LETECKÁ TECHNIKA

Suchoj Su-24 Fencer

Su-24M běloruského letectva

Roku 1965 vyzvala sovětská vláda Suchoje k zahájení vývoje nového bitevního letounu s měnitelnou geometrií křídel, který by byl svými výkony srovnatelný s typem F-111, který tehdy zrovna vstupoval do služby ve Spojených státech. Dalším důvodem byla potřeba modernizovat v té době nejrozšířenější frontový bombardér Su-7. Jeho slabinou byla snížená možnost vedení protizemních útoků za zhoršených povětrnostních podmínek. Řešením bylo vybavit letoun novým radiolokátorem, ale kužel v přídi letounu Su-7 neposkytoval dostatek prostoru pro jeho zavedení. Od nápadu zavěsit kontejner s radiolokátorem Orion pod trup se upustilo, protože značná hmotnost kontejneru výrazně omezovala nosnost ostatních bojových prostředků. Jediným řešením byl vývoj nového stroje s radiolokátorem Orion v přídi. Jedním ze základních požadavků na nový letoun byla zvýšená schopnost účinně pronikat letem v nízké výšce a při nadzvukové rychlosti clonou nepřátelských radarů.

Su-24 Fencer na fotografie z roku 1983

Rovněž bylo požadováno, aby byl stroj schopen operovat i z krátkých a nezpevněných letištních ploch. Původně se uvažovalo o letounu kategorie VTOL (s kolmým startem a přistáním) se čtveřicí zdvihových motorů RD-36-35, posléze byla tato koncepce opuštěna, protože zkoušky prototypu T-6-1 s trojúhelníkovým křídlem prokázaly řadu nevýhod při použití zdvihových motorů (zhoršená ovladatelnost stroje, motory zabíraly v trupu místo a měly i velkou hmotnost). Proto se konstruktéři definitivně přiklonili k měnitelné geometrii křídel. V pilotní kabině je dvoučlenná osádka sedící vedle sebe. Ukázalo se, že součinnost mezi pilotem a operátorem je tak velká, že je vhodnější toto uspořádání oproti tandemovému. Letoun, označený Su-24, poprvé vzlétl roku 1970. Sériové letouny řady Fencer-A začaly být k útvarům dodávány od roku 1974. Letoun Su-24 byl prvním bombardérem sovětského letectva schopen plně automatického předem naprogramovaného letu a to i v přízemních výškách a za zhoršených povětrnostních podmínek.

Su-24MR

Su-24M (Fencer-D), který je ve službě od roku 1986, je vylepšenou verzí základního modelu se zařízením pro doplňování paliva za letu, modernizovaným navigačním a zaměřovacím systémem PNS-24M Tygr, laserovým a televizním značkovačem cíle Karja-24, pasivní radiolokátor Filin byl nahrazen novým typem L-080/081 Fantasmagoria A/B neseným v kontejneru pod trupem a vylepšeny byly i defenzivní systémy. Po instalaci kontejneru UPAZ-1A Sachalin je Su-24M schopen sloužit jako tankovací letoun. Su-24MR (Fencer-E) je speciální verze, jež byla vyvinuta pro taktický průzkum jako náhrada zranitelných bombardérů Tupolev Tu-16. Postaveno bylo okolo 65 letounů Su-24MR, jež nesou uvnitř trupu či na závěsnících celou řadu průzkumných senzorů. Část z těchto senzorů je schopna předávat získávaná data pozemním vyhodnocovacím střediskům přímo v reálném čase. Další verzí je Su-24MP určená pro radioelektronický boj. Tato verze byla vyrobena jen v malém počtu. Verze Su-24MK měla prodlouženou příď a náběžnou hranu kýlové plochy a výsuvný nástavec pro tankování paliva za letu. Byla určena pro export. Celkem bylo vyrobeno 1200 letounů, z toho 770 bylo typu Su-24M. Letouny byly nasazeny ve válce v Afghánistánu a v Čečensku.

Su-24M ruského námořního letectva

Výzbroj

Pevnou výzbroj tvoří jeden šestihlavňový kanon GŠ-23-6 ráže 23 mm. Přídavná výzbroj se zavěšuje na celkem devět závěsníků s nosností až 8000 kg. Letoun může nést mimo jaderných zbraní i ŘS vzduch-vzduch a vzduch-země, naváděné a kontejnerové pumy, neřízené rakety velké ráže, v raketnicích, přídavné nádrže nebo systémy pro radioelektronický boj.

Uživatelé

Alžírsko (20 ks), Írán (38 ks), Libye (15 ks), býv. SSSR (Ázerbajdžán, Bělorusko, Kazachstán, Rusko (±800 ks), Ukrajina (200 ks), Uzbekistán), Sýrie

Verze

Su-24 - základní verze
Su-24M - modernizovaná verze (viz text)
Su-24MR - průzkuná verze (viz text)
Su-24MP - verze pro radioelektronický boj
Su-24MK - exprtní verze (viz text)