KULTURA

Islám a Západ, 1.díl

O televizním dokumentárním seriálu Islám a Západ. Kritika některých tezí seriálu, zdůraznění některých málo znamých informací, které přinesl a úvahy podnicené tímto seriálem.

TV stanice Prima Zoom nedávno odvysílala velice zajímavý dokumentární seriál Islám a Západ. Jak název říká, pojednává o vztahu Západu a Islámu, čili je to seriál nanejvýš aktuální a na závažné a důležité téma. Tento seriál je další z podnětů, které mě přivádějí k hlubšímu pohledu na historii.

Jako amatérský fanoušek historie jsem se zajímal hlavně o moderní historii, o které jsem se domníval, že více ovlivňuje naší současnost. Poslední dobou zjišťuji, že zkoumání vztahu Západu a islámu nás přivádí do období až téměř 1500 let zpátky do historie a celý středověk a novověk se tak rázem stává aktuálním. Je to dlouhá doba a tak se pro milovníky historie otvírá nepředstavitelně velká kapitola k objevování pravdy. Osobně pak zjišťuji, jak jsou tyto dějiny vzrušující a stále aktuální.

Proto mě seriál Islám a Západ zaujal. Neznamená to však, že bych o tomto období nic nevěděl a že bych tento seriál nekriticky přijal. Naopak jsem tento seriál ohodnotil jako částečně islamofilní a politicky korektní a na následujících stránkách ho hodlám podrobit kritice. Zároveň však hodlám připomenout zajímavá fakta, která tento seriál zdůraznil. Seriál mi v podstatě slouží jako osnova pro mou vlastní úvahu nad vztahem Západu a Islámu. Předem upozorňuju, že nebude ani islamofobní ani islamofilní, ale že se pokusí o objektivní pohled.

Seriál správně připomíná, že slovo Alláh je arabské slovo pro boha. Čili i Arabové, kteří jsou křesťané, například Koptové, říkají křesťanskému Bohu Alláh. Alláh je tady otcem Ježíše Krista i pro palestinské křesťany. Je to arabské slovo pro boha. Islámské "Není boha kromě Alláha" je tudíž špatně  překládáno a mělo by se překládat jako "Není boha kromě Boha". Alláh je tedy ten samý Bůh, co pro křesťany i pro Židy.

Pro muslimy je Ježíš Kristus prorok stejně jako Mohamed. To je myslím docela známé. Málo je však znám i fakt, že pro část byzantských křesťanů byl Kristus stejným prorokem. Popírali Kristovo božství, čili že je syn Boží a popírali i jeho nanebevzetí. Považovali jej za proroka, který hlásal slovo Boží, ale Bohem nebyl. Byzantský císař však prosadil interpretaci Krista jako součást trojjediného Boha.

Vraťme se však k islámu. Brzy po jeho rozšíření vznikla první islámská arabská říše. Říše Umajjovců. Umajjovci byli pozdějšími islámskými učenci odsouzeni jako "ztrouchnivělá větev islámu". Právě potomci Umajjovců zůstali nejdéle u moci na iberském poloostrově a umožnili rozkvět Kordobského chalífátu. Ale v době své vlády nad celým islámským světem byli Umajjovci poněkud jiní než dnešní islámská praxe.  V Umajjovském zámečku Quasr Amra v Jordánsku nenalezneme typické arabesky a nápisy s Koránu, ale zobrazení zvířat, andělů a lidí. Nalezneme tam portrét Ježíše a obrázky nahých žen. O smutném vývoji islámu tedy svědčí pozdější odsouzení této kultury a islámská kultura, jak ji známe dnes. 

Umajjovci byli svrženi Abbásovci, kteří sídlili v Bagdádu. Asi si ze školy pamatujete, jak vypadala Evropa nebo Čechy v roce 800 a dovedete si představit tuto dobu. Bagdád ve stejné době měl milion obyvatel, tekoucí vodu, veřejné parky a tisíce lázní. Převaha a síla islámu v té době byla nezpochybnitelná, stejně  tak jako postavení Bagdádu jako tehdejšího New Yorku. Teprve až zde, 200 let po Mohamedově smrti (původně jako Nový zákon) byl sepsán Korán. To, co nás na Orientu baví a vzrušuje, Pohádky tisíce a jedné noci se Šeherezádou, Sindibádem, Alibabou, Aladinem a podobně bylo sepsáno rovněž zde a současně s Koránem. Pohádky tisíce a jedné noci, tak odlišné od súr Koránu patří ke stejné islámské kultuře.

V Bagdádu došlo k rozvoji věd a filozofického myšlení, které nebylo islámem nijak omezeno. Mutazilité navazovali na odkaz řeckých filozofů a tvrdili, že Boha - Alláha lze poznat a popsat rozumem bez zjevení Koránu, to znamená, že Boha lze nalézt pomocí vědeckých metod. A to všechno v 9. století! Mutazilité však  byli intelektuálním elitou a tak je populističtí vyznavači Koránu potlačili. Prostě vítězství populismu nad rozumem. Stále nic nového. Dějiny se opakují. Z dějin islámu se můžeme poučit i my na Západě a mají nám co říct, proto bychom se jimi měli zabývat. Tito populisté podněcováním davu a těch nejchudších vrstev dosáhli toho, že se Korán stal pro muslimy nedotknutelným a neměnným a tím byl zahájen proces kostnatění islámu a jeho myšlenkového úpadku.

Seriál Islám a Západ se staví za teorii, že bitva u Tours a Pontiers v roce 732, která je známá, jako jeden z největších mezníků lidstva v dějinách, protože zde byla zastavena islámská invaze do Evropy, byla jen zahnáním jakési loupeživé výpravy Maurů do francké říše. Právě zde začínám podezírat tvůrce seriálu z islamofilie, protože oni hned v úvodu prvního dílu ukázali, jak arabský vůdce Tárik (Džibal al Tárik - Táriková skála - Džibraltar) se vylodil ve Španělsku a s 12 000 vojáky vyvrátil říši Vizigótů. Kdyby se mu to nepovedlo, nehodnotili by ho dnes politicky korektní historici jen jako loupeživého nájezdníka a ne jako dobyvatele?

Přesto touhle záležitost lze souhlasit s vyzněním prvního dílu seriálu, který islám ukazuje jako rovnocenné náboženství se všemi ostatními a popírá tvrzení dnešních islamofobů, kteří ukazuji islám jako špatný a zkažený od svých základů a od samého začátku.  Islamofilové říkají, že islám je "náboženství míru", které je zneužito teroristy a fanatiky. Islamofobové říkají, že islám je zhoubná ideologie něco jako komunismus a fašismus. No a my ostatní vidíme, že islám jako jiná náboženství během staletí nabýval různých forem a špatných vlivů a jak se měnil a kostnatěl.