LETECKÁ TECHNIKA

Dassault Mirage 2000

Jednomotorový jednomístný víceúčelový bojový letoun.
  V roce 1972 vznikl na popud francouzského letectva projekt dvoumotorového stíhacího letounu ACF (Avion de Combat Futur) vycházející z projektu Mirage G s měnitelnou geometrií křídel. Nový stroj měl ve službě u Armée de l\'Air nahradit pomalu zastarávající Mirage III a doplnit lehčí Mirage F1. Vzhledem k vysokým nákladům byl v prosinci 1975 projekt zrušen. Firma Dassault v té době již pracovala na projektu lehčího jednoduššího jednomotorového stroje, který měl být určen na export. Nový letoun koncepčně vycházel z typu Mirage III, byl označován zprvu jako Super Mirage III, poté Delta 1000, Delta 2000 a nakonec Mirage 2000, a stal prvním francouzským přirozeně nestabilním letounem s elektroimpulzním řízením FBW. Po zrušení projektu ACF tak mohla letectvu nabídnout tento letoun. Projekt byl předložen ministerstvu obrany a to ještě v prosinci 1975 schválilo výrobu prototypů. První z pěti prototypů byl zalétán 10. 3. 1978. Pátý prototyp byl postaven v dvoumístné konfiguraci a vzlétl 11. 10. 1980.

Mirage 2000 Kataru

  Kvůli zpoždění vzlétl první sériový stroj 20. 11. 1982 a do služby typ vstoupil o necelé dva roky později, 2. 7. 1984, k EC 1/2 Cigognes na základně v Dijonu. Celkem Armée de l\'Air obdrželo 124 strojů Mirage 2000C a 30 Mirage 2000B. První úderný stroj Mirage 2000N vstoupil do služby v roce 1988 a celkem bylo dodáno 75 strojů. Během války v Perském zálivu v roce 1991 vzlétalo 12 francouzských Mirage 2000C ze saúdské základny Al Ahsa k misím PVO, ale do bojů nezasáhly. V dubnu 1995 začaly dodávky 86 strojů Mirage 2000D, z nichž poslední vstoupil do služby v roce 2001. Během mírové mise OSN v bývalé Jugoslávii vzlétaly Mirage 2000 z italských základen k hlídkovým (Mirage 2000C) a protizemním útočným misím (N/D). V roce 1996 za operace Deliberate Force byla jedna Mirage 2000N sestřelena srbskou PVO. V letech 2001-2 pak stroje Mirage 2000D podnikaly útočné mise nad Afghánistánem v rámci operace Enduring Freedom. Kvůli zpoždění vývoje letounu Rafale Armée de l\'Air objednala v roce 1993 modernizaci 37 svých starších strojů (první série s radarem RDM) na standard Mirage 2000-5. První takto upravený stroj vstoupil do služby pod označením Mirage 2000-5F v roce 2000.

Technický popis

  nosné a ocasní plochy   Letoun je v dolnoplošném uspořádání nosných ploch, s jedinou směrovou ocasní plochou a bez vodorovných ocasních ploch. Celokovové křídlo o rozpětí 9,29 m má tvar delty, náběžná hrana o šípovitosti 58° je vybavena sklopným slotem. Voštinové elevony mají povrch z uhlíkových vláken a spolu s elektroimpulzním řízením FBW toto řešení odstranilo hlavní nevýhodu křídla delta, a to nízkou ovladatelnost v nízkých rychlostech a vysokých úhlech náběhu, navíc se zkrátila délka vzletu. Uvnitř křídla se nachází palivová nádrž o kapacitě 1 480 l.

 trup   Trup je vyroben převážně z hliníkových slitin s titanovými a uhlíkovými žebry. V kuželovité přídi je umístěn radiolokátor Thomson-CSF. Jednomístná pilotní kabina je krytá dvoudílným překrytem, jehož zadní část se odklápí vzad. U verze Mirage 2000D je překryt potažen tenkou vrstvičkou zlata pro snížení radarového odrazu. Pilot sedí na vystřelovacím sedadle SEMB Mark 10 (Martin-Baker F10Q) s charakteristikou 0/0. Za kokpitem je umístěna centrální trupová palivová nádrž o objemu 2 498 l, resp. 2 424 l v případě dvoumístné verze. Letoun může být vybaven pevným nástavcem pro tankování za letu na pravé straně trupu před kokpitem. Na bocích trupu se nachází dvojice polokruhových sacích kanálů přivádějících vzduch k motoru uloženému v zádi. V obou vstupních otvorech je umístěno stavitelné polokuželovité těleso zvyšující tlak nasávaného vzduchu pro motor. Původní motor SNECMA M53-5 (54,0 a 86,3 kN) byl krátce po zahájení sériové výroby nahrazen vylepšeným M53-P2 o tahu 64,33 kN, resp. 95,12 kN s přídavným spalováním, a v roce 1986 byla provedena výměna i u dříve postavených strojů.

