KULTURA

Leželi vysoko v alpských horách na italské frontě. Zdravotnímu personálu přinášeli léky zvláště cvičení mezci v bednách zavěšených na bodcích. Šrapnel jednou nešťastnou náhodou dopadl na obvaziště. Telegrafovali pak do blízkého tábora: „Potřebujeme ihned nového lékaře a mezka!”
Druhý den došla odpověď: „Lékaře nemáme, posíláme dva mezky!”

Čína přepadla Rusko. V devět ráno rovnou zaútočilo milion vojáků, ale zastřelili je. V deset zaútočil další milion vojáků, ale postříleli je ještě rychleji. Generál jde za nejvyšším představitelem Číny a stěžuje si, že takové útoky nejsou dobrá taktika.
„Že ne? Jen počkejte do pěti hodin a uvidíte, že Rusové už nebudou mít čím střílet.”

Partyzáni chytnou Němce a začnou si je zapisovat.
„Kak tibja zavut?”
„Was?”
„Hmm, tibja zavut Was.”
Otočí se ke druhýmu: „I kak zavut tibja?”
„Was?”
„Oooo, bratja Wasovci. I kak zavut tibja?” otočí se k dalšímu.
„Was?”
Partyzán se naštve a jednu mu vrazí. Němec se chytne za bradu a zakňourá: „Warum?”
„No vidíš, mě neoblafneš, píšu si Warum.”

Britský tisk: „Francouzi by měli přijít, aby naučili Iráčany, jak se mají vzdávat.”

Velká skupina Talibanských vojáků jde po silnici, když vtom se zpoza písečné duny ozve: "Jeden Texaský voják je lepší než deset Talibanských!"
Velitel vyšle za dunu rychle deset svých nejlepších vojáků. Ozve se prudká střelba, která po několika minutách utichne a zase se ozve: "Jeden Texaský voják je lepší než sto Talibanských."
Rozzlobený velitel vyšle za dunu sto svých dalších nejlepších vojáků a opět propukne ohromná střelba, která po desíti minutách utichne a ozve se: "Jeden Texaský voják je lepší než tisíc Talibanských."
Nepříčetný velitel shromáždí tisíc vojáků a vyšle je za dunu. Rozeřvou se děla, granáty a kulomety, které po půl hodině ztichnou. Po chvilce se zpoza duny připlazí smrtelně raněný Talibanec a ještě před smrtí varuje velitele: "Už tam nikoho neposílej. Je to léčka. Jsou tam dva."

Tři generálové - jeden od pěchoty, jeden od bareťáků a jeden od letectva - se hádají, kdo má odvážnější vojáky. Letecký generál přivolá jednoho mechanika a velí:
"Vojíne, pozor! Vyšplháte na támhleten sloup, nahoře zazpíváte 'Nekonečné moře mraků' a seskočíte dolů!"
Vojín vyrazí tryskem ke sloupu, vyšplhá nahoru, tam zasalutuje, seskočí a dopadne v pozoru. Generál ho odvelí a říká:
"Tomuhle já říkám statečný muž."
Velitel zvláštní jednotky velí:
"Desátníku, v plné polní vyšplháte na sloup, postavíte se do pozoru, vypálíte čestnou salvu a slezete zpátky hlavou napřed!"
Desátník s baretem na hlavě popadne výstroj, hodí všechno na sebe a vyrazí na sloup. Tam se postaví do pozoru, vypálí čestnou salvu a sleze hlavou napřed dolů. Postaví se v pozoru před generála, který ho odvelí a pronese:
"Tomuhle říkám odvážný voják."
Pěchotní generál velí:
"Vojíne, plnou polní, do baťohu deset cihel a stopovacího psa, jednou rukou vyšplháte na ten sloup, nahoře zazpíváte státní hymnu, mezi zuby si vrazíte nůž a skočíte dolů po hlavě!"
Vojín srazí kufry, podívá se tak na generála a předpisovým tónem vykřikne:
"Naserte si, pane generále!"
Načež se generál s triumfem v očích otočí k ostatním:
"Tohle je podle mého odvaha!"

Po vstupu ČR do NATO se sešli nad pivem američtí a čeští piloti a po pár pivech se začali přít o to, čí letadla jsou schopna rychlejšího letu. Nakonec se shodli na tom, že to může rozsoudit jen závod. Amíci si napucovali svoji F16, Češi svého Čmeláka, piloti usedli do svých strojů...
„To nemůžeme vyhrát,” říká pilot Čmeláka svým komplicům.
„Klidně leť,” odpověděli mu, „my jsme tě pevně přivázali k F16, poletíš přinejmenším stejně rychle jako oni.”
Tak tedy odstartovali. F16 letí, za ní se drží Čmelák v konstantní vzdálenosti. Po chvíli pilot F16 hlásí: „Zvyšuji rychlost... měním geometrii křídel... Čmelák je stále v těsném závěsu za mnou... letím na plný výkon, víc to už nejde, Čmelák je stále za mnou... Kruci, asi to prohrajeme! Čmelák právě odhazuje podvozek a mění geometrii křídel...”

Voják přijde za velitelem, že propil pušku, ten mu řekne, že se nedá nic dělat ale během cvičení musí pobíhat bez pušky a dělat „tatatata”. A skutečně, voják poctivě předstírá pušku, až narazí na tři vojáky poklidně sedící na kameni, vykoukne z křoví a udělá „tatatata”. Vojáci se nechápavě otočí a praví: „Co děláš, vždyť my jsme v tanku...”

Za druhé světové války existovali i rakouští partyzáni, kteří strávili celé měsíce v Alpách na lyžích a bojovali proti Němcům. Blížil se konec války, bylo jaro 1945. Dva partyzáni si povídají: „Poslyš, co uděláš úplně první, až se vrátíš domů?”
„No, co bych asi tak mohl udělat? Mám doma krásnou mladou blonďatou ženu a už dva roky tady šaškuju na lyžích. Co asi tak udělám prvního?!”
„Aha, no jo, rozumím. A co teda uděláš jako druhé?”
„No, hm... asi si sundám ty zatracené lyže!”

Na velkém vojenském cvičení jede poručík džípem po bahnité polní cestě a v zatáčce vidí jiný džíp, důkladně zapadlý v bahně. Zastaví, zasalutuje plukovníkovi a říká: „Pane plukovníku, váš džíp zapadl?”
Zrudlý plukovník za volantem se zarazí, pak vyskočí z džípu, jde k poručíkovi, podá mu klíčky a suše prohlásí: „Můj ne, váš!”