ARMÁDY A HISTORIE

Českoslovenští letci za II. světové války

Zřejmě největší slávy z československých vojáků bojujících za II. světové války dosáhli naši letci. Ti, jež vstoupili do polského letectva, zasáhli do bojů již v září roku 1939.

Francie

Od prosince roku 1939 hráli přes nesmírně těžké podmínky skvělou roli v bitvě o Francii. Patřili k nejlepším pilotům francouzského letectva a na jejich kontě zůstalo 160 sestřelených letounů. Rotmistr František Peřina, jež byl příslušníkem proslulé letky Čápů dosáhl úctyhodných sedmi vítězství ve dvou dnech. Další legendární stíhač – kapitán Alois Vašátko dosáhl ve Francii 15 sestřelů německých letadel. Za bojové úspěchy piloti ve Francii zaplatili 35 padlými piloty. Byl mezi nimi i rodák ze Skrbeně (Skrbeň je poblíž autorova rodiště - pozn. V. Schubert) – nadporučík František Bieberle ( * 23. 02. 1912 - + 25. 5. 1940), který byl sestřelen v souboji se strojem Bf 110 v okolí Arrasu.

Velká Británie

Po porážce Francie 22. června 1940 se naši letci evakuovali spolu se zbytky spojeneckých jednotek do Anglie. V srpnu 1940 se Hitler chystal na operaci Lvoun – invaze na britské ostrovy. Jedinou silou, jež mohla Hitlera zastavit, představovalo letectvo (ROYAL AIR FORCE – dále jen RAF) a jeho spojenci, mezi nimi i Čechoslováci. Od začátku letecké bitvy o Anglii bojovali českoslovenští stíhací piloti po boku svých britských, kanadských, novozélandských, australských, polských, francouzských, belgických a dalších kolegů. První československé perutě jsou: 310. stíhací peruť a 312. stíhací peruť. Později také vznikly 313. peruť a 68. noční stíhací peruť. Mnoho našich pilotů bojovalo i v polských nebo britských perutích. V bojích nad britskými ostrovy sestřelili českoslovenští stíhači 78 nepřátelských strojů. Nejlepším stíhačem bitvy se stal četař (Sgt.) Josef František, který sestřelil 17 nepřátelských strojů a byl vyznamenán dvakrát britským DFM (Distinguished Flyling Medal – záslužná letecká medaile). Den po udělení vyznamenání – 8.října 1940 padl. Za své bojové úspěchy obdržel několik dalších vysokých vyznamenání z Polska a Francie.

Jeho jméno, spolu se jmény dalších našich pilotů, padlých v této bitvě zůstane navždy zapsáno na zdi kaple Westminsterské katedrály mezi nejvýznačnějšími osobnostmi dějin Británie.

Jestliže po vítězně vybojované bitvě o Anglii prohlásil britský ministerský předseda W. S. Churchil, že nikdy v dějinách lidských konfliktů nevděčilo tolik lidí za tak mnoho tak malé hrstce statečných mužů, můžeme mezi ty statečné směle započíst naše piloty.

K neméně slavným jednotkám patřila 311. československá bombardovací peruť. Její Wellingtony vzlétly k prvnímu náletu na 10. září 1940 na Brusel.

Od této chvíle útočila „ třistajedenáctka“ téměř každou noc. Přinášela svůj „náklad“ a dávala nacistům pocítit, že nejsou takovými pány Evropy jak si představovali. Příslušníkem 311. perutě byl i četař Josef Albrecht (* 6. 10. 1940 - + 16.10 1940) – rodák z Horky nad Moravou (shodou okolností stejná vesnice, kde autor žije - pozn. V. Schubert), který po své smrti obdržel několik vyznamenání.

Nálety na Německo znamenaly pro posádky velké nebezpečí. Německé stíhačky, početné a dobře organizované protiletadlové dělostřelectvo, špatné počasí, poruchy strojů hrozily každou minutu letu. Pro československé piloty byly nálety na Německo zvláště nebezpečné, protože se na ně, jako uprchlé protektorátní občany, nevztahovaly mezinárodní úmluvy o válečných zajatcích (lépe řečeno – Německo je odmítalo uznávat) a zajetím jim mohl hrozit trest smrti za velezradu.

Na jaře roku 1942 skončila 311. peruť svou činnost u bombardovacího letectva – Bomber Command a byla přesunuta k pobřežnímu letectvu. Za dvacet měsíců bojů provedla 154 náletů na 251 cílů.Z 52 osádek bylo 23 sestřeleno a dalších 5 vyřazeno pro vážná zranění. U pobřežního letectva se 311. peruť zúčastnila bojů o Atlantik, kde posádky odlétaly přes 2100 bojových vzletů. Peruť zaútočila na 35 ponorek a 4 hladinové lodi. Každá porucha znamenala smrtelné nebezpečí, protože osamělý bombardér neměl nad nekonečným mořem kde přistát. Bylo mnoho pilotů, kteří se nikdy nevrátili na svou základnu a našli smrt v rozbouřeném moři.

Naši letci se kromě bitvy o Anglii a Atlantik zúčastnili i dalších významných operací – výpadu u Dieppe (1943), vylodění v Normandii (1944) a mnoha dalších akcí. Provedli přes 4000 bojových letů, sestřelili přes 300 letadel, potopili několik lodí a ponorek. Svá vítězství zaplatili smrtí více než 500 mužů. Tím smutnější je fakt, že po návratu do vlasti, za kterou prolévali krev, je místo uznání čekalo po komunistickém převratu jen šikanování, vyhazov z armády i civilního letectva, mnohé dlouholeté vězení ( Mírov, Leopoldov ) i smrt. V jejich statečnosti a touze po svobodě viděli totiž komunisté pro sebe reálné nebezpečí.

Československé perutě ve Velké Británii

Podle dohody britské a československé vlády se čs. letectvo v rámci RAF členilo na tyto jednotky (datum uvedené v závorce je zahájení činnosti) :