LETECKÁ TECHNIKA

General Dynamics F-111 Raven

F-111 byl prvním taktickým letounem na světě s proměnnou geometrií křídel a také prvním letounem s dvouproudovými motory s přídavným spalováním. Tento systém však také způsobil, že se letoun F-111 musel v období svého vývoje potýkat s mnoha překážkami, zpožďoval se a získával řadu nelichotivých přezdívek. Letoun byl vyvíjen na základě požadavku ministerstva obrany, které chtělo taktický stroj, jenž by byl použitelný všemi složkami amerických ozbrojených sil, takže dlouho nebylo jasné, zda projekt bude velkým úspěchem nebo ještě větším nezdarem. Drahý stroj neměl podporu veřejnosti, navíc většina systémů trpěla vážnými poruchami. Nakonec se ale roku 1967 dostal první ze 117 objednaných strojů F-111A do aktivní služby. Vyvíjenou variantu F-111B, která měla sloužit jako palubní dálková přepadová stíhačka, ale americké námořní letectvo po devíti vyrobených strojích definitivně odmítlo. Nakonec alespoň australské letectvo zakoupilo určité množství letounů modifikace F-111C se zvětšeným rozpětím křídel, zesíleným podvozkem a motory TF30-P-3 s max. tahem po 99,86 kN. Tato verze je určena k ničení námořních a pozemních cílů. Dalších exportních úspěchů se již ale mateřské firmě s tímto strojem dosáhnout nepodařilo. Americké stroje byly rozmístěny jak na domácích základnách, tak v zahraničí. 20th Fighter Wing bylo umístěno na britské základně RAF Upper Heyford a za války v Perském zálivu stroje F-111 startovaly z turecké základny Incirlik proti cílům v Iráku. Všechny americké stroje F-111 byly v říjnu 1996 vyřazeny ze služby a umístěny do Aerospace Maintenance and Regeneration Center, známým jako hřbitov, na základně Davis-Monthan AFB v Arizoně.

První prototyp vzlétl 21. 12. 1964, do služby se verze F-111A dostala v říjnu 1967. Typ F-111 je hornoplošník s možností plynulé změny úhlu šípovitosti vnějších částí křídla v rozsahu 16° až 72,5°. Měnitelná geometrie křídel pilotovi dovoluje létat nízkou rychlostí při přistávání, nadzvukovou rychlostí na úrovni moře a více než dvojnásobnou rychlostí zvuku ve vyšších letových hladinách. Pro přistávání tak letoun nepotřebuje přistávací padák. Drak je z lehkých kovů s částečným podílem oceli a titanu. Mezi trupem a pevnou částí křídla umístěné vstupní otvory vzduchu přivádí vzduch motorům TF30-P-1 s max. tahem po 84,5 kN. Typ F-111A měl velké problémy s motorem a jeho občasným zhasínáním, které způsobovalo kolísání tlaku vzduchu. Problémy byly vyřešeny důkladnými studiemi NASA, USAF a výrobního závodu a konečným přepracováním nasávacích kanálů. Dvoumístná klimatizovaná kabina má sedadla umístěná vedle sebe a při nouzovém opuštění stroje se od stroje odděluje celá pomocí raketového motoru. Kabina je vodotěsná, plovoucí, k zemi se snáší na padáku a dopad tlumí nafukovací vaky. Záchranný modul lze použít při nulové výšce, rychlosti a dokonce i v menší hloubce pod vodou. Avionika zahrnuje radar AN/APQ-110, radiolokační výškoměry, inerciální navigační soustavu a výstražné a rušící systémy. Toto vybavení umožňuje automatizovaný let v režimu "kopírování" terénu, což umožňuje operovat téměř ve výšce korun stromů, vyhledávání, identifikaci a přesné ničení cílů za zhoršených povětrnostních podmínek a v noci. V trupu za kabinou jsou rozměrné nádrže na palivo, další nádrže mohou být umístěny v trupové pumovnici nebo je možné zavěsit přídavné odhazovatelné nádrže pod křídla. F-111 může nést jadernou i konvenční výzbroj, která se zavěšuje jak pod křídla, tak do trupové pumovnice (viz výzbroj u TTD). Pylony s výzbrojí se při změnách geometrie křídel automaticky natáčejí tak, aby byly rovnoběžně s trupem.

Výzbroj

Letoun nenese pevnou kanonovou výzbroj, je možné do trupové pumovnice umístit 20mm kanón M61A1. Výzbroj, do max. hmotnosti 11 000 kg, je zavěšována na 6 podkřídlových závěsníků, trupová pumovnice má 2 závěsníky. Ke vzdušnému boji slouží 2 PLŘS AIM-9P Sidewinder, pro útoky na pozemní cíle pak ŘS AGM-130A, AGM-65 Maverick, 2 taktické jaderné pumy B43 a B61 v pumovnici, laserem naváděné pumy GBU-10, GBU-12E/B Paveway II, GBU-24B Paveway III, TV naváděné GBU-15, GBU-28A/B, protiletištní BLU-107 Durandal, kontejnerové CBU-87, Mk 20 ROCKEYE II a klasické pumy od 227 do 910 kg. K prodloužení doletu je možné podvěsit až 6 přídavných nádrží po 2270 l.

Uživatelé a bojové nasazení

austrálie   Australské letectvo je v současné době jediným provozovatelem letounů F-111. K námořnímu hlídkování zde slouží 22 strojů F-111C.
 spojené státy americké   poslední americké stroje F-111 byly vyřazeny v r. 1996 resp. EF-111 v r. 1998. Americké letouny byly nasazeny ve válce ve Vietnamu, v roce 1986 během odvetných náletů na libyjské výcvikové tábory teroristů a vojenských cílů, a konečně v roce 1991 ve válce v Perském zálivu.

Verze

F-111A - základní verze. 
FB-111A - bombardovací verze k ničení strategických cílů jadernými pumami.
EF-111A - verze upravená pro elektronický boj. 
RF-111A - průzkumná verze, postaven jediný prototyp.
F-111B - verze pro US Navy, která se nedostala do výroby.
F-111C - verze pro australské letectvo se zvětšenými křídly, odolnější konstrukcí a motory TF30-P-3 s tahem 99,86 kN každý. 
RF-111C - průzkumná verze australského letectva.
F-111D - modernizovaná verze s motory TF30-P-9 (2x 87,2 kN)
F-111E - modernizovaná verze vycházející z F-111A.
F-111F - modernizovaná verze s motory TF30-P-100 (2x 111,4 kN).
F-111G - verze vycházející z FB-111A bez možnosti používání raket SRAM.

TTD letounu F-111F

země původu	Spojené státy americké (USA)
výrobce	General Dynamics Corporation
vyrobené stroje	563 (výroba ukončena)
cena jednoho stroje	18 mil. USD (F-111), 35 mil. USD (EF-111)
datum vzletu	21.12.1965
ve výzbroji od	10/1967 (USAF)
posádka	2 (pilot, zbraňový operátor)
pohon	2x Pratt & Whitney TF30-P-100
max. výkon	2x 111,40 kN
max. rychlost	2 980 km/h (M=2,50)
max. stoupavost	?
max. dostup	18 500 m
dolet	5 700 km (max.)
délka trupu	22,40 m
rozpětí křídla	9,75 až 19,20 m
nosná plocha
výška	5,22 m
hmotnost prázdná	21 630 kg
max. vzletová hmotnost	45 480 kg
hmotnost paliva	14 814 kg