KULTURA

Nový a úplně jiný King Kong: Americký symbol s japonskou myšlenkou

Do kin vtrhnulo nové zpracování americké filmové ikony. Je to jen velká efektová show, nebo se v nové podobě King Konga skrývá i něco víc?

Jestli má Hollywood a Amerika vůbec nějakou obrovskou filmovou ikonu, pak je to rozhodně King Kong, gigantický opičák, který zahoří náklonností ke krásné ženě. Scéna, kdy monstrum s ženou v ruce šplhá na mrakodrap, kde nakonec nachází smrt, se určitě řadí mezi nejslavnější archetypy stříbrného plátna. King Kong se dočkal mnoha zpracování, z nichž (zatím) poslední mělo premiéru 10. března 2017. Ale tentokrát je to vážně síla, jelikož Kong: Ostrov lebek, jak se film jmenuje, předkládá naprosto odlišný pohled.

Životopis obrovské chlupaté legendy

První King Kong měl premiéru v roce 1933 a spolu s původní podobou filmu Ztracený svět se dodnes řadí do zlatého fondu starých trikových filmů. Jistě existuje mnoho fandů, podle nichž lepší ztvárnění obrovského opičáka na plátně nikdy nebylo a ani nebude, ale obrovský úspěch, jehož ikonické monstrum dosáhlo, podnítilo filmaře k několika pokusům o remake. Kupodivu s tím ovšem nezačali Američané, nýbrž Japonci, kteří vyrobili filmy King Kong vs. Godzilla a King Kong Escapes. Jak napovídá už název, chlupatý antihrdina bojoval s jinou obří filmovou ikonou, a sice přerostlou japonskou radioaktivní ještěrkou. Proti hollywoodské podobě značně vyrostl a získal i na chytrosti. V roce 1976 se ke svému miláčkovi vrátil i Hollywood, takže se na plátně objevil barevný King Kong, jenž pracoval se stejným motivem jako ten z roku 1933. O deset let později vzniklo pokračování nazvané King Kong Lives, které už ovšem znamenalo zklamání. Poté opičák dlouho spal někde za kulisami, až ho v novém tisíciletí probudil režisér Peter Jackson, tvůrce filmového Pána prstenů. Dokonce se vyjádřil, že Tolkienovu ságu poslal na plátno zejména proto, aby získal finance na novou podobu King Konga! Film měl premiéru v roce 2005, zaznamenal ohromný úspěch u diváků i kritiků a obdržel hned tři Oscary. Uběhlo však jenom dvanáct let a chlupatý obr se opět hlásí o pozornost, tentokrát ve filmu, jenž dostal název Kong: Skull Island a představuje úplně jiný druh filmové podívané. Ne, teď se nepoleze na mrakodrap, protože opičák bude mít větší starosti.

Překvapení na nebezpečném ostrově

Píše se rok 1972. Vietnamská válka neslavně končí, ale plukovník Packard dostává ještě jeden úkol. Jeho chlapi mají doprovodit tým bláznivých vědátorů na nějaký ostrov v jižním Pacifiku a pomáhat jim s jeho průzkumem a mapováním. Ke skupině se připojují i různé jiné a podivné existence, mezi nimi pralesní stopař (bývalý člen jednotek SAS) a válečná reportérka (která se sama označuje za „protiválečnou fotografku“). Vrtulníky startují a vyrážejí, ale ačkoliv to celé (nikoli náhodou) vypadá jako začátek Apokalypsy, na scénu záhy přichází Kong, jenž v tomto filmu měří rovných 100 stop, tedy nějakých 30 metrů. Je celkem pochopitelně naštvaný, že ho vrtulníky a jejich zbraně ruší, a svou náladu dává důrazně najevo. Z vědecké expedice se stává boj o přežití, ale nejen to. Plukovník Packard chce (také celkem pochopitelně) pomstu za smrt svých vojáků, zatímco vědci během nebezpečné cesty k záchraně objevují další a další záhady ostrova, kde nejsou sami. Nejde jenom o pestrou (a hladovou) faunu, neboť ostrov má i lidské obyvatele, se kterými už od druhé světové války žije sestřelený americký pilot. A právě od něj se expedice dozvídá, že ačkoliv Kong vypadá velmi hrozivě, ve skutečnosti je na jejich straně, protože to, co se skrývá pod zemí, je daleko horší. Ve filmech z let 1933 a 2005 se King Kong utkával s přežívajícími dinosaury, zatímco zde nastupuje na scénu jiný druh ještěrek, který má název Skullcrawler a opravdu nezvyklý vzhled. Na jeho obdivování ale není moc času, jelikož tyhle příšery začínají ohrožovat i chlupatého krále ostrova.

