LETECKÁ TECHNIKA

Boeing E-3 Sentry AWACS

Čtyřmotorový letoun včasné výstrahy a řízení vzdušných operací.
  Letoun E-3 Sentry AWACS (Airborne Warning and Control System) vzlétl poprvé v roce 1977 a vychází z civilního typu Boeing 707-300. Jeho hlavní výstrojí je kontrolní radiolokátor APY-1 a vyhledávací radiolokátor APX-103, pracující na režimu přítel-nepřítel, s otočnými anténami ukrytými v čočkovitém krytu o průměru 9,14 m umístěným na trupu. Systémy tohoto stroje umožňují pozorovat jakékoli pohyby ve vzduchu v okruhu 370 km a zároveň řídit vlastní letadla při bojovém nasazení. Do centra zpracování údajů se dostávají další informace z čidel a senzorů, umístěných na letadle, z identifikačního zařízení IFF a ze širokopásmového systému určeného na vyhledávání zdrojů elektromagnetického záření. Všechny údaje se centrálně zpracovávají na počítači IBM typu 4 Pi CC-1. Dříve vyrobené stroje se dostávají na úroveň typu E-3B, vybaveného počítačem CC-2, modifikovaným omezeně i nad mořem použitelným kontrolním radarem, společným taktickým systémem třídění informací JTIDS a "Have Quick" používanými pro elektronické vedení boje. Pozdější verze E-3C je kromě těchto prvků výstroje doplněna pěti přídavnými výstupky s anténami. Pro vlastní ochranu může tato verze nést rakety typu vzduch-vzduch. Je také vybavena nástavcem pro tankování paliva za letu. V současnosti USA provozují 32 letadel E-3B a E-3C. Americké letouny E-3 byly nasazeny v obou válkách v Perském zálivu (1991, 2003) a během války v Afghánistánu (2001-2002). Mimo to každodenně hlídají vzdušný prostor USA a některých zámořských základen.

Zahraniční uživatelé

  nato   18 letadel E-3A NATO je z právních důvodů zaregistrováno v Lucembursku. Mimo rutinních hlídkových misí a střežení vzdušného prostoru během různých summitů a velkých událostí (OH) byly letouny NATO použity k navádění spojeneckých letadel během bombardování Jugoslávie v roce 1999, po teroristických útocích na USA strážily vzdušný prostor USA a ostatních zemí NATO, a následně i v Afghánistánu.
 francie   4 ks E-3F
 japonsko  
 saúdská arábie   5 ks E-3A
 velká británie   7 ks E-3D Britské E-3 byly použity k navádění spojeneckých letadel během operace Irácká svoboda (2003).

Verze

E-3A - základní verze 
E-3B - verze s modernizovaným radarem APY-2
E-3C - verze s radarem APY-2 a pěti dalšími panely pro operátory
E-3D - verze pro Velkou Británii
E-3F - verze pro Francii

E-3

země původu	Spojené státy americké (USA)
posádka	17 až 18 (2 piloti, 1 navigátor, 1 palubní inženýr, 1 taktický velitel, 1 důstojník přehledu letounů, 2 návodčí zbraňových systémů, 1 až 2 důstojníci řízení přehledu o vzdušné situaci, 1 operátor pasivních systémů, 3 operátoři vzdušného průzkumu a přehledu o vzušné situaci, 1 operátor spojovacích systémů, 1 technik spojovacích systémů, 1 operátor radiolokátoru, 1 operátor počítačového a zobrazovacího systému)
výrobce	Boeing Aerospace Co.
vyrobené stroje	68 (výroba ukončena)
cena jednoho stroje	270 mil. USD
datum vzletu	5. 2. 1972
ve výzbroji od	24. 3. 1977 (USAF)
pohon	4x Pratt & Whitney TF33-P-100/100A
max. výkon	4x 93,45 kN
max. rychlost	Mach=0,71 / 850 km/h
max. stoupavost	?
max. dostup	9 150 m
dolet	více než 10 hodin (s doplňováním paliva více něž 24 hodin)
délka trupu	46,61 m
rozpětí křídla	44,42 m
nosná plocha	226,03 m²
výška	12,73 m
hmotnost prázdného stroje	77 996 kg
max. vzletová hmotnost	147 240 kg
hmotnost paliva	70 510 kg