LETECKÁ TECHNIKA

Dassault Mirage III

V roce 1954 vypsalo francouzské ministerstvo letectví soutěž na nový nadzvukový stíhací letoun s proudovými a jedním raketovým motorem pro start a boj. Soutěže se zúčastnila firmy Dassault, státní Sud-Ouest Aviation a Sud-Est Aviation. Dassault představila projekt Mystere-Delta MD-550, později přejmenovaný na Mirage, s trojúhelníkovým křídlem, britskými motory Viper a doplňkovým raketovým SEPR 660. Sud-Ouest přišla s SO-9000 Trident s krátkým obdélníkovým křídlem, na jehož koncích byly motory Turboméca Marboré II a v zádi raketový SEPR 251. Sud-Est předložila projekt SE-212 Durandal s trojúhelníkovým křídlem, motory Marboré II a raketovým SEPR 65. Všechny tři projekty trpěly především svou malou velikostí a tudíž i neschopností nést větší výzbroj, a také nízkou rychlostí, jež ani u jednoho stroje nepřekročila M=1,3 a to ani s použitím raketového motoru.

  Již před vyhlášením soutěže, 2. 3. 1953, byl zalétán prototyp letounu Trident. Upravený a zvětšený SO-9050 Trident II s motory Turboméca Gabizo vzlétl 19. 7. 1955. 22. 7. 1955 vzlétl prototyp Mirage a kvůli špatným výsledkům byl navržen zvětšený prototyp Mirage II s motory Gabizo, jež však stále neuspokojoval požadavky. Tak byl postaven prototyp Mirage III s větším křídlem, delším trupem s uplatněním pravidla ploch a jediným motorem Snecma Atar G-1, jež vzlétl 17. 11. 1956. Prototyp SE-212 Durandal byl překonstruován, obdržel jediný motor Snecma Atar G-3 a vzlétl 20. 4. 1956. Durandal ani Trident II nakonec v soutěži neuspěly a vítězem byl vyhlášen letoun Mirage III.

  Letoun obdržel překonstruované sací otvory s regulovatelnými polokuželovými tělesy a výkonnější motor Atar G-2. Při sedmém letu dosáhl prototyp rychlosti M=1,52, později s raketovým motorem SEPR pak M=1,8. V roce 1958 přišla objednávka na 10 ověřovacích strojů Mirage IIIA s prodlouženým trupem, zvětšenými křídly a opět výkonnějším motorem Atar 9. První z nich vzlétl 12. 5. 1958 a v říjnu překonal dvounásobnou rychlost zvuku. Sériová verze dostala označení Mirage IIIC a Armée de l\'Air objednala 95 strojů. První z nich vzlétl v říjnu 1960 a do služby byly stroje zařazovány od července 1961. Společně s jednomístnou verzí bylo objednáno ještě 63 dvoumístných cvičných Mirage IIIB, z nichž první vzlétl v říjnu 1959. V roce 1964 byly zahájeny dodávky stíhací-bombardovací verze Mirage IIIE, kterých do služby u Armée de l\'Air vstoupilo 192, a 70 průzkumných Mirage IIIR/RD. Vzhledem k embargu uvrženému na Izrael v červnu 1967 bylo 50 strojů Mirage 5J přeznačeno na Mirage 5F a zařazeno do služby. Letouny Mirage III začaly být vyřazovány v 80. letech a nahrazovány novými Mirage 2000. Poslední Mirage IIIC byly vyřazeny v roce 1988, Mirage IIIE a Mirage 5 pak v první polovině 90. let. Mnoho vyřazených letounů bylo později odprodáno do zahraničí, především do Pákistánu.

