LETECKÁ TECHNIKA

Zveřejněno: 30. 11. 1999 1:00 Napsal Jan Rut

Nadřazená kategorie: LETECKÁ TECHNIKA Kategorie: STÍHACÍ LETADLA

Mikojan-Gurjevič MiG-25 Foxbat

Údaje o vývoji amerického dálkového a velmi rychlého strategického bombardéru B-70 Valkyrie, které se v padesátých letech dostaly do Sovětského svazu, přiměly sovětské funkcionáře dát nejvyšší prioritu přepadovému stíhacímu letounu, který by mohl být schopen již roku 1964, což byl termín, v němž se očekávalo zavedení typu B-70 do služby, čelit této hrozbě. Vývoj stíhacího letounu pokračoval i poté, co byl program B-70 zrušen. První byl postaven prototyp záchytného stíhače označený E-155P-1. Tento prototyp používal motory obdobné těm, které Sověti používali na křižujících raketách. Letoun měl ohromnou hmotnost a spotřebu paliva. Proto byl zkonstruován dvoukolový podvozek a nádrže byly zvětšeny. Dvoukolový podvozek se nakonec neuplatnil, až na letounu MIG-31. Pro dobrou stabilitu stroje byla zvolena dvojitá směrová ocasní plocha, do té doby nepoužívaná, podtrupové hřebeny a protiflutterová závaží na koncích křídel. Prototypy MiGu-25 utvořily několik rychlostních a výškových světových rekordů. Při těchto rekordech dosáhly maximální rychlosti 2981,5 km/h a maximálního dostupu 37 640 m. Testy byly ukončeny začátkem roku 1970 a následující rok byla zahájena sériová výroba.

První kusy MiG-25P Foxbat-A se lišily jen málo od prototypů. U později vyrobených strojů MiG-25P byl motor R-15B-300 nahrazen ekonomičtějším R-15BD-300. Letoun dostal palubní radar Smerč-A, později Smerč-A2. Tyto radary spolupracovaly s pozemním systémem Vozduch-1, který letoun navedl na místo boje. Letounů této verze bylo vyrobeno přibližně 900 kusů. MiG-25PD Foxbat-E je verze s novým radarem Safir-25 se schopností vyhledávat a navádět i na cíle v dolní polosféře, radar pro pokrytí zadní polosféry a možnost vyhledávání cílů IČ systémem. Byl instalován nový motor Tumanskij R-15BD-300 a dva brzdící padáky. Letoun měl modernizovanou výzbroj, která se stále zavěšovala na čtyři podkřídlové závěsníky a měl možnost nést jednu přídavnou palivovou nádrž.

MiG-25R Foxbat-B/-D je průzkumná verze s kamerami pro přehledové a detailní denní, noční a topografické snímkování a systémem pro radioelektronický průzkum a rušení. Kamery byly umístěny v přední části přídě. Tato verze vzlétla v březnu 1964, do služby byla zavedena v roce 1972. Verze MiG-25RB byla schopna mimo průzkumných úkolů nést protizemní výzbroj o hmotnosti až 5000 kg a pod trupem 5300 l nádrž. Na tento standard byly upraveny všechny letouny MiG-25R. Verze MiG-25BM je určena pro boj s nepřátelskými prostředky protivzdušné obrany. Letoun nese ŘS typu vzduch-země Ch-58 (AS-11 Kilter) s pasivním radarovým naváděcím systémem a doletem až 300 km. Je vybaven dvěmi výkonnými rušičkami a je schopen ničit plošné i bodové cíle. Výroba této verze probíhala v létech 1982 -1985.

Uživatelé:

Alžírsko (17 ks MiG-25PD; 10 ks MiG-25R/RB; 6 ks MiG-25U)
Egypt (24 ks MiG-25R/RB)
Indie (8 ks MiG-25R/RB; 2 ks MiG-25U)
Irák (10 ks MiG-25PD; 8 ks MiG-25R/RB; pravděpodobně všechny zničeny)
Libye (58 ks MiG-25PD; 46 ks MiG-25R/RB; 15 ks MiG-25U)
Sýrie (30 ks MiG-25PD; 25 ks MiG-25R/RB; 2 ks MiG-25U)
býv. SSSR
Ázerbájdžán (5 ks)
Bělorusko (62 ks)
Kazachstán (13 ks MiG-25R/RB; 2 ks MiG-25U)
Turkmenistán (24 ks)
Ukrajina(68 ks MiG-25PD; 18 ks MiG-25R/RB; 14 ks MiG-25U)

Verze:

MiG-25P - záchytný stihač (viz text)
MiG-25PD - modernizovaná verze (viz text)
MiG-25PU - cvičná verze
MiG-25R - průzkumná verze (viz text)
MiG-25RU - cvičná verze
MiG-25RB - průzkumná-bombardovací verze (viz text)
MiG-25RBK - verze pro radiotechnický průzkum a rušení
MiG-25RBS - verze s radarem Sablja
MiG-25RBV - verze s modernizovaným radiotechnickým průzkumným zařízením
MiG-25RBN - verze pro noční fotografický průzkum vycházející z MiGu-25RBV
MiG-25RBT - verze s radiotechnickým průzkumným zařízením Tangaž
MiG-25RBŠ - verze s radarem Šar vycházející z MiGu-25S
MiG-25RBF - verze MiG-25RBK s novým průzkumným zařízením a radarem
MiG-25BM- verze pro boj s nepřátelskou PVO (viz text)