VÝZBROJ PĚCHOTY

Všudypřítomná pancéřovka RPG-7

Pancéřovka RPG-7 je jednoduchá, ale velmi účinná zbraň

Jak se zdá, některé zbraně prostě nestárnou. Přestože byly poprvé vyrobeny třeba i před desítkami let, stále se hromadně vyrábějí, modernizují a používají. Mezi protitankovými zbraněmi je to na prvním místě sovětská pancéřovka RPG-7.

Tuto zbraň můžeme mnohdy vidět v akčních filmech i ve zprávách z míst, kde právě probíhají ozbrojené konflikty. Vypadá jako metrová trubice, jež má zadní konec trychtýřovitě rozšířený a k přednímu konci má připojenou hlavici ve tvaru palcátu. Vlastně vyhlíží jako delší varianta známé německé „pancéřové pěsti“. A tato podoba není náhodná, neboť Panzerfaust a sovětská pancéřovka RPG-7 skutečně sdílejí některá konstrukční řešení. Každopádně je jisté, že RPG-7 je nejúspěšnější a nejrozšířenější ruční protitanková zbraň světa, o čemž svědčí mj. fakt, že již bylo zhotoveno bezmála deset milionů exemplářů.

Vznik a vývoj „Sedmičky“

Někdy se objevují tvrzení, která onu spojitost Panzerfaustu a zbraní řady RPG dovádějí až tak daleko, že označují sovětské RPG za částečné kopie nebo vývojové nástupce německé zbraně. To je však hodně zkreslené pojetí, jelikož navzdory některým shodným rysům se přece jenom jedná o velice odlišné zbraně. Asi základním rozdílem je fakt, že „pancéřová pěst“ byla pouze jednorázově použitelná, zatímco Sověti chtěli mít zbraň použitelnou opakovaně, tj. odpalovací zařízení, které by se po výstřelu opět nabilo. Tak byla konstruována pancéřovka LPG-44 alias RPG-1, jež byla vyvinuta už na konci druhé světové války, ale kvůli nedostatečným výkonům (dokonce menším než u Panzerfaustu) se neuplatnila. Daleko úspěšnější byla RPG-2, jež měla účinný dostřel 150 m a vstoupila do výzbroje roku 1954. Každopádně se ale etablovala známá zkratka RPG, což znamená „ručnoj protivotankovyj granatomjot“. Zároveň se zaváděním této zbraně však konstrukční kancelář GSKB-47 zahájila práci na jejím nástupci, jenž měl přinášet jednu zásadní odlišnost. Panzerfausty i první pancéřovky z řady RPG využívaly bezzákluzový princip, tj. zpětný ráz byl tlumen výšlehem prachových plynů ze zadního konce odpalovacího zařízení. Nová zbraň, kterou pod jménem RPS-250 vyvíjel tým vedený V. K. Firulinem, měla disponovat i dráhovým raketovým motorem. Po intenzivních testech byla zavedena do služby roku 1961 pod armádním názvem RPG-7 a záhy dostala přezdívku „Semjorka“ („Sedmička“). Kromě raketového pohonu projektilu, který znamenal značné prodloužení dostřelu, přinášela i optická mířidla pro lepší přesnost. Také měla druhou rukojeť, díky níž se dala lépe a stabilněji držet. Od roku 1963 byla vyráběna verze RPG-7D pro výsadkáře (D jako děsantnaja), která se dala pro snazší dopravu rozložit na dvě části, a roku 1970 přišla RPG-7V opatřená zlepšenými mířidly PGO-7V. Vznikly také varianty RPG-7N a RPG-7DN, k nimž se mohly připojit noční nebo infračervené zaměřovače. V současnosti vyrábí ruská zbrojovka Bazalt dále zdokonalené verze označované RPG-7V2 a RPG-7D3. Obě byly v roce 2001 zavedeny do výzbroje armády Ruské federace a jsou nabízeny i na světovém trhu.

