ARMÁDY A HISTORIE

Přemysl Otakar I.

(1155 – 15.12.1230; český kníže zač. r. 1192 – červen 1193; 6.12. 1197- 15.8.1198; český král 15.8. 1198 – 15.12.1230)

Přemysl Otakar I., jeden z nejznámějších českých panovníků, měl zpočátku jen malou šanci dosáhnout nějaké významnější politické kariéry. Narodil se totiž v době, kdy bylo vůbec nejvíc Přemyslovců, kteří si mohli dělat nároky na trůn. Byli tu čtyři potomci Soběslava I., pět synů jeho bratra Vladislava II. a příbuzní dalšího bratra Děpolta – Děpoltici. Podle tehdejšího stařešinského nástupnického řádu neměl Přemysl Otakar jako čtvrtý syn mladšího bratra Vladislava příliš velkou naději na získání knížecího titulu. Ale přesto je získal a zařadil se mezi nejvýznamnější vládce z rodu Přemyslovců.

O jeho dětství a mládí toho není příliš známo.V letech 1173 – 1179 byl ve vyhnanství na dvoře míšeňských markrabat. Zde se také oženil se svou první manželkou Adlétou. Do českých dějin zasahuje poprvé v roce 1185, kdy na příkaz svého nevlastního bratra knížete Bedřicha vyjel potrestat moravského markraběte Konráda II. Otu. V roce 1192 přišel první opravdový úspěch – Přemysl Otakar se poprvé dostal na trůn, a to na úkor svého strýce Václava. Knížetem ale nebyl dlouho. Záhy se zapojil do spiknutí proti císaři Jindřichu VI., ale jeho bratranec, biskup pražský Jindřich Břetislav ho udal, pročež Jindřich Přemysla sesadil. Na trůn usedl právě biskup Jindřich Břetislav. Přemysl Otakar se ale nevzdával a vytáhl proti němu do boje, byl však poražen. Po čtyřech letech vlády ale Jindřich Břetislav zemřel. Za knížete však byl českými předáky zvolen Přemyslův bratr Vladislav Jindřich. Mladší bratr ale titul bez boje postoupil Přemyslu, který mu udělil vládu nad Moravou.

Situace v Čechách byla nyní stabilnější a Otakar seděl na trůnu pevněji, a tak soustředil svou pozornost na zahraniční politiku, v níž projevil své diplomatické nadání. V roce 1197 zemřel Jindřich VI. A na jeho místo se drali dva kandidáti – Fridrich Švábský z rodu Štaufů a Ota Brunšvický z rodu Welfů. V roce 1198 se změnil i papež. Nově zvolený Inocenc III: chtěl rovněž zasahovat do boje o římský trůn. Nejprve Přemysl podporoval Fridricha Švábského, za což roku 1198 získal dědičný královský titul. Poté se přidal na stranu Oty Brunšvického, kterého podporoval i papež. Díky tomuto tahu mu byl královský titul roku 1204 uznán i hlavou církve. Do boje se poté zapojil třetí kandidát – Fridrich Sicilský, k němuž se posléze přidal i papež. Přemysl Otakar nezůstal pozadu a opět vyměnil kabát, což se opět vyplatilo. Roku 26.9. 1212 obdržel od nově zvoleného římského krále Fridricha Zlatou bulu Sicilskou, která potvrzovala dědičný královský titul pro vládce českých zemí, dále omezovala závislost Čech na říši (osvobozovala od lenních poplatků), udělovala právo jmenovat biskupy do funkce na území Čech, slibovala nedělitelnost českého státu a rovněž obsahovala právo volby krále českou šlechtou. Ačkoliv to nebylo v bule, od roku 1212 měl český král zároveň titul říšského arcičíšníka a kurfiřtský hlas (umožňující volbu římského krále).

Dalším z důležitých bodů ve vládě Přemysla Otakara bylo zavedení nového nástupnického řádu – primogenitury, tj. nástupnictví nejstaršího syna panovníka, čímž v Přemyslovské dynastii definitivně ustaly boje o trůn.
V letech 1215 – 1222 vedl Přemysl spory s církví, jmenovitě s pražským biskupem Ondřejem. Ondřej chtěl prosadit v Čechách radikální myšlenky papeže Inocence III. na zvýšení moci církve. Zejména si přál, aby celý desátek připadl církvi a aby světská moc nemohla zasahovat do volby biskupů, ale Přemysl Otakar nechtěl takové reformy připustit. Ondřej tedy vyhlásil interdikt nad zemí a klatbu na Přemysla Otakara, čímž jej donutil ke kompromisu. Roku 1222 český panovník vydal Velké privilegium církvi, které určovalo, že šlechta nesmí biskupy volit.

Přemysl Otakar byl dvakrát ženat. S první manželkou Adlétou Míšeňskou (se kterou se rozvedl okolo roku 1198 měl čtyři děti: syna Vratislava a dcery Markétu, Božislavu a Hedviku. Druhou manželkou Přemysla se stala Konstancie Uherská. Z tohoto svazku vzešlo devět dětí. Z nich vešli do historie Vladislav a Přemysl, markrabata moravská, ale zejména sv. Anežka a Václav I. Ten byl zvolen tzv. mladším králem roku 1212 ještě za života Přemysla Otakara. Korunován byl roku 1228. Vlády se chopil o dva roky později, po smrti jeho otce 15.12.1230.