Výzbroj

Pevnou výzbroj tvoří dvojice 30mm kanonů DEFA 552 se zásobou 125 nábojů na hlaveň. Přídavná výzbroj, o maximální hmotnosti 4 000 kg, se zavěšuje na celkem tři závěsníky, z toho jeden centrální trupový a dva podkřídlové. U verze Mirage IIIE se jednalo o pětici závěsníků, Mirage 5 a její varianty měly pak závěsníků sedm. Ke vzdušnému boji sloužily radarově naváděné PLŘS Nord 5103, MATRA R.511, MATRA R350 nebo AIM-26 Falcon na centrálním trupovém závěsníku, dále IČ naváděné PLŘS MATRA R550 Magic nebo AIM-9B/P Sidewinder pod křídly. Vzhledem k absenci radiolokátoru u Mirage 5 nebyla tato verze schopna odpalovat radarově naváděné PLŘS. Pod křídla bylo možné zavěsit také palivové nádrže (500, 625, 1 100, 1 300 nebo 1 700 litrů), raketnice, popřípadě kombinované pouzdro JL-100 s raketnicí a nádrží s 250 l paliva, nebo pouzdro Bidon Cyclope s elektronickým vybavením a nádrží s 1 100 l paliva. Od verze Mirage IIIE bylo možné užívat protizemní výzbroj včetně klasických železných pum a raketnic, protizemních ŘS, protilodních ŘS Aérospatiale AS30, MATRA AS37 Martel a AM39 Exocet. Výzbroj se značně lišila u jednotlivých uživatelů, často byly Mirage uzpůsobeny pro nesení americké výzbroje. Francouzské stroje Mirage IIIE pak měly možnost nést 15kt taktickou jadernou pumu AN52.

Zahraniční uživatelé

 Argentina   Letouny dodávané FAA byly značeny Mirage IIIEA, resp. Mirage IIIDA u cvičné verze, navíc bylo z Izraele dodávno 39 jednomístných a 4 dvoumístné stroje Nešer označené jako Dagger A/B a v roce 1982 se letouny zapojily do bojů o Falklandské ostrovy (Malvíny). Vzhledem k vysokým ztrátám získalo FAA desítku Mirage 5 z Peru. Argentinské Daggery prošly později modernizací zahrnující avioniku a další úpravy shodné s izraelskými Kfiry, takto modernizované stroje nesou označení Finger.

 Austrálie   Australské letectvo požadovalo celkem 100 letadel Mirage IIIO. 2 byly dodány z Francie jako vzorové a 98 dalších vyrobila v licenci firma Commonwealth Aircraft Company. Podíl stíhací a útočné varianty byl 1:1. Dále bylo dodáno 10 dvoumístných cvičných Mirage IIID. V letech 1967-79 byly všechny stíhací Mirage IIIO(F) konvertovány na variantu O(A) a ve službě vydržely až do roku 1988. 50 přeživších letadel bylo v roce 1990 prodáno do Pákistánu.

Brazílie   v 70. Letech byly dodány nové letouny Mirage IIIEBR, v roce 1988 další 4 vyřazené od Armée de l\'Air. Tyto stroje pak v roce 1989 podstoupily modernizaci odvozenou z Mirage 3NG a v současnosti jich slouží 18.

Belgie   Pro belgické letectvo bylo v licenci firmou Sabca vyrobeno 106 letounů Mirage 5BA a Mirage 5BD. 20 vyřazených Mirage 5BA bylo dodáno do Chile, počátkem 90. let prošlo zbylých 15 Mirage 5BA a 5 Mirage 5 BD modernizací zahrnující kachní plochy a novou avioniku. Tyto stroje sloužily ještě v roce 2005.

Chile   Chilskému letectvu byly v 70. letech dodány Mirage 5 a v letech 1980-83 nové Mirage 50 v počtu 14 jednomístných a 2 dvoumístných, na jejichž standard byly zmodernizovány starší Mirage 5. Na přelomu 80. a 90. let bylo z Belgie dodáno 20 vyřazených Mirage 5BA. Všechny letouny pak v 90. letech prošly další modernizací u domácí firmy ENAER a nesou označení Pantera. 

 Izrael   Do Izraele bylo dodáno 72 strojů Mirage IIICJ a IDF/AF v roce 1965 objednalo 50 letadel Mirage 5, které ale nikdy kvůli embargu neobdrželo, přestože již byly zaplaceny. Během Šestidenní války v červnu 1967 se Mirage velice osvědčily a židovští piloti s nimi sestřelili velké množství arabských MiGů-17 a -21. Z nouze byla zahájena vlastní výroba okopírované verze Mirage5 označované Nešer, která čítala 51 jednomístných a 10 dvoumístných strojů. Část vyrobených Nešerů zasáhlo do bojů v Jomkippurské válce v říjnu 1973. Další vývoj vedl v letech 1973-74 ke stroji Kfir dodaném v počtu 27 strojů a dále 185 vylepšených Kfir C-2. Kfiry se v roce 1982 účastnily izraelské invaze do Libanonu. Vyřazené stroje Nešer byly pod označením Dagger prodány do Argentiny, 25 strojů Kfir C-1 zakoupily USA jako F-21A.

