LETECKÁ TECHNIKA

Tupolev Tu-22M Backfire

Bombardér Tu-22M Backfire je velmi modernizovaná verze bombardéru Tu-22 Blinder, jehož hlavní slabinou byl malý dolet a tedy neschopnost průniku do vzdušného prostoru USA. První verzí byl Tu-22M1, který se lišil jen drobnostmi od svého předchůdce. U této verze se projevily problémy s aerodinamikou, a tak v polovině 70. let vznikla verze Tu-22M2 Backfire-B. Ta má upravené nosné plochy s měnitelnou geometrií křídla. Trup byl kompletně přestavěn a původní proudové motory byly nahrazeny dvouproudovými. Vzduch se k motorům přivádí stavitelnými vstupními otvory na bocích trupu. Nad příďovým radomem je umístěn nástavec pro doplňování paliva za letu. První prototyp pod označením Tu-136 vzlétl 30. srpna 1969 a v roce 1973 byla zahájena výroba, ze které vzešlo celkem asi 510 letounů všech verzí. Do služby byly zařazovány od roku 1975 a část v ní stále setrvává (s jejich vyřazováním se počítá koncem prvního desetiletí 21. stol.). Poslední verzí Tu-22M je verze M-3 Backfire-C. Od verze Backfire-B se liší klínovitě zkosenými vstupními otvory motorových trysek, a odlišnou přídí s malým výstupkem pod špičkou. V radomu je umístěn nový radar s kódovým označením Down Beat. Tato verze nemá instalovaný nástavec pro doplňování paliva za letu. V pumovnici je nová rotační odpalovací zbraňová platforma a v zádi je umístěna nová střelecká věž. Celkem bylo vyrobeno 268 těchto letounů, znichž velká část sloužila u dálkového bombardovacího letectva a zbytek u námořnictva. Letouny Tu-22M byly rozmístěny na základnách na Ukrajině, v Rusku, Estonsku a Bělorusku. Po rozpadu zůstaly pouze ve výzbroji Ruska (dálkové letectvo 100, námořnictvo 165 strojů) a Ukrajiny (55 strojů).