KULTURA

Bitva o české země: Velkolepé finále kultovní románové ságy Jana Kotouče

Carská armáda vtrhla na území Česko-slovenského království, jehož flotila se však nachází na druhém konci světa. Jak tento epický boj skončí?

Následky pandemie čínského koronaviru znovu připomněly všem suchozemským krysám, jak významnou doménou je oceán, na kterém probíhá velká část světového obchodu. Zvykli jsme si na levné a spolehlivé dodávky takřka čehokoli z Asie, avšak pandemie tyto řetězce brutálně přervala, což se logicky projevilo prakticky všude, a to včetně knižního průmyslu. Nedostatek papíru a barev zpozdil vydání spousty knih, mezi které trochu paradoxně patřil také netrpělivě očekávaný román Bitva o české země, poslední díl velice úspěšné ságy, která se točí mj. právě kolem významu světového oceánu. Nakonec jsme se ale přece jen dočkali a čekání za to stálo, protože Honza Kotouč napsal skutečný majstrštyk.

Velký konflikt dvou monarchií

Čtenářům Rádia Dixie zřejmě není třeba sérii České země ani jejího autora blíže představovat, ale pro jistotu uvádíme stručnou rekapitulaci. Alternativní historická linie těchto románů se od „našeho“ světa odchýlila v roce 1848, kdy svět zasáhla pořád záhadná katastrofa, které se říká „Velká bouře“ a která přivodila zmizení velké části pevnin. Do těchto prostorů se samozřejmě ihned nahrnulo moře, geografie světa se dramaticky proměnila a brzy se změnila také politika. Mnohé velmoci to nezvládly, zatímco některé dříve slabé národy získaly příležitost k velkému vzestupu, což se týkalo i Čechů a Slováků. Dominantním aktérem ve střední a západní Evropě se proto stalo Česko-slovenské království, zatímco jeho hlavním protihráčem je carské Rusko. Obě monarchie už spolu několikrát válčily a (zatím) poslední kolo jejich zápasu vypuklo roku 1947. V této válce se poprvé uplatňuje nová zbraň, a sice letadlové lodě, jež pomohly Čechům v prvních bitvách, avšak car se rozhodně nevzdává. Další velká střetnutí se odehrála na severu Evropy a následně v Americe, a přestože království utrpělo vážné ztráty, zatím vždy dokázalo nápor carské flotily odrazit. Vládce vší Rusi však už připravuje další velký válečný plán, který by mohl pro jeho impérium zajistit konečný triumf.

Riskantní záměry ruského cara

Rusové totiž chtějí využít faktu, že se velká část česko-slovenské flotily nachází u amerických břehů, kde nedávno pomohla odrazit pokus carských vojsk o invazi. Domácí území království tudíž chrání jen poměrně malé síly, čímž se pro Rusy otvírá možnost zaútočit přímo tam. Proti nové sérii leteckých a pozemních útoků se česko-slovenská armáda sice statečně brání, ovšem na straně Ruska stojí tradičně obrovská početní převaha. Ruská invazní operace však závisí na zásobování po moři, což by mohly překazit hlavní česko-slovenské námořní síly, která se tedy musejí urychleně vrátit k evropským břehům. Car navíc čelí rostoucím problémům také doma, neboť jeho zemi ohrožuje hlad, a tak se stále více zoufalých Rusů přidává k partyzánům, kteří mají i tajemné, ovšem velmi mocné zastánce v ruské „věrchušce“. Někteří carovi generálové a admirálové začínají chápat, že jejich panovník vede zemi do záhuby, ale jen málokdo si troufá proti tomu cokoli udělat. Do Prahy přichází i záhadná nabídka mírových jednání. Není to však jen důmyslná ruská past? Dobře známí hrdinové předchozích románů se tudíž musejí vydat na další nebezpečné cesty, při kterých se někteří zaplétají do složitých špionážních her, kdežto na jiné čekají nelítostná střetnutí na moři a ve vzduchu.