 Libanon   Libanonské letectvo provozovalo 9 letounů Mirage IIIEL a 1 cvičný Mirage IIIBL dodané v roce 1968. Tyto stroje byly v roce 1990 prodány do Pákistánu.

 Pákistán   Do Pákistánu byly Mirage III/5 dodávány od roku 1968 až do roku 2000. První dodávky v letech 1968-71 čítaly 18 strojů Mirage IIIEP, 13 Mirage IIIRP a 3 cvičné Mirage IIIDP. V letech 1973-79 bylo dodáno 28 Mirage 5PA, 30 Mirage 5PA2/3, 4 cvičné Mirage 5DPA a 2 Mirage 5DPA2. V roce 1990 Pákistán získal 43 vyřazených australských Mirage IIIO a 7 Mirage IIIOD, ze Španělska 22 Mirage IIIEE, 2 Mirage IIIDE a z Libanonu 9 Mirage IIIEL a 1 Mirage IIIBL. Od roku 1996 do roku 2000 pak probíhaly dodávky 40 Mirage IIIE vyřazených od Armée de l\'Air. Kromě 2 Mirage IIIEP, 1 Mirage IIIRP a 1 Mirage IIIDP všechny pákistánské letouny nadále slouží a procházejí modernizací podobnou té na chilských a belgických strojích.

 Spojené státy americké   V letech 1985-89 zakoupily USA 25 strojů Kfir C-1, přeznačených na F-21A Lion. Tyto stroje sloužily v roli agresorů pro výcvik bojových pilotů US Navy a USMC.

 Španělsko   Španělské letectvo své zbylé Mirage IIIEE a Mirage IIIDE vyřadilo na konci 80. let. Tyto stroje pak byly v roce 1990 prodány Pákistánu.

 Švýcarsko   Švýcarské letectvo plánovalo zavedení 100 strojů mírně upravené verze Mirage IIIS, ale kvůli vzrůstající ceně byl počet snížen. Z Francie přiletěl vzorový stroj a Švýcaři pak licenčně vyrobily 36 letadel. Dodán byl také vzorový průzkumný Mirage IIIRS, podle kterého bylo v licenci postaveno dalších 17 strojů. Na začátku 90. let byly všechny švýcarské Mirage modernizovány, dostaly novou avioniku a kachní plochy na příď a v současné době jich je provozováno ještě asi 50.

 Venezuela   V 70. letech byly dodány letouny Mirage IIIEV a Mirage 5V, které v roce 1990 podstoupily modernizaci na úroveň Mirage 50EV.

