POZEMNÍ TECHNIKA

M7 Priest

M7 Priest byl navržený po zkušenostech s polopásovými samohybnými houfnicemi (např. T19 na podvozku polopásového transportéru M3 Half-track). Ty sice značně zvyšovali mobilitu dělostřelectva, ale v těžkém terénu nemohli poskytnout takovou mobilitu jako pásový podvozek. V rámci unifikace používal podvozek z tanku M3 Lee. Později pak na podvozek z M4A3 Sherman. Houfnice s novým podvozkem nesli označení M7B1. Původní verze měla třídílné čelo, M7B1 pak hladké lité čelo. Na podvozek byla umístěna rozměrná shora otevřená nástavba s excentricky umístěnou houfnicí. Houfnice měla náměr 35°a odměr 15° vlevo a 30° vpravo. Dostřel činil 10 424 m. Původní tažená houfnice měla náměr -5° až 65°, ale v zájmu snížení siluety vozidla musel být omezen na uvedené hodnoty.   Celý název je Carriage Motor 105-mm Howitzer M7. Prototyp nesl označení T32. Tloušťka pancéřování dosahuje tloušťky až 25 mm. K pohonu sloužil vzduchem chlazený devítiválec Continental R975 o výkonu 298kW (400 k) nebo 254 kW (340 k) umístěný v zadní části. Verze M7B1 pak obdržela motor ford GAA o výkonu 373 kW (500 k). Osádku M7B1 tvořilo 7 osob. Šlo o velitele a řidiče a pěti člennou obsluhu houfnice.

M7B1 Priest

Vývoj M7 začal v červnu 1941 a do výzbroje byl schválen v únoru 1942. Výroba se pak rozběhla v dubnu 1942 a to v továrně American Locomotive Company. Houfnice byly dodávány americké armádě i spojencům v rámci Smlouvy o půjčce pronájmu (Lend and Lease Act). V britské armádě dostal přezdívku Priest (kazatel). Důvodem byla vystupující velitelská kupole v pravé přední části nástavby. Ta nesla kulomet M2 Browning (ráže 12,7 mm). Ještě před zahájením výroby objednala Británie 5500 těchto samohybných houfnic. Po boku britských samohybných houfnic Bishop se účastnili Druhé bitvy u El Alameinu. Ve službě si M7 Priest vysloužilo kladné hodnocení vzhledem ke svojí pohyblivosti a prostornosti. Ve vozidle mohlo být přepravováno 69 nábojů pro houfnici.

M7 Priest v Normandii

Pro britskou armádu představovala nevýhodu munice, protože nebyla jinak v britské armádě používána a to ztěžovalo zásobování jednotek vyzbrojenými touto technikou. Proto je v roce 1944 nahrazen typem Sexton, který je vyzbrojený kanonovou houfnicí Ordnance QF 25 pounder, která byla standardní výzbrojí britského dělostřelectva. Vyřazené M7 Priest pak byly přestavěny na obrněné transportéry nesoucí označení Kangaroo. Celkově bylo vyrobeno 3 490 vozidel M7, 826 M7B1 a 127 M7B2. V případě M7B2 jde o modifikaci původních M7B1. Došlo u nich k úpravám umožňujícím větší náměr houfnice (až 65°). Modifikace M7B2 vznikla až za Korejské války, kdy byl požadován větší náměr kvůli hornaté krajině Korejského poloostrova . To umožnilo ostřelovat výše položené cíle, přestřelovat terénní překážky a také to zvýšilo maximální dostřel. Po válce se dostala do výzbroje dalších zemí např. Brazílie, Pákistánu, Izraele, Západního Německa nebo Turecka. Francouzská společnost Atelier de construction de Bourges v 50. A 60.letech modernizovala řadu druhoválečných vozidel ve službách evropských armád.

M7B1 Priest

Přínos M7 byl ve zrychlení dělostřelectva, které nyní mohlo následovat i tankové jednotky a rychle jim poskytnout palebnou podporu. Oproti dělům tažených koňmi nebo automobily odpadala příprava palebného postavení a ustavení děla. Také munice byla při ruce ve vozidle, takže nebylo nutné vykládat munici z automobilů a přenášet je k dělu. Vzhledem k použití pásového podvozku mu nedělaly problém ani špatné cesty nebo rozbahněný terén. Když si vezmeme v potaz, že Němci apod se neodprostili od používání tažných koňů až do konce války, tak ještě vynikne plus takové mechanizace. M7 Priest je podařené dělo což je vidět na jeho dlouhotrvající službě ve výzbroji řady armád.