Sovětský plakát s instrukcemi k použití zbraně RPG-7

Princip a druhy munice

Jak již bylo uvedeno, pancéřovka RPG-7 kombinuje bezzákluzový princip a dráhový raketový motor. Projektil se tak skládá ze dvou částí, z nichž první tvoří hlavice a motor, zatímco druhá část (zvaná nábojka) představuje prachovou náplň. Před nabitím do trubicového odpalovacího zařízení se nejprve musejí sešroubovat dohromady. Pak se ústím zasunou do trubice, která má ráži 40 mm, takže se uvnitř nachází motor a nábojka, kdežto hlavice o větším průměru zůstává venku. Tak vzniká onen charakteristický tvar dlouhého „palcátu“. Po stisku spouště se nejprve odpálí prachová náplň v nábojce, která vymete projektil z trubice, přičemž zpětný ráz výstřelu je kompenzován výšlehem prachových plynů vzad. To ale pochopitelně znamená, že za zbraní musí být prázdný prostor, v němž se nikdo nesmí zdržovat; podle armádních předpisů by tento prostor měl činit 50 m, ačkoli prakticky stačí podstatně méně. Po vymetení projektilu z trubky se rozevře čtveřice stabilizačních ploch na zádi projektilu a v bezpečné vzdálenosti se zažehne dráhový raketový motor na tuhé palivo, jenž hoří několik sekund. Max. mířený dostřel RPG-7 činí asi 500 m, ovšem na tuto vzdálenost je šance na zásah spíše jen matematická. Za opravdu přesnou lze tuto zbraň pokládat do vzdálenosti okolo 200 m. Teoretický balistický dostřel pak činí kolem 1100 m. Pokud jde o účinek v cíli, RPG-7 se může pochlubit existencí řady hlavic, které z původně protitankové zbraně dělají víceúčelový prostředek palebné podpory. Základní (dnes již nevyráběný) protitankový projektil PG-7V měl kumulativní hlavici, jež mohla probít pancíř odpovídající asi 260 mm válcované oceli. Dnes produkovaný protitankový PG-7VL má účinek téměř dvojnásobný, a sice průbojnost 500 mm oceli. Ještě lepší efektivitu ovšem nabízí granát PG-7VR s tandemovou (dvojitou) kumulativní hlavici, jež nejdříve probíjí dynamickou ochranu tanku a posléze vlastní pancíř o ekvivalentní tloušťce až 600 mm. Kromě toho podnik Bazalt nabízí dva typy projektilů proti „měkkým“ cílům. Tříštivý OG-7V vytváří střepiny, jež jsou smrtící do vzdálenosti nejméně 7 m od místa exploze, a termobarický (aerosolový) granát TBG-7V lze dobře použít např. proti budovám.

Ruský voják předvádí nabíjení pancéřovky RPG-7V

Uživatelé a producenti

Vyjmenovávat uživatele RPG-7 nemá mnoho smyslu, neboť tato zbraň byla identifikována ve výzbroji více než stovky zemí, nehledě na mnoho povstaleckých a teroristických skupin. Není pochyb o tom, že jde o nejrozšířenější protitankovou zbraň na světě. Podobně nelze jmenovat ani konflikty, kde byla RPG-7 nasazena, protože by se v podstatě jednalo o výčet všech válek vedených od druhé poloviny 60. let do současnosti. První skutečné použití bylo zaznamenáno v šestidenní izraelsko-arabské válce v roce 1967, záhy se s ní setkali Američané ve Vietnamu. A poté už RPG-7 nechyběla snad v žádném větším ozbrojeném konfliktu. Z poslední doby lze uvést zejména rozsáhlé užívání povstalci v Afghánistánu a Iráku, kde na konto RPG-7 spadají zřejmě stovky nejrůznějších vozidel. Dokonce se uvádí, že snad až polovina amerických ztrát v Iráku je tvořena oběťmi pancéřovek! Proti čelnímu pancíři současných tanků už RPG-7 sice nedostačuje, avšak stále je vynikající zbraní proti všem lehčím obrněným vozidlům. Je známa i řada úspěšných použití proti vrtulníkům, na prvním místě pochopitelně sestřely dvou MH-60 Black Hawk v Somálsku v roce 1993. O kvalitách RPG-7 svědčí i fakt, že tato zbraň byla a je vyráběna v řadě států světa v licenci (popř. asi někde i bez ní). Ze zemí Varšavské smlouvy to bylo Československo, Polsko, NDR, Bulharsko a Rumunsko (dvě posledně zmíněné země své kopie také vyvážely), dále je to zejména Čína, jejíž kopie s označením Type 69 se v některých regionech rozšířila dokonce více než sovětský originál. Další producenti kopií RPG-7 zahrnují přinejmenším Egypt, Pákistán, Irák, Írán a KLDR. Sama ruská armáda už sice zřejmě pokládá RPG-7 za zastaralou a postupně přechází na novější, lehčí a jednorázově použitelné typy, jako je 105mm pancéřovka RPG-27, ovšem řada dalších zemí na „Sedmičku“ stále spoléhá. Svědčí o tom i fakt, že se pořád vyrábí nové typy munice, např. termobarický projektil TB-7 od české firmy STV Group. A americká značka Airtronic představila komplexně modernizovanou verzi RPG-7-USA, která je vybavena mj. standardizovanými lištami pro různé zaměřovače. Také to dokládá, že RPG-7 ještě rozhodně nepatří do starého železa.

Příslušnice Armády ČR při výcviku se zbraní RPG-7V

Hlavní zdroje:
Gordon L. Rottman: The Rocket Propelled Grenade
Oružije Rossii, Armáda ČR, ČSLA.cz, Wikipedia.org

Fotografie: Armáda ČR, MO Ruské federace a archiv

Publikace: Válka Revue 11/2012