 přistávací zařízení   Podvozek je klasický tříbodový. Přední podvozková noha má zdvojené kolo a sklápí se směrem dozadu. Podvozkové nohy jsou olejopneumaticky odpružené, přední noha je elektrohydraulicky řiditelná v rozmezí +- 45°. Dojezd při přistání zkracují masivní uhlíkové brzdy. Na spodku zádi je možné instalovat přistávací hák a brzdící padák, ale většinou je zde umístěn vrhač klamných cílů. 

 avionika a výstroj   Kvůli potížím s vývojem nového radiolokátoru bylo prvních 37 strojů provizorně vybaveno radiolokátorem Thomson-CSF RDM Cyrano 500. Koncem 80. let byl konečně k dispozici dopplerovský radiolokátor Thomson-CSF RDI a stal se součástí výstroje letounu. Tento radar je schopný současně detekovat až 24 cílů a během sledování 8 cílů s nejvyšší prioritou postřelovat 4 z nich. Verze Mirage 2000N/D mají radar Thomson-CSF Antelope 5/50 a nejnovější verze Mirage 2000-5/-9 Thomson-CSF RDY/-2. Dále je ve výbavě letecký počítač, centrální procesor, přistávací systém ILS, k navigaci slouží inerciální navigační systém Sagem Uliss 52E/D/P, systém TACAN a u Mirage 2000D navíc systém GPS. Kvůli přirozené nestabilitě je letoun vybaven elektroimpulzním řízením Fly-By-Wire. Kokpit je z většiny klasický analogový kromě HDD displeje pro obraz z radiolokátoru a HUD displeje. Nejnovější verze Mirage 2000-5 již má kokpit plně digitální.

Výzbroj

Pevnou výzbroj tvoří dvojice 30mm rychlopalných kanonů DEFA 554 se zásobou 125 nábojů na hlaveň, které u dvoumístné verze chybí. Pro přídavnou výzbroj je k dispozici celkem 9 závěsných bodů, 5 na trupu a 2 pod každým křídlem o celkové nosnosti až 6 300 kg. Střední trupový a vnitřní podkřídlové závěsníky jsou "mokré", tedy upravené pro nesení palivových nádrží. Ke vzdušnému boji slouží PLŘS MICA, Magic 2, Super 530D a Sky Flash. Typické složení výzbroje pro stíhací mise je 4 PLŘS MICA, 2 PLŘS Magic 2 a 3 přídavné palivové nádrže. K útokům na pozemní cíle jsou k dispozici raketnice neřízených 68mm raket, klasické neřízené pumy, kazetové Belouga, BAT 120, protiletištní BAP 100 a Duranal. Stejně jako Mirage 2000D může Mirage 2000C shazovat laserem naváděné pumy, ale vzhledem k absenci naváděcích systémů musí cíl ozařovat jiný letoun nebo pozemní jednotky. Mirage 2000D pak může být vyzbrojena navíc laserem naváděnými pumami BGL 1000, ŘS AS-30L, protiradarovými Armat, protilodními AM39 Exocet a křižujícími ŘS Apache a SCALP-EG. Mirage 2000-9 mohou nést ŘS Black Shanine. Francouzské stroje Mirage 2000N jsou vybaveny ŘS ASMP s taktickou jadernou hlavicí, Mirage 2000NK3 pak nesou ŘS ASMP-A.

