LETECKÁ TECHNIKA

Northrop Grumman A-6 Intruder / EA-6B Prowler

Dvoumístný dvoumotorový hloubkový útočný letoun určený k provozu z letadlových lodí.
  V polovině 50. let vydalo americké námořnictvo požadavek na nový letoun pro provedení prvního úderu proti bodovým cílům v noci a za špatného počasí. Měl být schopen zasahovat v hloubce nepřátelského území a podpory vlastních pozemních jednotek. A samozřejmě musel startovat i přistávat na letadlových lodích, což nutně ovlivňovalo i rozměry a hmotnost stroje. Soutěže se zúčastnilo celkem 11 projektů a v roce 1957 byl vítězem prohlášen typ A-6 firmy Grummann. Grummanův letoun, poháněný dvěma turboreaktivními motory, byl navržen jako podzvukový. V původním projektu byly zakomponovány sklopitelné výstupní trysky, které poskytovaly letounu schopnosti STOL (zkráceného startu a přistání). Od toho bylo ale nakonec upuštěno. První prototyp vzlétl 19. 4. 1960 a po absolvování nezbytných zkoušek byl letoun pojmenovaný Intruder (vetřelec) v únoru roku 1963 zařazen do výzbroje amerického námořnictva. Jeho hlavním úkolem se stalo podnikání hloubkových úderů proti pozemním cílům za všech povětrnostních podmínek, poskytování přehradné palby i přímé letecké podpory a nakonec i boj s hladinovými cíly. Během války ve Vietnamu se vyznamenal přesnými nálety proti bodovým cílům prováděnými ve dne i v noci, čehož až do příchodu typu F-111 žádný jiný letoun schopen nebyl. Po výrobě 500 kusů verze A-6A byla zahájena výroba modernizované verze A-6E. Ve druhé polovině 90. let sloužilo u amerického námořnictva (US Navy) a námořní pěchoty (USMC) ještě přes 200 strojů. Poslední z nich byl pak vyřazen v roce 1997. Typ byl nahrazen víceúčelovými stroji F/A-18 Hornet.

EA-6B Prowler

 Čtyřmístný dvoumotorový letoun pro vedení radioelektronického boje, operující z letadlových lodí.
  Americké námořní letectvo jenom zřídka provádí útočné akce bez ochrany letounů EA-6 pro radioelektronický boj. Tento typ vznikl vývojem z úspěšné konstrukce A-6 Intruder, přičemž byl zesílen drak a prodloužen trup o 1,37 m aby bylo možné nainstalovat další dvojici sedaček pro operátory REB, ti jsou zde nyní 3 a mají k dispozici vůbec nejpokročilejší aparaturu pro radioelektronický boj ze všech taktických bojových letadel světa. Prototyp takto upraveného letadla se vznesl 25. 5. 1968 a do služby vstoupil roku 1971 pod bojovým jménem Prowler (straka). Jeho hlavním úkolem je v rámci úderného svazu rušení nebo ničení radiolokačních a spojovacích systémů nepřítele za všech povětrnostních podmínek, případně radioelektronický průzkum. V budoucnu se plánuje nahradit stroje EA-6B speciálně upravenými letouny F/A-18 Hornet.