Verze

Mirage IIIA - desítka předsériových strojů oproti prototypům s o téměř 2 m delším trupem, 17,3% větší plochou křídla a motorem Atar 9B. Pomocný raketový motor SEPR zůstal zachován. V přidi byl umístěn radiolokátor Thompson-CSF Cyrano Ibis. 
Mirage IIIB - dvoumístná cvičná verze postavená v počtu 63 strojů včetně variant B-2(RV) a BE. Jeden stroj byl v polovině 70. let vybaven systémem řízení fly-by-wire a sloužil k testování systémů pro Mirage 2000.
Mirage IIIB-2(RV) - 10 strojů vybavených tankovacím zařízením pro výuku pilotů bombardérů Mirage IV.
Mirage IIIBE - 20 letadel s vybavením a motorem Mirage IIIE.
Mirage IIIBJ/BL/BZ/BS - exportní označení dvoumístné verze pro Izrael, Libanon, Jihoafrickou republiku a Švýcarsko. 
Mirage IIIC - první sériová verze s motorem Atar 9B a o 0,5 m delším trupem oproti verzi A. Raketový pomocný motor byl odstraněn a místo něho umístěna palivová nádrž.
Mirage IIICJ/CZ - exportní označení pro Izrael, Jihoafrickou republiku. 
Mirage IIIS - verze pro Švýcarsko se zpevněným drakem, podvozkem a křídly, a odlišnou avionikou včetně radiolokátoru Hughes TARAN-18.
Mirage IIIK - verze s motorem Rolls-Royce Spey nabízená britskému letectvu, kde byla odmítnuta.
Mirage IIIM - navrhovaná navalizovaná verze uzpůsobená ke startům z letadlových lodí. 
Mirage IIIV Balzac - verze se svislým startem a přistíním (VTOL) vybavená osmi vertikálně umístěnými zdvihovými motory Rolls Royce RB-108, každý o tahu 9,6 kN. První vertikální start a přistání podnikl přestavěný první prototyp Mirage III v říjnu 1962. Prototyp havaroval v lednu 1964 (pilot zahynul), byl opraven, ale v září 1965 byl kompletně zničen při druhé havárii, během které znovu zahynul jeho pilot. V téže době byly postaveny další dva upravené prototypy s delším trupem, větším křídlem, motorem TF104, TF106 a později TF-30 o výkonu 61,8/74,5/82,4 kN a zdvihovými motory RB162-1 o tahu 15,7 kN. Nové prototypy vzlétly v březnu, resp. listopadu 1966, ale projekt byl nadobro zastaven po havárii druhého prototypu 28. 11. 1966.
Mirage IIIW - navrhovaná odlehčená verze, podle požadavků USAF. Výrobu měla zajišťovat firma Boeing, ale v soutěži zvítězil Northrop F-5.
Mirage IIIDA/DBR/DBR-2/DL/DP/DZ/DZ/DE/DS/DV - exportní označení dvoumístné verze pro Argentinu, Brazílii, Libanon, Pákistán, Jihoafrickou republiku, Španělsko, Švýcarsko a Venezuelu. 
Mirage IIIE - víceúčelový stíhací-bombardovací verze s trupem prodlouženým o 0,3 m pro umístění další avioniky a palivové nádrže. Letouny byly vybaveny vylepšeným radiolokátorem Cyrano II, dopplerovským navigačním radiolokátorem v zádi, varovným zařízením, a dále motorem Atar 9C. Vyrobeno bylo 523 letadel, 331 z nich putovalo do zahraničí.
Mirage IIIEA/BR/EL/EP/EZ/EE/EV - exportní označení pro Argentinu, Brazílii, Libanon, Pákistán, Jihoafrickou republiku, Španělsko a Venezuelu. 
Mirage IIIO - verze pro australské letectvo odvozená z Mirage IIIE a lišící se především avionikou. Stavěny byly dvě varianty: O(F) jako stíhací a O(A) k pozemním útokům.
Mirage IIIOD - australská dvoumístná cvičná verze.
Mirage IIIC2 - jediný stroj verze E vybavený motorem Atar 9K-6 určený ke zkouškám. 
Mirage IIID - dvoumístná cvičná verze vycházející z Mirage IIIE.
Mirage IIIDBR/DZ/D2Z/DS - exportní označení pro Brazílii, Jihoafrickou republiku a Švýcarsko.
Mirage IIIR - průzkumná verze vycházející z Mirage IIIE, ale s avionikou verze C a pěticí kamer OMERA v přídi místo radiolokátoru.
Mirage IIIRD - průzkumná verze s avionikou verze E a navíc s panoramatickou kamerou ve špici přídě. 
Mirage IIIRP/RZ/R2Z/RS - exportní označení průzkumné verze pro Pákistán, Jihoafrickou republiku a Švýcarsko.
Mirage 5J - verze se zjednodušenou avionikou, prodlouženou tenkou přídí, další dvojicí závěsníků a zvětšenými palivovými nádržemi. Tato verze vznikla na žádost izraelského letectva o letoun pro taktické útoky. Prototyp byl představen 19. 5. 1967. 