Zahraniční uživatelé

 Brazílie   v červenci 2005 rozhodlo brazilské letectvo o zakoupení 12 bývalých francouzských Mirage 2000C.
 Egypt   Od roku 1986 egyptské letectvo obdrželo 16 strojů Mirage 2000M a 4 dvoumístné Mirage 2000BM spolu s nejrůznější výzbrojí. 
 Indie   První dodávka 26 Mirage 2000H a 4 dvoumístných Mirage 2000TH, u IAF označovaných jako Vajra (blesk), byla doručena v roce 1985 ještě s motory M53-5, protože Indové nechtěli čekat na nové motory. Tyto stroje jsou podle motorů označovány Mirage 2000H5/TH5. Dalších 10 jednomístných strojů již nové motory mělo a stroje z první dodávky je obdržely později také. Další dodávka 6 jednomístných a 3 dvoumístných strojů přišla v letech 1987-88. V roce 2004 bylo objednáno dalších 10 Mirage 2000H s modernizovanou avionikou. Indie nasadila svá letadla v pohraničním konfliktu s Pákistánem v Kašmíru. 
 Katar   Letectvo Kataru bylo od roku 1997 dodáno 9 strojů Mirage 2000-5EDA a 3 dvoumístné Mirage 2000-5DDA.
 Peru   Pro FAP bylo dodáno 10 Mirage 2000EP a 2 cvičné Mirage 2000DP.
 Řecko   V březnu 1985 řecké letectvo objednalo 36 letadel Mirage 2000EG a 4 dvoumístné Mirage 2000DG. V roce 2000 přišla další objednávka, tentokrát na 15 strojů Mirage 2000-5 Mk 2 a přestavbu dalších 10 starších Mirage 2000EG na tento standard, první stroj byl dodán v říjnu 2004. 
 Spojené arabské emiráty   Letectvo Abu Dhabi zakoupilo 22 Mirage 2000EAD, 8 průzkumných Mirage 2000RAD a 6 dvoumístných Mirage 2000DAD, z nichž první byly dodány v roce 1989. Část těchto strojů se účastnila války v Zálivu ve shodných rolích jako francouzské letouny. Na jaře 2003 začaly dodávky objednaných 32 strojů Mirage 2000-9. 20 z nich je v jednomístné verzi a 12 v dvoumístné Mirage 2000-9D. Na standard této verze by mělo být upraveno 30 starších strojů Mirage 2000.
 Taiwan   V roce 1992 objednalo taiwanské letectvo celkem 60 Mirage 2000-5EI/DI, z nichž 48 bylo v jednomístné a 12 v dvoumístné konfiguraci. Dodávky probíhaly v letech 1997-99.