Lesk a bída bitevních křižníků

Román Bitva o české země tedy určitě nejvíce potěší fandy námořního válčení, protože Honza Kotouč patří mj. mezi velké ctitele historických knih Miloše Hubáčka. Znalci historie tak jistě poznají řadu odkazů na reálné události (nejen) z druhé světové války a dokážou ocenit detailní práci, kterou autor odvedl při sestavování flotil a popisech jejich operací. Místy je to poměrně komplikované, takže přijdou vhod přehledy v přílohách. Do boje se kromě letadlových nosičů a bitevních lodí zapojují také bitevní křižníky, což byla kategorie svého času značně populární zejména v britském a německém loďstvu. Laicky řečeno, bitevní křižník (battlecruiser) vznikl před první světovou válkou jako pokus o spojení palebné síly bitevní lodě a rychlosti křižníku. Něco se tedy zákonitě muselo dramaticky zredukovat. Tím něčím se stalo pancéřování, a tudíž vznikaly lodě velké, silně vyzbrojené a hodně rychlé, jenže slabě chráněné. Zastánci této ideje rádi opakovali větu, která zazní i v Bitvě o české země, totiž že bitevní křižník může rozstřílet všechno slabší a uplavat všemu silnějšímu. Praxe se ale ukázala jako daleko složitější a reálné výsledky bitevních křižníků byly v nejlepším případě dosti rozpačité. To vyvrcholilo za druhé světové války zničením britského bitevního křižníku Hood, jehož zkázu ve střetu s německým Bismarckem způsobil zejména právě slabý pancíř.

Ruská sázka na dálková letadla

Jak již bylo zmíněno, hlavní role v sérii České země patří letadlovým lodím, jejichž nástupu je vlastně věnován celý první díl této ságy, kniha Nad českými zeměmi slunce nezapadá. Nadále se ale pochopitelně uplatňují i další kategorie techniky, takže v Bitvě o české země se odehrají impozantní duely bitevních lodí, které stále ještě nepatří do starého železa. Ve velkém měřítku půjdou do akce i ze země startující strategické bombardéry, jelikož románové carské Rusko se v tomto smyslu drží vzoru reálného ruského impéria a Sovětského svazu, protože také tam byl na dálkové letectvo kladen velký důraz. V carském Rusku kdysi vznikaly na svou dobu takřka fantasticky působící obří letouny (např. typ Ilja Muromec) a také Stalinovo letectvo používalo některé velice zajímavé letecké konstrukce, mj. strategické bombardéry TB-7 neboli Petljakov Pe-8. Poměrně málo se ví, že tyto stroje provedly řadu náletů na Německo, ačkoli samozřejmě nemohly konkurovat tomu, co pak rozpoutaly americké a britské bombardéry. Také dnes patří Dálkové letectvo mezi významné složky ruských vojenských sil, a dokonce se dá konstatovat, že patří do krátkého seznamu složek, jež vykazují relativně vysokou efektivitu, kdežto většina ruských ozbrojených sil si na Ukrajině vede mizerně.

Věčně platné zákonitosti války

Spojení románu s probíhající válkou na Ukrajině představuje téma, kterému se asi nelze úplně vyhnout. Paradoxní ovšem je, že v sérii o Českých zemích byla většina území dnešní Ukrajiny takříkajíc vymazána „Velkou bouří“, takže obě válčící monarchie odděluje moře. První román z Kotoučovy série (asi dle očekávání) vyvolal i politicky motivované reakce, ačkoli sám autor se hledání konkrétních spojitostí zpravidla bránil. V případě románu Bitva o české země se ale některé souvislosti opravdu vnucují, protože carské Rusko zahajuje nesmírně riskantní invazní operaci s velmi nejistým logistickým zabezpečením. Ruský car, na počátku války ještě celkem racionálně jednající vládce, se postupně dostává stále více mimo realitu. Nechce tedy přijmout fakt, že konflikt směřuje k porážce, kdežto uvnitř impéria sílí odpor. Podobnost se současností se tedy nabízí, avšak rukopis knihy vznikl již v loňském roce. Je tedy podobnost jen náhodná? Ani to se nedá říci, protože války pochopitelně probíhají podle určitých elementárních a trvale platných zákonitostí, a jestliže chce autor vytvořit realistický román o fiktivní válce, musí tyto zákonitosti dobře znát a aplikovat. Honza Kotouč to rozhodně dokázal. Sérii České země však ještě neopouštíme, protože již záhy vyjde antologie Hrdinové českých zemí, v níž přední čeští spisovatelé nabídnou svůj pohled do tohoto světa.

Lukáš Visingr

Publikace: RadioDixie.cz, 4. listopadu 2022