POZEMNÍ TECHNIKA

30,5 cm těžký moždíř Škoda vzor 16

Podmětem pro vývoj nového moždíře byly zprávy o průběhu bojů Rusko-Japonské války (1904-1905) a dále válečné hry z roku 1907 zabývající se dobýváním pevnosti. Bylo konstatováno, že stávající moždíře 24cm vzor 1898 na svůj úkol už nepostačují. Proto Ministerstvo války zadalo škodovým závodům vývoj nového moždíře. Projekt byl hotov už za 5 měsíců. V roce 1910 byly provedeny porovnávací zkoušky prototypu nového moždíře ráže 30,5 cm a konkurenčního výrobku firmy Krupp ráže 280 mm. Z nich vyšel vítězně škodovácký moždíř. Po zkouškách na střelnici ve Feldorfu byly provedeny další úpravy a poté byl moždíř zaveden do výzbroje rakousko-uherské armády pod označením 30,5cm moždíř vzor 11. Objednávka zněla na dvanáct baterií po dvou dělech. K dopravě moždířů sloužili tahače Daimler vzor 12.

30,5 cm těžký moždíř Škoda vz. 11

V 1. světové válce se ukázalo, že žádná jiná armáda nedisponuje tak výkonným a zároveň mobilním dělem. Němci si zapůjčili celé 4 baterie a poté je použili při ničení belgických a francouzských pevností. Při tom si vedli nadmíru úspěšně. Rakousko-Uherská armáda je nasadila proti ruským pevnostem a později na italské frontě. Zkušenosti z bojů přinesli požadavky na určité zlepšení. Šlo o zvětšení odměru (původní 120°), zesílení ložiště a dále potřeba výkonnějšího tahače.  Nový vzor nesl označení 11/16.  Následovala další úprava a to prodloužení hlavně. To přineslo zvýšení dostřelu. Tím vznikl vzor 16. Do roku 1918 bylo vyrobeno 76 moždířů vzorů 11, 11/16 a 16.

30,5 cm těžký moždíř Škoda vzor 11

Po válce ho do své výzbroje zařadilo Československo, Itálie, Rumunsko a Jugoslávie. V letech 1920 až 1921 vyrobily Škodovy závody v Plzni pro československou armádu 17 moždířů vzor 16. Ty pak byly zařazeny do výzbroje těžkých dělostřeleckých pluků číslo 303 (Vysoké Mýto) a 305 (České Budějovice). K jejich dopravě sloužili tahače Tatra T-25. Moždíře vzor 16 měli za úkol ničit opevnění, kryty a případně i ostřelovat větší soustředění vojsk.

30,5 cm těžký moždíř Škoda vzor 11

V roce 1939 se dostávají do výzbroje Třetí říše. Ta si vynutila jejich prodej, ale nezaplatila za ně. Důvodem jejich pořízení byl nedostatečná výzbroj těžkého dělostřelectva. Proto zařadili do výzbroje i jeden moždíř z dělostřelecké sbírky muzea ve Vídni, další ukořistili v Jugoslávii. Československé nesli označení 30.5 cm Mörser (t)  a jugoslávské Mörser 638(j). Celkem získali 23 moždířů. Ty byli použity k ostřelování Varšavy, při tažení na západě a později i na východní frontě. Tam se účastnili bojů u Sevastopolu a Leningradu. V letech 1939 pro ně bylo vyrobeno 23 299 nábojů. V březnu 1945 měli Němci ve výzbroji ještě 13 moždířů a 5643 nábojů. Nacházely se na opravě ve Škodových závodech v Plzni.

30,5 cm těžký moždíř Škoda vzor 11/16

Hlaveň moždíře byla ocelová opatřená kapalinovou brzdou a vzduchovým vratníkem. Ložiště bylo jednodílné. Přepravován byl rozdělený na tři části – hlaveň, lafeta a ložiště. K tažení sloužily tahače Daimler vzor 12, Daimler vzor 17 a dělový tahač vzor 29 (T-25). Přepravní rychlost jednotek byla 6-10 km/h. Obsluhu děla v palebném stanovišti zajišťovalo 16 mužů. Příprava děla k boji obnášela vykopání jámy 4,7 x 2,7 x 0,7 m pro ložiště. To podle terénu zabralo tři hodiny až dva dny. Smontování děla pak trvalo tři až dvanáct hodin. Rozebírání a příprava k odjezdu trvalo tři až šest hodin. V naší armádě se používali granáty vzor 15/28 a modernizované vzor 35.

30,5 cm těžký moždíř Škoda vzor 16

U nás se do dnešních dnů žádný z moždířů nezachoval, jsou ale k vidění v Srbsku , Rumunsku a Itálii. jejich fotky jsou součástí článku.

30,5 cm těžký moždíř Škoda vzor 16

Uživatelé:
Rakousko-Uhersko
Německo
Československo
Itálie
Rumunsko
Jugoslávie
Maďarsko

30,5 cm těžký moždíř Škoda vz. 11

30,5 cm těžký moždíř Škoda vz. 11

30,5 cm těžký moždíř Škoda vz. 11

Zdroje:

JANOUŠEK, Jiří. Československé dělostřelectvo 1918-1939. Vyd. 1. Praha: Corona, 2007, 193 s. Svět armády. ISBN 978-80-86116-34-1.
wikipedia.org
passioncompassion1418.com