Verze

 Mirage 2000C - základní jednomístná stíhací verze, které se týká popis.
Mirage 2000H - verze pro Indii shodná s Mirage 2000C.
Mirage 2000E - verze Mirage 2000C určená na export. Tyto letouny jsou vybaveny vylepšeným radarem RDM+ a část také podvěsem ATLIS II s laserovým značkovačem.
Mirage 2000EAD - exportní verze pro SAE.
Mirage 2000EG - exportní verze pro Řecko.
Mirage 2000EM - exportní verze pro Egypt.
Mirage 2000EP - exportní verze pro Peru.
Mirage 2000EDA - exportní verze pro Katar.
Mirage 2000B - dvoumístná cvičně-bojová verze. Prototyp vzlétl 11. 10. 1980 a první sériový stroj 7. 10. 1983. Letoun má o 0,19 m prodlouženou příď, mírně zmenšenou trupovou palivovou nádrž a demontovanou kanonovou výzbroj. Pod trup je možné zavěsit kontejner CC630 s 30mm kanonem se zásobou 300 nábojů.
Mirage 2000TH - dvoumístná cvičně-bojová verze pro Indii.
Mirage 2000BM - exportní verze pro Egypt
Mirage 2000P - (P = Penetration) původní označení Mirage 2000N. 
Mirage 2000N - dvoumístná útočná verze odvozená z Mirage 2000B, která je určena pro průnik nepřátelskou PVO v nízkých výškách a útok taktickými jadernými střelami (N = Nucleaire). Na zadním sedadle sedí operátor zbraní a oproti Mirage 2000B nemá letoun zdvojené řízení. Letoun má zpevněná křídla, je vybaven radiolokátorem Antelope 5 pro úderné úkoly, sledování terénu a automatický let vysokou rychlostí ve výškách pod 60 m, systémem NVG a systémem REB složeným z radarového výstražného systému Serval, rušiče Sabre (popř. Chameleon) a výmetnice klamných cílů Spirale. Při jaderném náletu by byl letoun vybaven ŘS ASMP na centrálním trupovém závěsníku, dvojicí 2 000l palivových nádrží pod křídly a dvojicí PLŘS Magic pro vlastní obranu. První stroj této verze vzlétl 3. 2. 1983. Stroje první 31kusové série se označují Mirage 2000NK1, druhá série 29 strojů upravených pro nesení konvenční výzbroje nese označení Mirage 2000NK2.
Mirage 2000NK3 - modernizovaná verze Mirage 2000N s vylepšeným výstražným a obranným systémem, se schopností navádění jaderné střely ASMP-A a s průzkumným podvěsem Thales Optronics Reco NG zavedený do výzbroje v roce 2006.
Mirage 2000N Prime - původní označení Mirage 2000D. 
Mirage 2000D - víceúčelová (D = Diversifie) stíhací-bombardovací verze odvozená z Mirage 2000N, ale bez možnosti nést jadernou výzbroj. Stroj je vybaven automatickým systémem shazování pum a může nést konvenční neřízenou i laserem naváděnou munici. Díky nové avionice, včetně radaru Antelope 50, systému nočního vidění NVG, navigačnímu systému ULISS 52P s GPS a zaměřovacím systémům je letoun schopen operovat za všech povětrnostních podmínek. Kokpit je částečně digitalizován a pilot má k dispozici řízení HOTAS a dvojici HDD displejů, operátor pak 3 displeje HDD. Prototyp, upravený prototyp Mirage 2000N, vzlétl 19. 2. 1991.
Mirage 2000DAD - exportní verze pro SAE.
Mirage 2000DG - exportní verze pro Řecko.
Mirage 2000DP - exportní verze pro Peru.
Mirage 2000DDA- exportní verze pro Katar.
Mirage 2000RAD - průzkumná verze vyvinutá pro SAE. Veškeré průzkumné vybavení je neseno v podvěsech a po přezbrojení může letoun podnikat bojové mise. Toto vybavení se skládá z podvěsu s radarem Thales/Raphael SLAR 2000, podvěsu COR2 s TV a IČ kamerami a podvěsu s teleskopickou kamerou Dassault AA-3-38 HAROLD.
Mirage 2000-5 - modernizovaná verze s pokročilou avionikou s vysokým stupněm automatizace, radarem Thales-CSF RDY, systémem řízení HOTAS, digitálním kokpitem, odvozeným z kokpitu Rafale, s novým HUD displejem a 5 barevnými multifunkčními displeji APSI, novým systémem řízení palby, a vylepšeným systémem varování Samir DDM a protiopatření ICMS 2. Jediný vnější rozpoznávací znak oproti Mirage 2000C je absence pitotovy trubice. Upravený prototyp Mirage 2000B vzlétl 24. 10. 1990, prototyp Mirage 2000C upravený na standard této verze pak 27. 4. 1991.
Mirage 2000-5DI - dvoumístná exportní verze pro Taiwan.
Mirage 2000-5EI - exportní verze pro Taiwan. 
Mirage 2000-5F - verze pro francouzské letectvo.
Mirage 2000-5 Mk2 - verze s radarem RDY-2, rozšířenou schopností útoku na pozemní cíle, vylepšeným palubním počítačem MDPU, navigačním systémem Thales Totem 3000, systémem protiopatření ICMS 3, podvěsem Damokles vybaveným laserovým značkovačem a infračervenou kamerou, a výkonnějším motorem M53-P20 o maximálním tahu 98,06 kN.
Mirage 2000-9 - verze Mirage 2000-5 Mk 2 pro Spojené arabské emiráty upravená podle specifických požadavků zákazníka. Místo systému ICMS 3 je nainstalován systém IMEWS, letouny jsou pro úderné mise vybaveny značkovacím podvěsem Shehab a navigačním Nahar, a místo ŘS Apache je k dispozici její zjednodušená verze Black Shanine.
Mirage 2000-9D - dvoumístná varianta. 
Mirage 4000 - zvětšená dvoumotorová verze představená v roce 1975 a označovaná jako Delta Super Mirage. Stroj se vyznačoval pomocnými kachními ploškami na vzduchových kanálech, rozpětím 12 m, délkou 18,7 m, prázdnou/max. hmotností 13/17 t a doletem kolem 2 000 km. Původně měl motory M53-2, ale během testů obdržel nové M53-5. Prototyp vzlétl na začátku roku 1979 a v roce 1986 byl přestavěn na testovací platformu pro Rafale. Od roku 1995 je umístěn v Pařížském leteckém muzeu.

Mirage 2000C

země původu	Francie
posádka	1 (pilot)
výrobce	Dassault Aviation
vyrobené stroje	601 (výroba ukončena)
cena jednoho stroje	?
datum vzletu	10. 3. 1978
ve výzbroji od	2. 7. 1984 (Armée de l\'Air)
pohon	1x SNECMA M53-P2
max. výkon	1x 95,12,80 kN
max. rychlost	Mach=2,20 / 2 625 km/h
max. stoupavost	304,80 m/s
max. dostup	16 764 m
dolet	1 575 km (bojový), 3 518 (max.)
délka trupu	14,36 m
rozpětí křídla	9,13 m
nosná plocha	41,00 m²
výška	5,20 m
hmotnost prázdného stroje	7 500 kg
max. vzletová hmotnost	17 000 kg
hmotnost paliva	3 160 kg