LETECKÁ TECHNIKA

Lockheed F-35 Lightning II

Projekt společného úderného letounu (JSF) vznikl na začátku 90. let za účelem náhrady letounů A-10, AV-8B, F-14, F-16 a F/A-18 u amerického letectva, námořnictva a námořní pěchoty, letounem nové generace. Jelikož u námořnictva probíhaly studie projektu A/F-X a USAF se zabývalo projekty MRF (Multi Role Fighter) a ATF (budoucí F/A-22), jejichž výsledné specifikace si byly natolik blízké, že v roce 1993 Pentagon rozhodl o sloučení do společného programu JAST (Joint Advanced Strike Technology). V roce 1994 pak proběhla studie, která měla sloučit JAST s projektem CALF námořní pěchoty. Výsledná specifikacepožadovala jednomotorový nadzvukový letoun (s motorem PW-F119 nebo GE-F120) schopný plnit co nejširší spektrum úkolů, přesně a spolehlivě ničit cíle, a využívající technologii Stealth. Nový stroj měl být vyroben ve 3 verzích při co největší unifikaci a ceně nepřekračující 30 mil. USD. V roce 1996 byly vybrány projekty firem Lockheed Martin (X-35) a Boeing (X-32). Za 660 mil. USD měla každá z firem do začátku roku 2001 postavit technologický demonstrátor, ze kterého měl nový letoun vycházet.

Kvůli vývoji se Lockheed spojil s firmami Northrop Grumman a britskou BAe Systems, jelikož Velká Británie je druhým největším odběratelem a finančním zajišťovatelem projektu. Demonstrátor vzlétl 24. 10. 2000 v konfiguraci X-35A pro USAF. Stejně jako konkurenční X-32, jenž vzlétl 18. 9. t.r., byl po první sérii zkoušek přestavěn na verzi X-35C určenou pro letadlové lodě a zkoušky dokončil v této podobě. Poté byl vyroben stroj verze X-35B se schopnostmi STOVL, určený pro USMC a Royal Navy, který úspěšně završil zkoušky 6. 4. 2001. V průběhu roku 2001 hrozilo projektu JSF ukončení kvůli nepříznivým pohledům ze strany vlády G. W. Bushe, ale 11. září vše změnilo. V říjnu 2001 byl z obou konkurenčních typů vybrán Lockheedův X-35, přeznačen na F-35, a podepsána smlouva na jeho další vývoj. V současné době je projekt ve fázi vývoje SSD (System Development Demonstration) a do roku 2008 by mělo být postaveno 22 prototypů k letovým (14) i pozemním zkouškám (8). Po testech bude následovat omezená sériová výroba a do výzbroje se F-35 dostane v roce 2010 k USMC a Royal Navy, resp. 2011 USAF a 2012 US Navy. K vývoji a financování F-35 se v průběhu posledních let připojilo několik dalších zemí včetně Austrálie, Dánska, Itálie, Kanady, Nizozemska, Norska, Singapuru a Turecka. Část z těchto zemí je i potenciálním zájemcem o zařazení letounů do výzbroje svých letectev.

Technický popis

 Vývoj ještě není dokončen a výsledný letoun se nejspíše bude v mnohém lišit od zde uvedeného popisu.

 nosné a ocasní plochy   Letoun je středoplošné koncepce s rozměrným lichoběžníkovým křídlem o rozpětí 10,7 m (13,2 m F-35C) a ploše 42,7 m² (57,6 m² F-35C). Náběžná hrana vybíhá z horní strany sacích otvorů, je téměř po celé délce sklopná a má úhel 55°. Odtoková hrana o úhlu 75° má po celé své délce rozměrné vztlakové klapky. Na křídlo navazují plovoucí vodorovné výškové ocasní plochy se shodnými úhly. VOP vybíhají daleko za trup a trysku motoru. Dvojice svislých ocasních ploch tvoří z pohledu zepředu tvar písmene V a svírají úhel 60°. Náběžná hrana SOP má úhel 55°, odtoková pak 80° a po její celé délce je směrové kormidlo.

 trup   Trup je vyroben z klasických materiálů, kompozitů a meteriálů RAM pohlcujícím radarové záření. V poměrně krátkém kuželovém radomu na přídi je umístěn radiolokátor. Na jeho boku se u verzí F-35B/C nachází sklopné zařízení pro tankování za letu, u verze F-35A je umístěno na hřbetě trupu, podobně jako u strojů F-16. Krátká a široká jednomístná pilotní kabina je uzavřena dvoudílným překrytem, který tvoří pevný vypuklý čelní štít a vpravo odklápěný zadní díl. Pilot sedí na vystřelovacím sedadle, při katapultáži se skleněný překryt nad hlavou pilota odpálí výbušninou. Za pilotní kabinou se nachází trupová palivová nádrž, u verze F-35B je zde vztlakové dmychadlo o výkonu 90 kN poháněné hřídelí od motoru pro vertikální přistávání. Dmychadlo je kryto dvoudílnými dvířky na hřbetě trupu a jeho tryska dvoudílnými dvířky na břiše letounu. Tryska je vektorovatelná o 15° vpřed a 30° vzad. Za kabinou po stranách trupu jsou dva sací kanály zvláštně vytvarované kvůli snížení odrazové plochy, které přivádějí vzduch motoru PW-F119-611S umožňující let rychlostí přes 2 Mach. U verze F-35B je vzduch k motoru přiváděn ještě uzavíratelným sacím otvorem ve střední části hřbetu trupu, kvůli vertikálnímu přistávání, aby nebylo do motoru vsáto cizí těleso. Tryska motoru se před vertikálním přistáním sklápí o 90° dolů. Další dvě malé trysky jsou umístěny ve spodní části křídel a zajišťují stabilitu letounu při přistávání. V trupu se za sacími kanály nachází dvě pumovnice pro výzbroj, což zvyšuje vlastnosti Stealth. Všechny přístupové panely, kryty a dvířka mají zubaté hrany rozptylující radarové záření.

