LETECKÁ TECHNIKA

Mil Mi-24 Hind

Ve druhé polovině šedesátých let se konstrukční kancelář Michaila L. Mila začala zabývat vývojem nového vrtulníku, který by byl schopen boje proti nepřátelským obrněným cílům a s maximální rychlostí vyšší než 315 km/h. První prototyp V-24, vycházející z Mi-8, vzlétl poprvé počátkem sedmdesátých let. Prototyp se od stroje ze kterého vycházel značně lišil. Původní zůstaly pouze turbohřídelové motory TV2-117, vyrovnávací ocasní rotor a některé palubní systémy. Byl překonstruován trup, zeštíhlen, zkrácen a dostal pomocné křídlo. Křídlo při vysokých rychlostech odlehčuje nosný rotor a to až o 30%. Pod křídlem jsou zbraňové závěsníky. Sériová výroba nového typu Mi-24 byla zahájena v roce 1972. Sériové stroje měly nové menší a výkonnější motory TV3-117 a jiné zasklení kabiny. Po výrobě několika málo kusů byla zahájena výroba verze Mi-24A s novým křídlem. Ze zkušeností vyplynulo, že osádka soustředěná v jedné kabině je více zranitelná a nemá moc dobrý výhled. Další vývoj směřoval k oddělení kabin a umístění do tandemu. Nová příď umožnila nově rozmístit zbraňové systémy. Do spodní části přídě bylo umístěno dálkově ovládané pohyblivé střelecké stanoviště USPU-24 se čtyřhlavňovým kulometem 9A-624 s rychlostí střelby 4000 - 5000 ran za minutu. První prototyp takto upravené verze vzlétl v roce 1975 a pod označením Mi-24D se dostala do výroby.

Trup je poloskořepinové konstrukce, třínohý podvozek příďového typu se zatahuje dozadu. Příďová noha je opatřena dvěma koly, hlavní podvozek má po jednom kole. V přední části je dvoumístná kabina, pilot sedí odděleně za zbraňovým operátorem. Obě kabiny jsou pancéřovány, dveře pilotní kabiny jsou opatřeny pyrotechnickým systémem nouzového odhozu. Pod kabinou operátora je umístěno dálkově ovládané střelecké stanoviště. Ve střední části je nákladní kabina, která pojme až 8 plně vyzbrojených vojáků. Pohon zajišťují dva turbohřídelové motory TV3-117 a pomocný motor AI-9V, který slouží k dodávce vzduchu pro spuštění hnacích motorů. Hlavní nosný rotor je pětilistý, vyrovnávací pak třílistý. Stroj je vybaven dvojitým systémem řízení, radiostanicemi R-863 a M-24, řečovým informátorem RI-65, automatickými radiokompasy ARK-15M a ARK-U2, dopplerovským inerciálním navigačním systémem DISS-15D, radiolokační výstražný přijímač S3M Sirena a identifikátor "vlastní-cizí".

Verze:

Hind-B - původní verze

Hind-A - první verze vyráběná ve větším počtu
Mi-24D Hind-D - výrazně modernizovaná verze
Mi-24V Hind-E - verze s větší výzbrojí
Mi-24P Hind-F - zdokonalená verze s identifikačním radarem
Mi-25 - exportní verze odvozená od Mi-24D
Mi-35 - exportní verze odvozená od Mi-24V
Mi-35P - exportní verze odvozená od Mi-24P

Uživatelé:

Bělorusko; Bulharsko; Česká republika; Kazachstán; Peru; Polsko; Rusko; Ukrajina; Slovensko

Bojové nasazení:
Válka v Afghánistánu (1979-1989 - SSSR)
Írán x Irák (1980 - 1988 - Irák)
Čečensko (1994; 1999-xxxx - Rusko)

Výzbroj:

Pod přídí v dálkově ovládaném střelišti je umístěn čtyřhlavňový 12,7mm kulomet 9A-624 se zásobou 1470 nábojů, na závěsníky pod křídly lze zavěsit řízenou i neřízenou výzbroj, například ŘS 9M17P, neřízené střely S-5KO nebo S-5MO ráže 57 mm, pumy o hmotnosti 100, 250 a 500 kg, přídavné nádrže nebo zbraňové kontejnery KMGU a GUV.
V kabině lze přepravovat až 8 vyzbrojených vojáků