Technický popis

  nosné a ocasní plochy   Letoun A-6 Intruder je řešen jako středoplošník s konvenčními nosnými i ocasními plochami. Křídla jsou protáhlá s úhlem náběžné hrany 25° a odtokové hrany 10°. Náběžná hrana je u kořene prodloužená a úhel je zde 47°. Křídlo má po celé délce rozpětí sklopnou náběžnou hranu. Rovněž tak prakticky po celé délce odtokové hrany jsou klapky, pro příčné ovládání slouží křidélka na koncích nosné plochy. Křídla jsou v polovině své délky sklopná, kvůli skladování strojů na letadlové lodi. Pod každým křídlem se nacházejí dva závěsné body pro přídavnou výzbroj. Navzdory vysoké hmotnosti má A-6 Intruder díky slotům a klapkám po celé délce rozpětí vynikající vlastnosti při letu nízkou rychlostí.V rámci programu na prodloužení životnosti došlo u části letounů k nahrazování původních křídel zcela novými s velkým podílem kompozitových materiálů. Výškové ocasní plochy jsou o trochu výše než křídla, úhel náběžné hrany je 30°, odtokové pak 15°. Kořen směrové ocasní plochy začíná na hřbetě trupu kousek před VOP. Úhel náběžné hrany SOP je 38°, úhel odtokové hrany, která vyčnívá za konec trupu, je 15°.
 trup   V konstrukci draku jsou použity slitiny lehkých kovů. V rozměrné přídi je uložen výkonný radiolokátor AN/APQ-148, resp. -156. Široká kabina poskytuje osádce vynikající výhled ve všech směrech. Pilot a zbraňový operátor sedí vedle sebe na vystřelovacích sedačkách Martin-Baker GRU.7. Za nimi jsou objemné palivové nádrže s kapacitou až 9030 litrů. Pohonnou jednotku tvoří dvojice motorů Pratt & Whitney J52-P-408 o maximálním tahu po 41,4 kN. Letoun je opatřen nástavcem pro doplňování paliva za letu.
 přistávací zařízení   Podvozek příďového typu je plně zatahovatelný. Příďová podvozková noha s dvojitým kolem se zatahuje dozadu do podvozkové šachty kryté trojdílnými dvířky. Hlavní podvozkové nohy jsou ve střední části křídel. Zatahují se vpřed do šachet krytých dvoudílnými dvířky. Všechny tři nohy jsou opatřeny olejopneumatickými tlumiči. Pod zadní částí trupu je instalován sklopný přistávací hák pro přistávání na letadlových lodích.
 avionika a výstroj   Z bohatého přístrojového vybavení lze uvést příďový radiolokátor AN/APQ-148, resp. vylepšený AN/APQ-156, kombinovaný IČ/laserový senzor TRAM pro zjišťování, identifikaci cílů a navádění výzbroje. Inerciální navigační soustava je u části strojů doplněna o přijímač družicové navigace.
EA-6B - Nejdůležitějším prvkem vybavení je taktický systém radioelektronického průzkumu a rušení AN/ALQ-99F, který je schopen čelit mnoha nepřátelským elektronickým signálům na několika frekvencích současně. Soustava výstražných přijímačů v krytu na vrcholu SOP je schopna zachytit radarové záření na značnou vzdálenost. Tyto údaje jsou zaznamenávány a zpracovány palubním počítačem a prostřednictvím displejů zobrazeny operátorům. K rušení jsou určeny kontejnery na závěsnících pod křídly a trupem, obsahující 2 rušící vysílače a vlastní zdroj energie. Starší verze nesla 3 kontejnery, každý pro rušení jednoho frekvenčního pásma, verze ADVCAP má kontejnerů 7 a je schopna rušit všechna frekvenční pásma.

Výzbroj

 Letoun nenese žádnou pevnou kanonovou výzbroj. Přídavná výzbroj, o celkové hmotnosti až 8160 kg, se zavěšuje na celkem pět závěsníků, čtyři podkřídlové a jeden centrální trupový, každý s nosností 1630 kg. Přídavná výzbroj je velice pestrá, od protivzdušných ŘS AIM-9 Sidewinder, protizemních ŘS AGM-65D Maverick, AGM-84E Slam, přes protilodní AGM-84 Harpoon, AGM-123 Skiper II, protiradiolokační AGM-78 Standard, AGM-88 Harm, až po konvenční či laserově naváděné pumy Mk 82 (28 ks), Mk 84, Mk 20 Rockeye II a Paveway.

Verze

 A-6A - základní verze
A-6B - modernizovaná verze.
A-6C - modernizovaná verze.
A-6E - finální verze s novou avionikou sytémem FLIR, mnoharežimovým navigačním a útočným radar Norden APQ-148 s mapou terénu. Pod čelním radomem je umístěna posuvná věžička TRAM.
A-6E SWIP - verze s vylepšeným elektronickým a zbraňovým vybavením a novými motory výkonnějšími motory J52-P-409 s tahem po 53,4 kN.
KA-6D - tankovací verze pro doplňování paliva za letu strojům z letadlových lodí. Kromě 7220 kg paliva ve vnitřních nádržích nese na pěti závěsnících přídavné nádrže o objemu po 1513 l. Hadice pro doplňování paliva se vysunuje ze zadní části trupu.
EA-6A - verze pro vedení radioelektronického boje vycházející z A-6. 
EA-6B - verze pro REB popsaná výše.
Přestavěné stroje do standardu ADVCAP - v polovině devadesátých let nechalo americké námořní letectvo většinu strojů EA-6B přestavět do standardu ADVCAP (Advanced Capability Standard - standard pokročilé způsobilosti). Tato verze má vylepšené elektronické vybavení, je schopna nést celkem 7 rušících kontejnerů a je vybavena novými motory J52-P-409 o jednotkovém tahu 53,4 kN.

TTD letounu A-6E
země původu	Spojené státy americké (USA)
výrobce	Northrop Grumman Corporation
vyrobené stroje	? (výroba ukončena)
cena jednoho stroje	43 mil. USD (1998)
datum vzletu	19.4.1960
ve výzbroji od	2/1963 (USN)
posádka	2 (pilot, navigátor)
pohon	2x Pratt & Whitney J-52-P-408
max. výkon	2x 41,40 kN
max. rychlost	1 020 km/h (M=0,85)
max. stoupavost	38,70 m/s
max. dostup	14 500 m
dolet	1 600 km (bojový), 5 220 km (max.)
délka trupu	16,65 m
rozpětí křídla	16,15 m
nosná plocha	49,13 m²
výška	4,93 m
hmotnost prázdná	12 650 kg
max. vzletová hmotnost	27 400 kg
hmotnost paliva	7 230 kg