 přistávací zařízení   Podvozek příďového typu je plně zatahovatelný. Dlouhá příďová podvozková noha s jedním kolem se zatahuje dopředu do podvozkové šachty kryté jednodílnými dvířky a krytem na vlastní noze. Hlavní podvozkové nohy s jedním (F-35A/B) nebo dvěma koly (F-35C) jsou ve střední části na přechodu křídla a trupu. Zatahují se vpřed do šachet krytých dvoudílnými dvířky, kola se při sklápění stáčejí. Všechny tři nohy jsou opatřeny olejopneumatickými tlumiči. Pod zadní částí trupu je u verze F-35C instalován sklopný přistávací hák pro přistávání na letadlových lodích.

 avionika a výstroj   Letoun je vybaven vícefunkčním impulzním dopplerovským radiolokátorem AN/APG-81 AESA s plošně fázovanou anténou s dosahem 165 km. V přídi je instalovaný laserový značkovač, infračervené senzory, senzory systému EO DAS včetně výstrahy proti PLŘS, IČ naváděcí a samovyhledávací zaměřovače. Kokpit je vybaven trojicí rozměrných víceúčelových barevných LCD displejů a dvojicí menších. Před hlavou pilota je umístěn HUD displej, pilot má k dispozici přilbu s displejem zobrazujícím nejdůležitější údaje. Veškerá avionika není v žádném případě konečná a v průběhu vývoje bude nainstalována ta nejmodernější elektronika a bojové systémy. Například při poruše radaru by měl systém letounu umožnit převzít data z jiného letounu F-35. Antikolizní systém, mimo standardního upozornění, bude schopen automatického manévru k zabránění havárie.

Výzbroj

Pevnou výzbroj tvoří nový jednohlavňový revolverový 27mm kanon s kadencí až 1 800 ran/min. instalovaný v přední části trupu ukrytý ve vlastní uzavřené šachtě. Verze F-35B tento kanon nemá. Hlavní výzbroj je ukryta ve dvou trupových pumovnicích, každá se 2 závěsníky. Standardní kombinací mají tvořit 2 pumy GBU-31 nebo GBU-32 JDAM naváděné GPS a 2 PLŘS AIM-120C AMRAAM. Pumovnice jsou kryty dvojicí dvířek, na vnitřních je přichycena PLŘS AMRAAM. Dále je možné nainstalovat šestici podkřídlových závěsníků a jeden trupový pro další výzbroj. Tu (ale i tu vnitřní) mohou tvořit pumy AGM-31/32 JDAM, SDB, CBU-105 WCMD, Paveway II/III, ŘS JASSM, Popeye, Brimstone, AGM-65 Maverick, PLŘS AIM-120C, AIM-9X, kontejnerové pumy AGM-154 JSOW, konvenční pumy či přídavné palivové nádrže, to vše o maximální hmotnosti 10 000 kg.

Letoun F-35B Lightning II s pouzdrem s 25mm kanonem GAU-22/A

Uživatelé a bojové nasazení

spojené státy americké   Pro USAF je plánováno nakoupit 1 763 strojů verze F-35A, které nahradí letouny A-10, F-16 a doplní výkonnější F/A-22. Varianta F-35B se schopnostmi STOVL je plánována v počtu 609 strojů pro USMC, kde nahradí AV-8B a F/A-18C/D. Třetí verze F-35C pro US Navy by měla být dodána v počtu 480 strojů a nahradí letouny F-14 a F/A-18C/D.
 velká británie   Pro Royal Navy je naplánováno pořízení 60 letounů F-35B, které mají nahradit Sea Harriery a dalších 90 strojů po roce 2015 pro RAF místo Harrierů.

Verze

X-35A/F-35A - Verze s klasickým vzletem a přistáním určená pro USAF k útokům na pozemní cíle za všech povětrnostních podmínek. 
X-35B/F-35B - Verze se schopnostmi STOVL určená pro USMC, Royal Navy a RAF. Letouny této verze budou operovat z výsadkových plavidel USMC, britských letadlových lodí a polních letišť, a poskytovat především přímou palebnou podporu. 
X-35C/F-35C - Verze pro US Navy určená k operacím z letadlových lodí se zesíleným drakem a podvozkem, záchytným hákem, většími křídly se sklopnými konci a nástavcem pro tankování za letu. Tato verze je určena pro útoky na pozemní cíle v počáteční fázi konfliktu.

F-35

země původu	Spojené státy americké (USA)
posádka	1 (pilot)
výrobce	Lockheed Martin
vyrobené stroje
cena jednoho stroje	mil. USD
datum vzletu
ve výzbroji od	(USN)
pohon	1x
max. výkon	1x kN
max. rychlost	Mach= / km/h
max. stoupavost	m/s
max. dostup	m
dolet	km (max.)
délka trupu	m
rozpětí křídla	m
nosná plocha	m²
výška	m
hmotnost prázdného stroje	kg
max. vzletová hmotnost	kg
hmotnost paliva	kg