LETECKÁ TECHNIKA

BAe Harrier

V roce 1960 firma Hawker Siddeley Aviation (nyní BAe) vyrobila experimentální kolmo startující letoun P.1127. Původně měla britská RAF v úmyslu pořídit si mnohem výkonnější letadlo s rychlostí Mach 2 (P.1154), ale nedostatek peněz tento program zastavil. Vláda povolila vývoj menšího podzvukového letounu, kterým měl být Harrier. Prototyp P.1127 provedl první kolmý vzlet 21. října 1960, první sériový stroj řady GR. Mk 1 byl předán britské RAF 1. dubna 1969. Tento stroj je charakteristický krátkým nebo kolmým startem a kolmým přistáním (V/STOVL - vertical/short take-off and vertical landing). Ačkoli nepatří Harrier mezi největší a nejvýkonnější letouny, je velmi výkonným a nebezpečným protivníkem v leteckých soubojích, což dokázal za války o Falklandské ostrovy v roce 1982. Tento fakt je zapříčiněn malými rozměry a unikátní pohyblivostí díky motoru s měnitelným vektorem tahu. Harrier je schopen dělat otáčky v pravém úhlu, náhlé snížení rychlosti nebo neočekávané vertikální pohyby bez změny letové polohy.

Na CIAF 1999

Technický popis

Harrier je malý hornoplošník s tandemovým podvozkem. Podvozek tvoří přední jednoduché kolo pod pilotní kabinou a zadní dvoukolo ve dvou třetinách trupu. Na křídlech jsou dvě pomocná sklápěcí kola, která zajišťují stabilitu letounu na zemi. Za jednomístnou kabinou jsou dva rozměrné sací otvory, které přivádí vzduch výkonnému motoru Pegasus. Na boku trupu pod křídly jsou na každé straně dvě trysky s měnitelným vektorem tahu, které umožňují stroji kolmý nebo zkrácený start a přistání.

Výzbroj

Letoun nenese žádnou pevnou kanonovou výzbroj. Přídavná výzbroj, o celkové hmotnosti až 3 600 kg, se zavěšuje na celkem sedm závěsníků, čtyři (Mk 1/3) či šest (Mk 5/7) podkřídlových a jeden centrální trupový. Na centrální trupový závěsník jsou obvykle podvěšovány dva kontejnery s pětihlavňovými rotačními 25mm kanony GAU/12U se zásobou 300 kusů munice (USA) nebo 25mm kanony ADEN 25 se zásobou 100 kusů munice na hlaveň (GB). Ke vlastní ochraně může Harrier nést 2 až 4 PLŘS AIM-9 Sidewinder. K útokům na pozemní cíle slouží konvenční i kontejnerové pumy, pumy řady Paveway a rakety AGM-65 Maverick.

Uživatelé a bojové nasazení

Itálie (22 ks AV-8B; 2 ks TAV-8B)
Španělsko (17 ks EAV-8B)
Thajsko
USA (152 ks AV-8B; 17 ks TAV-8B)
Velká Británie (66 ks GR.Mk 7/T10; 6 ks T4/T8; 28 ks Sea Harrier F/A Mk 2)
Válka o Falklandy (1982 - Velká Británie)
Válka v Perském zálivu (1991 - USA)
Operace Irácká svoboda (2003 - USA, Velká Británie)

