LETECKÁ TECHNIKA

Aichi M6A Seiran

 Idea letounu se zrodila v hlavním štábu námořnictva několik měsíců po zahájení války v Pacifiku. Cílem bylo zkonstruovat ponorku, která by byla schopná provést překvapivý úder nesenými letouny a poté bezpečně uniknout. Jednalo by se více o psychologický boj než že by měly být způsobeny rozhodující škody. Vývojové práce probíhaly v naprostém utajení a Američané se nakonec o konstrukci stroje tohoto určení dozvěděli až po kapitulaci.

Na počátku roku 1942 tak vrchní japonské velení dává v loděnicím zakázku na stavbu největších ponorek té doby, s cílem stavby 18 jednotek. Během konstrukčních prací se výtlak ustálil na 4738 tun a počet nesených letounů na čtyřech.

Nyní se práce soustředily na postavení letadla. Zadání byla zasláno do firmy Aichi, která se ve 20.letech zabývala stavbou letadel pro námořnictvo. Požadované charakteristiky letounu nebyly skromné – vyžadována byla vysoká rychlost a velký dolet. Průměr hangáru na uskladnění byl určen na 3.5 metru a požadováno bylo, aby v něm mohl být letoun přepravován bez úplného rozložení. Nakonec byly 15. května 1942 vydáno zadání 17-SI na experimentální bombardér. Hlavních konstrukčních prací se ujal Nirio Ozaki a vývoj stroje označeného AM-24 či M6A1 probíhal nečekaně hladce. Za pohonnou jednotku byl určen motor AE1R Atsuta-32, což byl licenční německý DB-601. Již od počátku byl plánovány dva plováky, jelikož však snižovaly letecké výkony, byla možnost je v nutném případě odhodit. V létě 1942 byl dokončen dřevěný model a byl dopracováván mechanizmus skládání křídel. Ve výsledku byla šířka složeného stroje 2.46m. Ke zkrácení doby nutné k přípravě stroje k letu, byl vyvinut mechanismus k zahřátí oleje na provozní teplotu ještě během plavby ponorky pod hladinou a tak mohl být hydroplán vypuštěn do vzduchu již 4.5 minuty po vyplutí ponorky na hladinu (bez připojených plováků, jejich instalace prodloužila dobu o 2.5 minuty).

Letoun byl celokovové konstrukce a posádkou 2 mužů. Od ledna 1943 byly stroje vybaveny 13mm kulometem pro zadního člena posádky. Výzbroj představovalo 850kg torpédo nebo jedna 800kg nebo dvě 250kg pumy. V roce 1943 firma Aichi vyrobila 6 cvičných strojů s kolovým podvozkem, jinak se však od ponorkové varianty nelišily. V lednu 1943 byl také konečně založen kýl pro první ponorku třídy I-400 a brzy následovaly další dvě (I-401 a I-402). Stavba dalších dvou jednotek byla v přípravě. Bylo také rozhodnuto o stavbě menších ponorek s výtlakem 3300 tun, které měly nést po jednom hydroplánu, pro první z nich (I-13) založili kýl v únoru 1943.

V říjnu 1943 byl dokončen první prototyp a do vzduchu se dostal následující měsíc. V únoru 1944 se do zkoušek zapojil i druhý stroj. Nepřipravenost motorů AE1R Atsuta-32 donutila konstruktéry k instalaci náhradního motoru Atsuta-21. Výsledky zkoušek nejsou známy, pravděpodobně však dopadly dobře, neboť brzy byly zahájeny přípravy k sériové výrobě.

M6A1-K Nanzan

První sériový stroj byl dokončen v říjnu 1944 a do 7. prosince, kdy výrobní linka byla poškozena zemětřesením, se podařilo předat dalších sedm. V březnu 1945 se již téměř podařilo výrobu znovu obnovit, americký nálet na Nagoju plány opět zmařil. Nedlouho poté bylo rozhodnuto o zastavení výroby. Bylo to převážně způsobené změnou použití stavěných ponorek. Třebaže se podle původních plánů podařilo v prosinci 1944 dokončit I-400 a v lednu 1945 I-401, U-402 již měla být dokončena jako transportní a stavba I-404 byla nakonec zastavena. Podobě dopadly i menší ponorky – dokončit se podařilo pouze I-13 a I-14. Tento nedostatek nosičů měl za následek drastické omezení výroby – z původně objednaných 44 letounů bylo do konce března postaveno pouze 14 a do srpna bylo pak ještě dokončeno dalších 6 strojů.

Na podzim 1944 byl zahájen také výcvik pilotů a obsluhy. 15. prosince byl vytvořen 631. letecký svaz pod velením kapitána Tocunoke Ariizumiho. Letecká jednotka pak byla přidělena k 1. ponorkové flotile sestávající pouze z dvou ponorek – I-400 a I-401 – a 10 strojů. V květnu 1945 pak flotilu posílily ponorky I-13 a I-14 se svými Seirany. Během výcviku se podařilo čas vypuštění 3 strojů včetně instalace plováků snížit na 30 minut (bez plováků 14.5 minuty).

Prvním cílem flotily se měl stát Panamský průplav – 6 strojů mělo nést torpéda, další 4 stroje bomby. 25. června byl změněn cíl útoku – nyní se obětí měly stát letadlové lodě kotvící v Ulithi. 6. srpna 1945 tak ponorky I-400 a I-401 opustily Ominato, nedlouho po vyplutí však na jedné z lodí vypukl požár, kvůli kterému byl začátek útoku posunut na 17. srpna. 16. srpna je však vrchním velením vydán rozkaz k přerušení akce a návratu na základnu.

Výzbroj

1 × 12.7mm, 1 torpédo nebo 800kg pum

TTD letounu M6A
země původu	Japonsko
výrobce	Aichi
vyrobené stroje	20
cena jednoho stroje	?
datum vzletu	11/1943
ve výzbroji od	12/1944
posádka	2
pohon	1x Aichi Atsutsa 32
max. výkon	1x 1 400 hp
max. rychlost	475 km/h
max. stoupavost	?
max. dostup	9 900 m
dolet	2 000 km (max.)
délka trupu	11,64 m
rozpětí křídla	12,27 m
nosná plocha	?
výška	4,58 m
hmotnost prázdná	3 301 kg
max. vzletová hmotnost	4 445 kg
hmotnost paliva	?