Přihlášení
Spřátelené weby
LETECKÁ TECHNIKA
Suchoj Su-25 Frogfoot
Západní zpravodajské zdroje letoun Frogfoot poprvé zaznamenaly v roce 1977 ve zkušebním středisku v Ramenském a provizorně mu přidělily americké označení Ram-J. Prototyp s označením T-8 poprvé vzlétl 22. 2. 1975, sériové kusy jednomístné verze Su-25 pro přímou podporu pozemních jednotek (letoun je často srovnáván s americkým typem Fairchild A-10 Thunderbolt II - oproti němu je ale Su-25 rychlejší a má lepší manévrovací schopnosti) se k bojovým útvarům začaly dostávat od roku 1978. Zkušební jednotka s těmito stroji byla nasazena v Afghánistánu už roku 1980, brzy po ní dorazila celá letka, která podporovala sovětské pozemní jednotky v místním hornatém terénu. Letka spolupracovala s těžkými vrtulníky Mi-24 Hind a její letouny se plně operačně schopnými staly roku 1984.
Pilot sedí v pancéřované kabině, tloušťka pancéřování z titanu je 24 mm. Letoun Su-25 má radarový výstražný systém Sirena-3 a v kónickém zakončení trupu výmetnici klamných cílů, která rovněž napomáhá při pasivní ochraně. V přídi je vestavěn laserový zaměřovač a značkovač cíle, který údajně umožňuje přesnost zásahu pumami v rozmezí pěti metrů ze vzdálenosti dvacet kilometrů. Konstruktéři vybavili letadlo nezvyklými dělenými brzdícími klapkami na odtokových hranách, malými kontejnery na koncích křídel a děleným směrovým kormidlem. Podvozek má nízkotlaké pneumatiky pro provoz na nezpevněných plochách.
Su-25 v Kbelech
Přizpůsobivost základní konstrukce Su-25 nejlépe demonstruje množství a různorodost již vyráběných verzí. Jednou z prvních modifikací se stal dvoumístný cvičný letoun Su-25UB Frogfoot-B, u něhož došlo k prodloužení přední části trupu, do které byl vestavěn druhý pilotní prostor. Nově vyvinutému typu zůstala plně zachována schopnost transportu zbraní potřebných pro přímou podporu pozemních jednotek. Dvoumístné letouny, jež byly vyráběny pro potřeby letectev Bulharska, Československa, Iráku a Severní Koreje, dostaly označení Su-25UBK (exportní varianta). V osmdesátých letech byla zahájena výroba navalizovaného modelu Su-25UTG, který má zesílený podvozek a instalovaný přistávací hák. Su-25T je modernizovaná verze určená k boji s tanky. Letoun má možnost operovat za všech povětrnostních podmínek a v noci. Su-25T obdržel nový radar, navigační systém, optoelektronický systém pro zaměření cíle, noční navigační systém Mercury a výkonnější motor s menším IČ vyzařováním.
Výzbroj
Pevnou výzbroj tvoří jeden kanon GŠ-30-2 ráže 30 mm se zásobou 250 kusů munice. Přídavná výzbroj se zavěšuje na celkem deset závěsníků s nosností až 4400 kg. Pro boj se vzdušnými cíli slouží dvě PLŘS R-13 (AA-2 ATOLL) nebo R-60 (AA-8 APHID). Letoun může nést protizemní ŘS, protiradarové a protitankové střely, naváděné a kontejnerové pumy, neřízené rakety, přídavné nádrže a systémy pro radioelektronický boj.
Uživatelé
Bulharsko, býv. Československo (Česká republika - vyřazeny, Slovensko), Irák, KLDR, Peru, býv. SSSR (Bělorusko, Rusko, Ukrajina), Sýrie
ukrajinský Su-25UB
Verze
Su-25 - základní verze (viz text)
Su-25K - exportní verze
Su-25BM - verze pro vlečení cílů
Su-25UB - cvičně bojová verze (viz text)
Su-25UBK - exportní verze Su-25UB
Su-25UTG - námořní verze (viz text)
Su-25T - verze upravená pro boj s tanky (viz text)
Su-25TM - modernizovaná verze Su-25T
Su-25UT (Su-28) - cvičně bojová verze vycházející z Su-25T
Su-25TK - exportní verze
Su-25UBP - verze vznikne upravením strojů Su-25UB na verzi Su-25UTG a bude přidán nástavec pro tankování za letu
Su-25SM - připravovaná modernizovaná verze
Vyhledávání
Dnešní den v historii
21.listopadu 1276 – Přemysl Otakar II. uzavřel ve Vídni příměří s římským králem Rudolfem I. Habsburským.
21.listopadu 1916 zemřel rakousko-uherský panovník František Josef I.
21.listopadu 1347 – Karel IV. založil benediktinský klášter na Slovanech, zvaný též emauzský (v dnešním Novém městě pražském)