LETECKÁ TECHNIKA

Curtiss SOC Seagull

Dvojplošník SOC byl navržen hlavně jako pozorovací letoun pro start z katapultu bitevních lodí pro sledování a řízení palby a z křižníků pro průzkumné lety. Mohl být vybaven různým vybavením, měl sklápěcí křídla usnadňující uskladnění více letounů do malých hangárů křižníků, měl možnost rychlé instalace kolového podvozku pro operace z paluby leadlové lodi a z pozemních základen. Poháněný byl motorem jednořadovým hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1340 a vybavený sloty a klapkami na horních křídlech, což zlepšilo letové charakteristiky při pomalém letu a při přistání na hladině.

První prototyp byl objednán v roce 1933 a vzlétl o rok později, do služby pak přišel v roce 1935, přičemž do konce 30.let nahradil předchozí typy. Výroba byla ukončena v roce 1938, když již byly připraveny typy, které jej měly nahradit. Ke konci roku 1941 již bitevní lody nesly letouny Vought OS2U, které nebyly vybaveny sklápěcími křídly. Protože následníci, jak se ukázalo, neměly zcela uspokojivé vlastnosti, zůstaly Seagully sloužit na palubách křižníků až téměř do konce války, kdy je nahradil typ Curtiss SC. A tak v době, kdy masivní výroba moderních letadel umožnila rychlý obrat ve válce, postarší letouny SOC sloužily při řízení palby a při průzkumu dlouho za svojí plánovanou životností. Několik jich dokonce sloužilo i v poválečném vojenském námořnictvu.

Typ byl vyvíjen jako XO3C-1, avšak byl přeznačen v polovině roku 1935 na SOC. První série 135 kusů SOC-1 byla následována 40 SOC-2, určenými ke službě z pozemních základen, 83 SOC-3 a 64 SON-1 (verze SOC-3 vyráběná v Naval Aircraft Factory). Když bylo, v době války, potřeba více letounů, tři SOC-4 byly převzaty od USCG. Zajímavými typy byly SOC-2A a SOC-3A vybavené záchytným hákem, z nichž některé byly zařazeny k letové skupině eskortní letadlové lodi USS Long Island (AVG-1). V roce 1941, když vojenské námořnictvo přijalo značení letadel přezdívkami, obdržel letoun označení Seagull (racek).