M7 Priest a Kangaroo

Varianty:
M7 – základní provedení
M7B1 – použit podvozek tanku M4A3 Sherman
M7B2 – během Korejské války vyvstal problém s omezeným náměrem houfnice. Proto byla provedena úprava umožňující náměr na 65°.
Defrocked Priest – ve snaze obsadit město Caen a proniknout z Normandie přistoupili spojenci k odstranění hlavní zbraně, aby mohl být M7 použit jako obrněný transportér
Kangaroo – vzhledem k logistickým potížím v britské armádě z důvodu používání munice, která není standardní došlo s rozšířením Sextonů k přestavbě části M7 na obrněné transportéry pro pěchotu. Takto upravené vozidla nesly označení Kangaroo. Celkem jich vzniklo 102 a každý mohl vézt 20 pěšáků.

M7B1 Priest

Uživatelé:

USA
Velká Británie
Turecko
Brazílie
Belgie
Filipíny
Izrael
Pákistán
Západní Německo (Bundeswehr)
Francie
Belgie
Rakousko
Argentina

Výrobci:

American Locomotive Co.
Federal Machine and Welder Co.
Pressed Steel Car Co.

Přeživší exempláře M7 Priest jsou k vidění:
Belgische Tank Museum
vojenská základna Thun,  Švýcarsko
Museu do Exército Argentino, Buenos Aires, Argentina
Grafenwöhr Training Area, Grafenwöhr, Německo
Auto & Technik Museum, Sinsheim, Německo
Heeresgeschichtliches Museum, Vídeň, Rakousko
Museum «Le Grand Bunker», Ouistreham , Francie
Museum at Commes poblíž Port-en-Bessin-Huppain, Francie
Patton Army Vehicles Association, Fontenay-le-Vicomte, Francie
LR 31 Fire Range, Saint-Cyr Coëtquidan Military Schools Bellevue-Coëtquidan, Francie – zde jde jen o rozstřílený vrak
M7 Priest “La Nartelle” je k vidění u 68th African Artillery Regiment, Camp de La Valbonne, Francie
Caserma "Babini" di Bellinzago Novarese, Itálie
Museo della Motorizzazione Militare della Cecchignola, Řím, Itálie
Firepower museum, Woolwich, Velká Británie
vojenské kasárny Banja Luka, Bosna a Hercegovina
Batey ha-Osef Museum, Tel Aviv, Izrael
The Philippine Military Academy, Baguio City, Filipíny
Armor Academy and military base, HuKou, Hsinchu, Tchaj-wan
Patton Museum of Cavalry and Armor
West Virginia National Guard Headquarters
Aberdeen Proving Ground, Maryland, USA
Russell Military Museum
American Society of Military History "Tankland" So. El Monte, Kalifornie, USA
Camp Roberts Historical Museum and Museum Annex
Fort Lee U.S. Army Ordnance Museum, Virginia , USA
Virginia Museum of Military Vehicles (VMMV) Nokesville, Virginia, USA – pojízdný
Kansas Army National Guard Museum, Topeka, Kansas, USA
Marysville, Kansas, USA
US Army Artillery Museum, Fort Sill, Oklahoma, USA
4th Infantry Division Museum, Fort Hood, Texas, USA
1st Cavalery Division Museum, Fort Hood, Texas, USA
Texas Military Forces Museum, Camp Mabry, Texas, USA
American Society of Military History "Tankland" South El Monte, Kalifornie, USA
Vermont Military Museum, Colchester, Vermont, USA
Freeport, Pennsylvania, USA
Fort Dix, Trenton, New Jersey, USA
Institute of Military Technology, Titusville, Florida, USA
Rocky Mountain Museum of Military History, Missoula, Montana, USA
Yuma Proving Ground, Arizona, USA
Oregon Military Museum, Clackamas, Oregon, USA
další se nacházejí v soukromých sbírkách v Holandsku

Řadu z uvedených přeživších M7 můžete vidět na fotkách zde v pdf. Na internetu jsou také k vidění fotky z renovace M7B1, který sloužil v  západoněmecké armádě.

Ve fotogalerii Vojska naleznete pár desítek různých modelů M7 Priest.

Zdroj:
CHANT, CH., Dělostřelectvo - Nejvýznamnější typy dělostřeleckých zbraní od roku 1914 do současnosti, 2007, ISBN 8020609059
WINCHESTER, Jim. Tanky a obrněná vozidla: druhá světová válka. České vyd. 1. Praha: Svojtka, 2000, 111 s. ISBN 80-723-7304-8.
wikipedia.org
ATM – armádní technický magazín 4/2007
www.priestm7b1.nl
afvdb.50megs.com/usa/m7priest.html
www.ferreamole.it