Verze

GR. Mk 1 - základní verze
GR. Mk 3 - je na pohled shodný s letouny verze GR. Mk 1, je ale vybaven novým turbodmychadlovým motorem Rolls-Royce Pegasus 103 o tahu 95,64 kN. V průběhu operační služby se zjistilo, že letouny verze GR. Mk 1 spotřebovávají při kolmém startu s plným bojovým nákladem příliš velké množství pohonných hmot, tyto stroje proto začaly operovat v režimu STOVL (zkrácený vzlet a kolmé přistání). Standardní výbavou verze GR. Mk 3 je nástavec pro doplňování paliva za letu. Od roku 1970 sloužily Harriery verze GR. Mk 3 v jedné peruti v Británii a ve třech v Německu. Byla jimi vybavena Operační přeškolovací jednotka a jedna samostatná letka v Belize.
AV-8A - americké označení pro GR. Mk 3
GR. Mk 5 - spolupráce mezi společnostmi BAe a McDonnell Douglas, která byla motivována snahou zlepšit výkony v oblasti doletu a velikosti bojového nákladu, se zaměřila na typ AV-8A, používaný leteckými silami americké námořní pěchoty (USMC), a Harrier GR. Mk 3. Výsledný letoun byl proto "šit na míru" potřebám těchto dvou letectev. Harrier GR. Mk 5 se od svého předchůdce v mnoha ohledech liší. Jeho rozměrnější nosné plochy z kompozitních materiálů obsahují další palivovou nádrž s 907 kg paliva, nové řídící plochy zvyšují navíc vztlak. Pilotní prostor verze GR.Mk 5 je vybaven mnohem komplexnější avionikou, včetně displeje s pohybující se mapou a infračervenými senzory. Sedadlo bylo posazeno výše, aby měl pilot lepší výhled z letounu. Z tohoto důvodu musel být upraven i horní skleněný kryt kokpitu. Pod křídly jsou dva nové zbraňové závěsníky pro rakety SIDEWINDER. Do služby vstoupila verze GR.Mk 5 v červenci 1987 k britskému letectvu a v lednu 1984 pod označením AV-8B do amerického letectva.
AV-8B - americké označení pro GR. Mk 5 (viz výše)

AV-8B Harrier II na SNS Principe de Asturias (R11)

GR. Mk 7 - vylepšená verze s termovizním systémem a modernizovanou avionikou
AV-8B Night Attack - verze vybavená termovizním systémem a schopná ničit cíle v noci a za špatné viditelnosti
Harrier II Plus - v roce 1992 vznikl z iniciativy firem McDonnell Douglas a BAe jako další vylepšení typu AV-8B typ Harrier II Plus. Později se vlastní vývoj rozběhl na základě třístranné dohody mezi USA, Španělskem a Itálií. Motor a drak (jen příď byla prodloužena a instalován nový RL Hughes AN/APG-65), stejně jako většina letových výkonů zůstává beze změny, což umožňuje po úpravě přídě provádět konverzi strojů AV-8B na standard nové verze.
TAV-8B - americká cvičná dvoumístná verze
Harrier T Mk 10 - britská cvičná verze
EAV-8B - verze pro španělské námořnictvo, kde nese označení VA. 2 Matador II

TTD letounu GR.5/AV-8B
země původu	Velká Británie/Spojené státy americké (USA)
výrobce	British Aerospace (Harrier) McDonnell Douglas(AV-8A/B)
vyrobené stroje	451 (výroba ukončena)
cena jednoho stroje	30 mil. USD
datum vzletu	21.10.1960
ve výzbroji od	1.4.1969 (GR. Mk 1, RAF) 7/987 (GR. Mk 5, RAF) 1/1984 (AV-8B, USMC)
posádka	1 (pilot)
pohon	1x PEGASUS Mk105 (GR. Mk 5) 1x PEGASUS 11-61 (AV-8B)
max. výkon	1x 95,60 kN (GR. Mk 5) 1x 105,80 kN (AV-8B)
max. rychlost	1 110 km/h (M=0,93)
max. stoupavost	52,00 m/s
max. dostup	15 300 m
dolet	170 - 1 100 km (bojový - v závislosti na způsobu startu), 3 900 km (max.)
délka trupu	14,12 m
rozpětí křídla	9,25 m
nosná plocha	21,37 m²
výška	3,55 m
hmotnost prázdná	6 350 kg
max. vzletová hmotnost	9 350 kg (pro vertikální vzlet) 14 000 kg (s rozjezdem)
hmotnost paliva	3 519 kg