ARMÁDY A HISTORIE

Gustav II. Adolf

Gustav II. Adolf je nejen jedním z největších švédských panovníků, ale bezesporu i jednou z největších osobností celých evropských dějin 17. století. Ještě v 15. a 16. století bylo švédské království pouze součástí kalmarské unie, kterou vedlo Dánsko. Jednalo se o malou zemičku s milionem obyvatel, která byla obklíčena velikým Dánskem. Když Gustav II. Adolf 16. listopadu 1632 umíral, bylo už Švédsko velmi silným hráčem na evropské scéně, jehož úlohu měla pokračující třicetiletá válka ještě zvýšit.

Po úmrtí prvního novodobého krále Švédska, kterým byl Gustav I. bylo království nadále oslabováno spory mezi jeho syny. Aby byla situace uklidněna, stal se v Polsku a ve Švédsku králem Zikmund III. Vasa, ale jakožto spojecec německého císaře a šiřitel protireformace byl ve svém rodném luteránském Švédsku sesazen a nahrazen králem Karlem IX. Spor se Zikmundem III. Vasou vedl k dlouhodobým sporům s Poláky, kteří se nevzdávali nároků na švédský trůn. Králi Karlu IX. a královně Kristíně se 9. prosince 1594 narodil budoucí nástupce trůnu Gustav Adolf.

Podle životopisců ovládal Gustav Adolf němčinu, švédštinu, latinu, holandštinu, francouzštinu, italštinu, dorozuměl se i španělsky, anglicky a byl schopen rozumět i polsky a rusky. Jeho otec válčil s Poláky i kvůli situaci v Rusku, neboť se obával, že by Poláci mohli v Rusku získat příliš veliké zisky, protože Rusko se v té době nacházelo v hlubokém vnitřním rozkladu. Současně válčil Karel IX. i s Dány, kterým nebyla po chuti dravost jejich někdejších vazalů. Dne 30. října 1611 zemřel v Nyköpingu král Karel IX. a švédský sněm rozhodl, že přestože nebyl Gustav Adolf ještě plnoletý, nastoupí okamžitě na otcovo místo. Aby uklidnil vnitřní opozici, uznal Gustav Adolf řadu privilegií švédským stavům, které ještě rozšiřoval, což zpětně znamenalo, že neměl tak volné ruce k absolutistické vládě, jako tomu bylo v jiných zemích tehdejší Evropy. V lednu 1612 jmenoval Gustav Adolf říšským kancléřem Axela Oxenstiernu, což byl velmi prozíravý a chytrý krok, protože se jednalo o diplomata mimořádných kvalit.

Gustav Adolf zdědil nejen zemi, ale i staré války, které musel za Švédsko vybojovat. Už od dětství byl vychováván jako lovec a válečník, přičmž je nepochybné, že měl skutečný válečnický a strategický talent. Nad to byl i mimořádně srdnatý a v bojích odvážný, což ho nejednou málem stálo život. Ve válce s Dány (takzvaná kalmarská válka) bylo Švédsko poraženo a na základě knäredského míru muselo zaplatit nesmírně vysoké reparace Dánům. Po této porážce se Gustav Adolf vrhl do války s Ruskem, na kterém při příměří z roku 1617 vymohl oblasti Karélie a Ingrie. To znamenalo, že celé pobřeží Finského zálivu patrřilo najednou Švédsku. Tato expanze opakovaně narážela na záměry Poláků na v oblasti Livonska a Baltu. V zimě roku 1620 se král Gustav Adolf oženil s braniborskou princeznou Marií Eleonorou. Tento tah do značné míry přispěl k vytvoření lepšímu pohledu Evropy na Vasovskou dynsatii, neboť tímto sňatkem získalo Švédsko konexe nejen s Braniborskem a Falcí, ale i se stuartovskou Anglií. Co Gustav Adolf velice nelibě nesl bylo to, že se mu ze sňatku s Eleonorou nenarodil syn. Proto stanovil svým nástupcem svého synovce, syna své sestry Kateřiny Karla Gustava, který se narodil roku 1622. Roku 1626 se samotnému Gustavovi narodila dcera Kristína, která pak byla stanovena za právoplatnou dědičku trůnu. Ve 20. letech Gustav Adolf provedl rozsáhlou reorganizaci armády. Upustil od nespolehlivého a navíc finančně náročného modelu žoldnářských vojsk doplněných domobranou a vlastně spíše z finančního nedostatku zavedl armádu založenou na národním principu, tedy na odvodech. Posílil dělostřelectvo, a reorganizoval pěchotu i jízdu, oboje bylo mnohem pohyblivější a jednotky menší, což dávalo Gustavu Adolfovi, který jinak velmi podrobně studoval nizozemský vojenský model, mnohem větší pohyblivost a flexibilitu, než ostatním vojevůdcům své doby. Alexandru Velikému se podobal ve své osobní udatnosti a oblibě být v čele své jízdy, kterou rozhodoval bitvy. Hovořívalo se o tom, že švédský král pohrdal smrtí a tak jako dávní severští bohové vynikal svojí odvahou. Rád se účastnil jízdních průzkumů pozic a vždy byl na bojišti tam, kde se rozhodovala bitva. Přesto však nelze prohlásit, že by byl milovníkem války a militaristickým fanatikem. Válku považoval jako běžnou věc, do které se narodil, ale zároveň nešetřil svými slovy o nenávisti války, kterou sám označil za „nikoliv řeku, či jezero, nýbrž celé jezero zla“. V roce 1621 obnovuje Švédsko své vojenské operace v Polsku, kde je obsazena Riga, jakožto strategicky významný přístav. Boje s Poláky pokračovaly i po další léta a v roce 1625 gustav triumfálně zvítězil v bitvě u Wallhofu. Poláci byli tímto úspěchem zahnáni do úzkých. Proto vyslal císař Ferdinand II. do Polska své síly na podporu. Těchto 12 000 Valdštejnových žoldnéřů vstoupilo roku 1627 do Pomořanska. Spojenecká armáda polsko-císařská uštědřila roku 1629 u Honigfelde velký výprask švédské armáde. Francouzská diplomacie zajistila příměří mezi Švédy a Poláky na šest let. Toto příměří přiřklo část územních zisků Švédům. Roku 1630 se švédská válečná rada společně s králem dohodla na plánu invaze švédské invazní armády do oblasti severního Německa, kde tou dobou zuřily urputné boje. V létě 1630 se tak Gustav Adolf spolu se 13 000 mužů vyloďuje v severním Německu a zahajuje novou epochu třicetileté války. V této válce se plně projevují nesporné kvality reformované a nové armády, kterou Švédové disponovali. Jejich muškety vybavené kolečkovým, či baltským křesacím zámkem zajistí větší a rychleji poskytovatelnou palebnou podporu, než neohrabané muškety s doutnákovými zámky na straně císařských. Stejně tak lehčí a mobliní dělostřelectvo zajistí převahu a napomůže skvělým vítězstvím Švédů nad protivníky u Breitenfeldu a Lechu. Dne 16. listopadu 1632 se střetne Gustav Adolf s Albrechtem z Valdštejna u Lützenu. Tuto příšernou řež můžeme bezesporu nazvat „soubojem titánů“. Obě armády utrpěly obrovské ztráty, obě armády odsud ustoupily a obě armády se prohlásily za vítěze. Právě zde nalezl král Gustav II. Adolf svoji smrt, když se vrhl do útoku v čele své jízdy. Severský lev zemřel ve věku 39 let.

Fotografie převzaty z wikipedie.