VÝZBROJ PĚCHOTY

8 cm minomet vzor 36

V československé armádě byly minomety v meziválečném období z počátku opomíjené a nezaváděly se moderní vzory. S nárůstem nebezpečí ze strany Německa dochází v roce 1933 ke zvýšení zájmu o zavedení moderních minometů a MNO posílá Škodovým závodům požadavek na vývoj nového středního minometu. Ty mají z období 1. světové války zkušenosti s jejich vývojem a výrobou. Nový minomet je po zkouškách zaveden do výzbroje československé armády v roce 1936 a plánované počty minometů a zásob munice jsou dosaženy už v roce 1937. Tovární označení znělo B5. Projevil o něj zájem také Sovětský svaz, kde byl zkoušen. Ostatně ten měl zájem i o různé typy moderních československých děl. Do okupace však k žádnému exportu nedošlo.

V roce 1938 měla československá armáda k dispozici 902 těchto minometů a k nim 343 697 lehkých min vzor 36. Byl ve výzbroji 102 minometných rot, pěších a horských pluků a 23 čet hraničářských a cyklistických praporů. Jeho výhodou byla nízká cena, nenáročná a rychlá výroba a snadná obsluha. Jeho zavedení znamenalo výrazné zvýšení palebné síly pěchoty a poskytoval jim flexibilní a rychlou pomoc při ničení pěchoty v otevřeném terénu a lehce ukrytým cílům pomocí lehkých min a odolnějších cílů a drátěných překážek pomocí těžkých min. Vzhledem k palbě vrchní skupinou úhlů může působit zpoza krytu, okopů apod. Palba může být vedena i za terénní překážky a na odvrácené svahy. Dvoučlenná obsluha mohla vypálit až 25 min za minutu. Ke střelbě se používali lehké miny vzor 36 o hmotnosti 3,265 kg. Podle počtu dílčích náplní (1 až 7) činil dostřel 250 až 3400 metrů. Při palbě těžkou minou činil maximální dostřel 1200m.

Po okupaci Československa jich 150 zůstalo Slovensku. Zbytek jich zavedli Němci do své výzbroje pod označením 8 cm Granatwerfer 36 (t). V rámci slovenské armády se účastnili tažení proti Sovětskému svazu a při Slovenském národním povstání jích okolo 40 bojovalo proti Ose.

Minomet měl ráži 81,3 mm. Hlaveň byla uložena v lafetě stojanové konstrukce na kulovém čepu ložiště. Pomocí obojku pak byla pružně přichycena k podstavci. Při střelbě pak konala krátký zákluz. Do původní polohy je uváděna tlumícími vzpruhami, na které se pomocí vodících trnů obojku přenáší zpětný ráz hlavně při zákluzu. Vývrt hlavně byl hladký, ústí bylo kuželovitě rozšířeno (z důvodu usnadnění vkládání min). Náměr i odměr hlavně byli nastavitelné. Hlaveň byla dlouhá 124 cm.

Minomet bylo možno rozložit na tři části: hlaveň, ložiště a podstavec. Mohl být přepravován na káře vz. 25/35 nebo mužstvem. Včetně svých nosítek vážila při přepravě hlaveň 23 kg, ložiště 21 kg a stojan 22,4 kg. K zamíření sloužil závislý zaměřovač s prismatickým dalekohledem. V hlavni byla pojistka pro pyrotechnické odpálení selhané miny z hlavně. Pro použití na skalnatém terénu byl každý minomet vybaven malým ocelovým ložištěm bez rydla. Na spodku mělo zářezy se sklonem proti směru střelby. Při odměru pod 60° je nutno přizpůsobit tvrdou nebo skalnatou půdu do sklonu asi 22°.

Ráže: 81,3 mm
Délka hlavně: 1 165 mm
Úsťová rychlost: 220 m/s (lehká mina) nebo 120 m/s (těžká mina)
Dostřel: 3 400 m s lehkou minou / 1 200 m s těžkou minou
Hmotnost zbraně: 62 kg
Hmotnost střely: 3,265 kg / 6,85 kg

Zdroj:
Rukověť pro aspiranty a důstojníky v záloze Díl 1. 3. opravené vydání. Praha: Vojenský ústav vědecký Praha - Dejvice, 1937.
KLIMENT, Charles K a Břetislav NAKLÁDAL. <i>Slovenská armáda 1939-1945</i>. V Praze: Levné knihy KMa, 2006, 360 s. ISBN 80-730-9395-2.
JANOUŠEK, Jiří. Československé dělostřelectvo 1918-1939. Vyd. 1. Praha: Corona, 2007, 193 s. Svět armády. ISBN 978-80-86116-34-1.
Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal – Slovenská armáda 1939 – 1945