Mirage 5F - označení letounů IIIJ původně pro Izrael, ale nakonec zařazených do výzbroje Armée de l\'Air. Celkem bylo vyrobeno 531 strojů Mirage 5, 106 z nich pak licenčně v Belgii.
Mirage 5D - dvoumístná cvičná verze.
Mirage 5R - průzkumná verze.
Mirage 5BA - licenční verze vyráběná v Belgii.
Mirage 5BD - dvoumístná cvičná verze licenčně vyráběná v Belgii.
Mirage 5BR - průzkumná verze vyráběná licenčně v Belgii.
Mirage 5E2/PA/V - exportní označení pro Egypt, Pákistán a Venezuelu.
Mirage 5M Elkan - modernizované chilské stroje.
Milan/Milan S - tato verze vznikla v roce 1968 ve spolupráci se Švýcarskem a byla vybavena tenkými ploškami na přídi zvanými Moustaches (kníry), které zlepšovaly stabilitu při nízkých rychlostech. Dva prototypy byly přestavěny z Mirage IIIR, obdržely novou avioniku a motor Atar 9K-50. "Kníry" však způsobovaly turbulence před sacími otvory a bránily pilotovi ve výhledu, pročež byl projekt v roce 1972 zastaven. 
Mirage 50 - upravená verze vycházející z Mirage 5, vybavená novou avionikou včetně radaru Cyrano IV, a výkonnějším motorem Atar 9K-50.
Mirage 50C/FC/V - exportní označení pro Chile, resp. Venezuelu. 
Panthera - modernizované chilské stroje Mirage 50.
Mirage 3NG - Nouvelle Generation; dále modernizovaná verze vycházející z Mirage IIIR. Tato verze měla motor Atar 9K-50, překonstruované křídlo, kachní plochy nad vstupy vzduchu a avioniku vycházející z vývoje Mirage 2000 zahrnující systém řízení FBW, víceúčelový radar, laserový dálkoměr a pokročilý navigační systém. Prototyp vzlétl v prosinci 1982, ale do výroby se tato verze nedostala. Poznatky však byly využity při modernizacích stávajících strojů.
Nešer - vzhledem k embargu, uvrženého na Izrael po Šestidenní válce, a které postihlo dodávku Mirage 5, rozhodlo se izraelské letectvo zkonstruovat své vlastní letouny na základě dodaných Mirage IIICJ. Tajné služby ve Švýcarsku získaly konstrukční plány Mirage IIIS a firma IAI podle nich zkonstruovala mírně upravený stroj Nešer (Orel). Ten byl vyráběn v továrně IAI v Lodu. První let podnikl v prosinci 1969 a dodávky IDF/AF začaly v roce 1972.
Nešer T - dvoumístná cvičná verze.
Dagger A - typ Nešer dodaný argentinskému letectvu.
Dagger B - argentinské označení strojů Nešer T.
Finger I/II/III - modernizované argentinské stroje Dagger. 
Kfir - v letech 1973-74 byl po zkušenostech z provozu Mirage IIICJ a Nešerů vyvinut zdokonalený letoun Kfir (Lvíče) poháněný motorem J79-GE-17, zesíleným a překonstruovaným drakem. Dodávky IDF/AF začaly v roce 1975, postaveno bylo 27 strojů
Kfir C1 - 25 strojů Kfir upravených do podoby Kfir C-2, ale bez FBW.
F-21A Lion - stroje Kfir C-1 dodané do USA.
Kfir C2 - v roce 1977 následovala vylepšená verze Kfir C-2 s kachními plochami nad kořenem křídla a ovládáním fly-by-wire. Postaveno bylo 185 strojů včetně dvoumístných cvičných Kfir TC2.
Kfir TC2 - dvoumístná cvičná verze.
Kfir C7 - modernizované Kfiry s možností doplňovat palivo ve vzduchu a novou avionikou včetně zbraňových a navigačních systémů.
Kfir TC7 - modernizované stroje TC2 na standard C7.
Kfir C10/2000 - modernizační programy zahrnující novou avioniku včetně radiolokátoru.
Cheetah E/EZ - jihoafrická verze vyvinutá firmou Atlas ve spolupráci s izraelskými firmami. Tato verze má upravené křídlo a ocasní plochy, kachní plochy na vzduchových kanálech, novou avionikou a motorem Atar 9K-50.
Cheetah C - stíhací stroje s novým radiolokátorem a avionikou.
Cheetah D/DZ - dvoumístná cvičná verze.
Cheetah R/R2 - průzkumná verze.

Mirage IIIE

země původu	Francie
posádka	1 (pilot)
výrobce	Dassault Aviation
vyrobené stroje	1 695 (výroba ukončena)
cena jednoho stroje	?
datum vzletu	22. 7. 1955
ve výzbroji od	červenec 1961 (Armée de l\'Air)
pohon	1x SNECMA Atar 9C-3
max. výkon	1x 60,80 kN
max. rychlost	Mach=1,97 / 2 350 km/h
max. stoupavost	83,33 m/s
max. dostup	23 000 m (s motorem SEPR)
dolet	1 200 km (bojový), 4 000 km (max.)
délka trupu	15,03 m
rozpětí křídla	8,22 m
nosná plocha	35,00 m²
výška	4,50 m
hmotnost prázdného stroje	7 050 kg
max. vzletová hmotnost	13 700 kg
hmotnost paliva	1 864 kg