Přihlášení
Spřátelené weby
POZEMNÍ TECHNIKA
Jägdpanzer 38 Hetzer
Vývoj:
Dosavadní velice dobré zkušenosti, které měla německá armáda s používáním lehkých stíhačů tanků vedly k tomu, že bylo v prosinci 1943 rozhodnuto o vývoji nového útočného děla. Tento stroj měl ve službě nahradit zastaralé lehké stíhače tanků Marder I, Marder II a Marder III. Nové vozidlo bylo založeno na podvozku tanku PzKpfw 38 (t). V lednu 1944 byla dokončena dřevěná maketa, a ta byla předvedena komisi Wafeenamtu. Jako hlavní zbraň stroje byl vybrán protitankový kanón 7,5 cm Pak 39 L/48. V březnu 1944 byly dodány prví tři objednané prototypy. Stroj byl veden pod označením Jägdpanzer 38. Jméno Hetzer nebylo oficiální, byl to pouze označení používané vojáky.
Tyto prototypy byly důkladně testovány. 20. dubna byl tento stroj předveden Hitlerovi a koncem dubna 1944 bylo rozhodnuto o jeho sériové výrobě. Ta měla probíhat v závodech BMM (Böhmish-Mährische Maschinenfabrik, bývalá ČKD) a ve Škodě Plzeň.
Nový stíhač tanků byl postaven na podvozku tanku PzKpfw 38 (t), na kterém vyrostla zcela nová nástavba. Ta byla svařována a všechny stěny byly zešikmeny, to zvyšovalo pasivní ochranu vozidla. Čelní pancíř nástavby mel tloušťku 60 mm, boky nástavby a zadní stěna měly tloušťku 20 mm. Strop kryl pancíř o síle 8 mm. Jelikož musel být podvozek upraven tak, aby byl schopen nést těžší zbraň byla zvětšena pojezdová kola. Hetzer byl poháněn motorem Praga AE 2800 o výkonu 160 koňských sil a byl vybaven převodovkou Praga Wilson. Stroj dokázal vyvinout maximální rychlost 40 km/h. Zásoba paliva činila 320 litrů, což umožňovalo stroji dojezd 180 km po silnici. Posádku tvořili čtyři muži. Řidič, velitel, střelec a nabíječ, který navíc obsluhoval kulomet na střeše vozu. Hmotnost stroje činila 16 tun.
Hetzer
Hlavní zbraní byl kanón Pak 39 L/48 ráže 75 mm s délkou hlavně 48 ráží, sekundární výzbroj tvořil kulomet MG34. Kanón byl zasazen do úchytu Saukopf, který byl původně vyvinut pro samohybné dělo Sturmgeshütz III. Pro kanón bylo vezeno 40 kusů munice, později 45. Kulomet byl umístěn na střeše vozu a byl ovládán zevnitř. Byl chráněn plechovým štítem. Posádka musela ke kulometu vystoupit pouze tehdy, pokud bylo potřeba vyměnit zásobník, který obsahoval 50 kusů munice. Kanón byl umístěn atypicky vlevo od podélné osy. Byl nabíjen z pravé strany a nabíječ tak měl malý prostor na manipulaci, důsledkem byla nízká frekvence palby.
Jelikož se při výrobě Hetzerů používaly komponenty z již zaběhnuté produkce, podařilo se první sériové kusy dokončit již v dubnu 1944. Výroba probíhala až do konce války, podílela se na ni i plzeňská Škoda, a dosáhla okolo 2800 vyrobených kusů.
Později vznikla i modernizovaná verze stroje nazývaná Jägdpanzer 38 Ausf. D. Stroj byl poháněn motorem Tatra TD 103 o výkonu 207 koní a byl vybaven převodovkou Zahnradfabrik AK 5-80. Pancěřování zadní stěny nástavby kleslo na 10 mm. Hlavní zbraní byl kanón PaK 42 ráže 75 mm a délkou hlavně 70 ráží.
Další zajímavou variantou byl Hetzer Starr. Kanón pozbyl brzdovratné zařízení. Hmotnost stroje vzrostla na 16,1 tun a dojezd se zvýšil na 500 kilometrů. Na přelomu let 1944 a 1945 vznikla desetikusová série, Škodovka dostala objednávku na 500 kusů, ale tu již nestihla realizovat.
Existovaly ještě další varianty tohoto stroje. Jako například plamenometný Flammpanzer 38 (t) Hetzer, samohybné dělo sIG auf Jägdpanzer 38 (t), houfnice Stürmhaubitzwagen 638/14 mit 10,5 cm StuH 42/2 (ta existovala pouze ve stádiu prototypu) a další byl pásový transportér Kätzchen. Dokonce byl proveden pokus vyzbrojit stroj Hetzer kanónem tanku Panther. Tento stroj však rovněž zůstal jen jako prototyp.
Nasazení v boji:
Hetzery postupně nahrazovaly stroje Marder a sloužily jak na východní tak na západní frontě. První jednotkou vyzbrojenou těmito stroji byl 731. Panzerjäger Abteilung. Stroji Hetzer byly v nepříznivé válečné situaci nahrazovány i tanky, což vedlo k jejich velkým ztrátám.
Stroje Hetzer byly použity i vlastenci při protiněmeckém povstání v Praze. Jeden stroj použili i povstalci ve Varšavě.
Po válce se produkce Hetzerů nezastavila, ale pod označením ST I byly v Československu vyráběny dál. Československá armáda jich měla po válce ve výzbroji 300. Dalším poválečným uživatelem Hetzerů se stalo Švýcarsko. Švýcarská armáda je pod označením G-13 používala velmi dlouho.
Technická data
Hmotnost | 15750 kg |
Osádka | 4 muži (velitel, řidič, střelec, nabíječ) |
Motor | Praga AC/2 / 6-ti válec / 160hp |
Rychlost | |
Na silnici | 42 km/h |
V terénu | 15 km/h |
Dojezd | |
Po silnici | 177 km |
V terénu | 130 km |
Zásoba paliva | 320 litrů |
Délka | 6,38 m |
Šířka | 2,63 m |
Výška | 2,17 m |
Výzbroj |
|
Zásoba munice |
|
Pancíř (mm/úhel): |
|
Vyhledávání
Dnešní den v historii
23.listopadu 1457 zemřel Ladislav Pohrobek (český král 1444 – 1457)