěl svolit. Nakonec se ale stejně biskupem stal Jaromír. Vratislav se sice pokusil omezit jeho moc zřízením biskupství v Olomouci, ale jeho bratr nedlouho na to toto biskupství zase zrušil.

Nebyl to však poslední spor s bratrem. Po smrti Oty Vratislav odmítl uznat nároky jeho potomků na Olomoucký úděl. Proti tomu se postavili nejen Otovi synové, ale především Vratislavův bratr Konrád. Spor nakonec přerostl v ozbrojený konflikt. Vratislav Konráda oblehl v Brně, ale poté se přece jen vše vyřešilo mírovou cestou. Na přímluvu Konrádovy manželky Virpirky Vratislav svolil k dohodě. Konrádovi bylo dokonce přislíbeno nástupnictví po Vratislavově smrti.

Konrád nemusel čekat dlouho. Již v lednu dalšího roku (1092) se Vratislav na lovu po pádu z koně vážně zranil a na následky 14.1. 1092 zemřel.