LETECKÁ TECHNIKA

Grumman F-14 Tomcat

Vývoj letounu F-14 začal krátce po krachu programu přestavby typu F-111B pro potřeby námořního letectva, ani tento typ ale nebyl bez problémů. Přetrvávající potíže s pohonnými jednotkami způsobily vzrůst finančních nákladů (což se stalo jedním z důvodů pro vývoj levnějšího typu F/A-18), nepříjemná byla také poměrně vysoká nehodovost. Navzdory těmto problémům se F-14 Tomcat stal ve své době vůbec nejvýkonnějším přepadovým stíhacím letounem světa. Vývoj typu F-14 značně narušila v prosinci 1970 katastrofa prvního prototypu. Do služby se dostal o necelé dva roky později u jednotky VF-125, první operační cestu na palubě USS Enterprise podnikl v září 1974 ve výzbroji VF-1 a VF-2. V roli nejvýznamějšího námořního bojového letounu určeného k obraně vlastního loďstva vystřídal F-14 legendární typ F-4 Phantom II. Celkem bylo americkému námořnictvu dodáno 478 strojů F-14A, 32 z nich bylo přestavěno na F-14B, 18 pak na F-14D, jichž bylo nově vyrobeno ještě 37. Okolo 80 strojů F-14B/D zůstává ve službě na letadlových lodích, další jsou uloženy v rezervě. Letouny F-14 budou brzy (2006) kompletně staženy ze služby a plně je nahradí stroje F/A-18E/F Hornet. Prvními akcemi Tomcatů bylo hlídkování a ochrana letadlových lodí ještě během posledních měsíců války ve Vietnamu. V roce 1981 se F-14 vítězně střetly s lybijskými Su-22M a následně v oblasti sloužily jako ochrana letounů bombardujících základny teroristů a vojenská zařízení v Lybii. Roku 1991 nemohly Tomcaty chybět při operacích proti Iráku a samozřejmě ani při posledních dvou amerických válkách v Afghánistánu (2001-2) a opět v Iráku (2003).

Technický popis

 F-14 má měnitelnou geometrii křídla v rozsahu od 20° při vzletu, přistání a pomalých rychlostech, do 68° při vysokých rychlostech a manévrování. Pohon této verze zajišťují dva motory TF30-P-412A (příp. TF30-P-414A) každý s tahem 92,8 kN. Naváděcím letounem Tomcatů je E-2C Hawkeye, který může navigovat až 30 bojových letadel najednou. Každý F-14 může sledovat šest různých cílů ve vzdálenosti přes 150 km.  Letoun má čtyři druhy zbraní: palubní kanon, PLŘS krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder, PLŘS středního dosahu AIM-7 Sparrow a PLŘS dalekého dosahu AIM-54 Phoenix. Jedinečnou zbraní jsou právě ŘS Phoenix, které mají dolet přes 180 km a nejsou ve výzbroji žádného jiného letounu. Výstroj zahrnuje zařízení pro vizuální identifikaci, taktický průzkumný systém (TARPS - Tac Air Recon Pod System), optické přístroje a infračervené čidlo.

Výzbroj

 Pevnou výzbroj tvoří šestihlavňový kanon M61A1 se zásobou 675 nábojů, přídavná se zavěšuje na 4 podkřídlové a 5 podtrupových závěsníků. Ke vzdušnému boji je využíváno 6 PLŘS AIM-54 Phoenix nebo AIM-7 Sparrow, příp. AIM-120 AMRAAM a 2 PLŘS AIM-9 Sidewinder. Verze F-14D je schopna omezeně použít i protizemní výzbroj, především pak protiradarové ŘS AGM-88A HARM.

Zahraniční uživatelé

 írán   Před rokem 1976 bylo Císařskému íránskému letectvu prodáno 80 letounů F-14A. Následovala islámská revoluce a embargo na dovoz náhradních dílů, kvůli němuž pravděpodobně není převážná většina strojů v letuschopném stavu. Íránské letouny F-14 zasáhly do bojů během války s Irákem v letech 1980-1988.

Verze

F-14A - základní verze.
F-14A Plus - verze s motory F110-GE-400 s měnitelným průřezem trysek, přestavěno bylo 32 strojů. 
F-14B - Verze z roku 1973 se výkonnějšími a ekonomičtějšími turbodmychadlovými motory F401-P-400 s tahem po 120 kN. V důsledku tohoto rozhodnutí byly všechny vyrobené stroje F-14A vybavovány motory TF30, které byly původně považovány za nouzové.
F-14C - uvažovaná modernizovaná verze, jež nebyla nikdy vyráběna. 
F-14D Super Tomcat - tato verze má k dispozici výkonnější radiolokátor APG-71, jinak uspořádané palubní přístroje, digitální avionickou soustavu, zlepšenou defenzivní výstroj a taktický rušicí systém. Mimo toto má možnost nést modernější PLŘS středního dosahu AIM-120 AMRAAM a omezeně i protizemní výzbroj. Postaveno bylo 37 letadel, dalších 18 pak přestavěno z F-14A/B.
NF-14A/BD - testovací verze.

F-14D

země původu	Spojené státy americké (USA)
posádka	2 (pilot, zbraňový operátor)
výrobce	Grumman Aerospace Corp.
vyrobené stroje	712 (výroba ukončena)
cena jednoho stroje	38 mil. USD
datum vzletu	21. 12. 1970
ve výzbroji od	říjen 1972 (USN)
pohon	2x General Electric F110-GE-400
max. výkon	1x 120,00 kN
max. rychlost	Mach=1,88 / 2 243 km/h
max. stoupavost	152,00 m/s
max. dostup	16 150 m
dolet	1 996 km (bojový), 3 220 km (max.)
délka trupu	19,10 m
rozpětí křídla	11,65 až 19,54 m
nosná plocha	52,49 m²
výška	4,88 m
hmotnost prázdného stroje	18 950 kg
max. vzletová hmotnost	33 805 kg
hmotnost paliva	7 348 kg