Opravdu výtečná „retro“ atmosféra

Hollywoodský King Kong z let 1933, 1976 i 2005 byl vlastně kombinací nebezpečné obludy a tragického antihrdiny. S touto interpretací se letošní podoba dramaticky rozchází, neboť Kong představuje spíše „přírodní sílu“, která se stará o udržování rovnováhy na Ostrově lebek. Lidé, kteří tuto rovnováhu poruší, se tudíž musejí potýkat s následky své neznalosti a nerozvážnosti, protože příroda je nemilosrdná. Plukovník Packard, jehož výtečně ztvárnil Samuel L. Jackson, však tato varování neposlouchá a usiluje o pomstu, takže ačkoli je to v podstatě správný chlap a dobrý voják, dostane se nakonec na špatnou stranu. Zřejmě nejlepší role v celém filmu (tedy samozřejmě kromě King Konga) je však onen sestřelený pilot Hank Marlow, jehož hraje John C. Reilly. Prožil 28 let s mlčenlivými domorodci a podivnými zvířaty, takže sice Ostrov lebek dokonale poznal, ale „trochu“ se to podepsalo i na jeho psychice. Další herecké výkony už tak působivé nejsou, ale rozhodně neurazí ani nenudí. Co si ovšem zasluhuje největší pochvalu, to je technické zpracování, jež nemá daleko k dokonalosti. Nejde ani tak o filmové triky, jež jsou (jak lze asi čekat) překrásné, nýbrž o celkové pojetí. Zasazení do roku 1972 totiž dalo tvůrcům šanci vytvořit „retro“ atmosféru, což se podařilo v míře vrchovaté. Na plátně defilují vrtulníky a zbraně z Vietnamu, střetávají se názory vojáků i mírových aktivistů, pozorný divák si zajisté všimne mnoha odkazů (mj. na výše zmíněnou Apokalypsu) a vše doplňuje úžasný soundtrack, ve kterém uslyšíte hned několik z největších hitů ze 70. let.

Úspěchy a plány Legendary Pictures

To ovšem rozhodně neznamená, že Kong je jen velkolepá podívaná s výtečnou hudbou. Mirka Spáčilová v iDNES, jak je jejím dobrým zvykem, opět nic nepochopila a dala filmu 45 %, což spolu s jejím hodnocením Godzilly z roku 2014 jen dokazuje, že by takové filmy radši neměla hodnotit, když jim evidentně nerozumí. Zmínka o nové Godzille je zcela záměrná, jelikož pod tou je podepsaná tatáž produkční firma jako pod letošním Kongem. Studio Legendary Pictures se v roce 2013 postaralo o spektakulární oživení žánru „kaiju“, tedy filmů o obřích monstrech, když poslalo na plátna excelentní Pacific Rim: Útok na Zemi (pro mě osobně Film roku). Poté následovala nová podoba Godzilly, ale vlastně by se mělo říkat spíše „staronová“, jelikož film z roku 2014 přinesl do USA původní pojetí téhle oblíbené nestvůry. Emmerichovo zpracování z roku 1998 fandy zklamalo (neboť „jeho“ Godzilla byla pouze trpící zvíře), ale film od studia Legendary Pictures konečně předvedl Godzillu tak, jak ji berou Japonci. Ne, není to protivník, se kterým má lidstvo bojovat, je to zosobnění přírody, která může být krutá, ale má svůj smysl a umí se postarat o udržení rovnováhy. Cítíte podobnost s Kongem? Ve skutečnosti však jde o ještě víc, jelikož oba filmy patří do stejné časové linie, nazvané MonsterVerse. Pokud vyrazíte do kina na nového Konga (což vřele doporučujeme), zůstaňte až do konce titulků, protože pak přijde ještě jedna scéna, jež nám něco málo prozradí o filmech Godzilla: King of the Monsters a Godzilla vs. Kong, které se chystají na roky 2019 a 2020.

Lukáš Visingr

Publikace: RadioDixie.cz, 17. března 2017