VÝZBROJ PĚCHOTY

Český samopal vz. 58

Tento samopal (což není správná kategorie, kam by měl spadat, protože náboj 7.62x39 je výkonem mezi pistolovým a puškovým střelivem, tudíž by to měla být útočná puška) zná snad každý starší Čech či Slovák. Je ve výzbroji obou armád, takže kdo byl na vojně, na 99% se s ním setkal. A do budoucna se s ním i setká, protože přezbrojení AČR je zatím jaksi v nedohlednu.

Na první pohled velmi připomíná ruský Kalašnikov AK-47, proto bývá někdy označován jako "český Kalašnikov". Ale při detailnějším pohledu jsou vidět rozdíly. Ale náš samopal je ryze tuzemské konstrukce, ve světě zatím nikdy nepoužité. Závěrový mechanismus se neuzamyká rotací závorníku, jako AK, ale pomocí výkyvné závory.

Členové Aktivních záloh AČR vyzbrojení Sa vz. 58P

Hrubý popis principu: Píst, hnaný silou spalných plynů, udeří do čela nosiče závorníku. Ten se začně posunovat směrem vzad. Když urazí vzdálenost 12 mm, nadzvedne závoru, jejíž výstupky vyjedou z vybrání pouzdra závěru. Tím uvolní cestu závorníku, který je tímto odemčen, a setrvačností pokračuje směrem vzad. Napíná se bicí ústrojí. Na závorníku umístěný vytahovač vytáhne drápkem vystřelenou nábojnici, která dnem narazí na vyhazovač, jenž ji vymrští pryč z prostoru zbraně. Mezitím se píst vrací vlivem své vratné pružiny do výchozího bodu. V bodě, kdy je síla setrvačnosti závorníku vyrovnána silou vratné pružiny, se pohyb závorníku obrátí. Vlivem vratné pružiny se tedy pohybuje směrem k nábojové komoře. Ze zásobníku odebírá nový náboj a zasunuje jej do komory. Závorník uzavře hlaveň, nosič závorníku pokračuje směrem vpřed a stlačí závoru zpět do vybrání. Závěr je uzamčen a celý mechanismus zbraně je připraven ke střelbě. Tento cyklus se opakuje dokud je stlačena spoušť, nebo dokud jsou v zásobníku náboje (v tom případě zafunguje střelecká pohotovost, a závěr zůstane v zadní poloze).

Pojistka/přeřaďovač má tři polohy: Zajištěno - páčka směřuje dolů; střelba jednotlivými ranami - páčka směrem ke střelci; dávkou - směrem k nepříteli.

Účinná palba by měla být jednotlivými ranami vedena do vzdálenosti 600 m, někdy i na 800 m na skupinové cíle a krátkými dávkami do 400 m.

Tělo zbraně je vyrobeno třískovým obráběním (převážně frézováním) odlitku, nikoliv lisováním. Výhodou je, že to je přesné a kvalitní, ale zase je to podstatně dražší. Povrchově je upraveno parkerizováním a nátěrem otěruvzdorným a tepelně odolným ochraným lakem.

Hlaveň, která má vývrt tvrdě chromovaný vrstvou až 0,01 mm, je zasazena do pouzdra závěru a je zajištěna čepem.

Samopal byl po celkem krátkém vývoji (1956-1958 v brněnské Prototypě-Konstruktě; cca čtyřčlenný týmem pod vedením pana Jiřího Čermáka (mimochodem, obržel za konstrukci zbraně státní cenu), zaveden do výzbroje na přelomu let 1958/59 a slouží dodnes. Zbraň s takovými parametry, jako je hmotnost, délka, ráže... nebyla v té době vůbec nic zastaralého. Byli jsme se zavedením zbraně tohoto typu mezi prvními na světě. Vlastně třetí až čtvrtí. Před námi byl pouze SSSR s AK-47 a Belgie s FN FAL. Současně s námi ve Španělsku zaváděli CETME.

Od započetí výroby v roce 1958 v Uherském Brodě (dnes Česká zbrojovka) opustilo brány podniku téměř 900 000 kusů samopalů.

Je však škoda, že se neuchytil v armádách dalších zemí.