ARMÁDY A HISTORIE

Karel VI.

(1.10. 1685 – 20.10. 1740)

Karel VI. Byl dítetem z třetího manželství Leopolda I. A Eleonorou Magdalénou Fackou. Nebyl sice nejstarším synem (předešel ho Josef I.), ale přesto, nebo spíš právě proto ho měl Leopold velice rád. Dopřál mu stejné vzdělání jako Josefovi a připravoval mu politickou kariéru ve Španělsku.

Španělsko už sice ztrácelo na významu, ale přesto jakožto téměř volný trůn sliboval Karlovi skvělou budoucnost. Plány Leopoldovy však překazil jeho vnuk, bavorský princ Josef Ferdinand, jenž byl vybrán za vhodnějšího kandidáta. Josef Ferdinand však záhy zemřel, o trůn ale musel Karel bojovat stále. O Španělsko projevil zájem rovněž francouzský princ Filip z Anjou. Ve Španělsku bojoval Karel až do roku 1711 (mezitím se stačil šťastně oženit s Alžbětou Kristinou Brunšvickou), kdy zemřel jeho starší Bratr Josef I. Po něm „zdědil“ Rakousko-Uherskou monarchiii a tím pádem definitivně ztratil Španělsko, protože se nikomu nelíbilo, aby bylo tolik moci shromážděno v jediné ruce. Musel se krom toho samozřejmě přesunout do Vídně a dosáhnout císařské hodnosti.

A již nyní se začal projevovat další závažný problém. Karel VI. Stále neměl dědice. Chtěl si pojistit nástupnictví Habsburků i po přeslici, a tak v roce 1713 vydal pragmatickou sankci, dokument, který stanovoval nástupnictví i po ženské linii. O dva roky později se sice narodil Karlovi syn, ale ten zemřel po sedmi měsících. Zbyla tedy jen pragmatická saknce, ze které Evropa nebyla nadšená, a tři dcery (mezi nimi i Marie Terezie). Karel si musel koupit, ať už penězi, nebo územím, souhlasy mnoha význačných evropských vladařů, a ti se přesto, jen co zemřel (učinil tak roku 1740), na habsburský trůn sesypali a Marii Terezii trvalo velice dlouho, než si své vládnutí prosadila.

I když toho Karel VI. Ve svém životě hodně prohrál, nelze mu upřít, že se snažil z těžkých situací vyplout, jak nejlépe to šlo. V tom se projevila jehoé povaha: houževnatost, píle, odvaha. V mládí ve Španělsku se také naučil velmi chladnému, důstojnému vystupování, ale zároveň zálibě v pompézních barokních slavnostech a zbožnosti, která se některým cizím vyslancům zdála zcela neskutečná. Po otci zdědil lásku k hudbě a krom toho měl velkou zálibu v lovech. Se svým dvorem prý ulovil v letech 1712-40 na sto tisíc kusů zvěře.