LETECKÁ TECHNIKA

Lockheed F-117 Night Hawk

F-117 je možná nejvýznamější letoun uplynulých dvou desetiletí v aktivní službě; uspořádáním předznamenává bojová letadla 21. století. Jeho vývoj byl dlouho tajen, je ale zřejmé, že vznikl na základě zkušeností z jomkipurské války r. 1973, kdy byl velký počet izraelských F-4 amerického původu úspěšně zasažen radarem naváděnými řízenými PL střelami. Firmy Lockheed a Northrop byly požádány o vývoj tzv. Experimental Stealth Technology, tedy technologie tvorby letounů se sníženou schopností zachycení radarem. Projekty, označené DOD, se dočkaly realizace. Lockeedova konstrukce byla vybrána r. 1977 a o čtyři roky později letoun vzlétl. Základním úkolem F-117 je odhalit a potom zničit důležité cíle po nepozorovaném vniknutí nad území protivníka. Kromě použití technologií stealth mu k tomuto průniku napomáhá i to, že většina jeho misí probíhá v noci. Za války v Zálivu roku 1991 se F-117 dostal na titulní stránky novin. Piloti využívali nízké zachytitelnosti letounu radarem a nepozorovaně pronikali nad Irák, kde s mimořádnou přesností zasahovali určené cíle. Ale nebylo to jejich první (ani poslední) nasazení - již v roce 1989 se účastnily americké invaze do Panamy. Roku 1999 letouny F-117 bojovaly proti srbsko-černohorské Jugoslávii, hned na počátku konfliktu byl jeden jugoslávskou protiletadlovou obranou sestřelen. Další bojovou akci si F-117 odbyly běhemválky v Afghánistánu v roce 2001 a následně v roce 2003 během operace Irácká svoboda, kde byly jedny z prvních nasazených letounů. U amerického letectva (USAF) slouží v současnosti 51 těchto strojů.

Technický popis

Netradiční koncepce draku s mnoha ostře lomenými plochami pro usměrněný rozptyl radiolokačních paprsků. Potah exponovaných částí draku je zhotoven ze speciálních materiálů (RAM) schopných částečné absorbce RL paprsků. Všechny výstupky jsou buď zatahovací (antény) nebo snímatelné (koutové odražeče pro nebojový let). Přístupové panely a kryty mají zubaté hrany rozptylující radarové záření. Mezi vrstvenými skly kabiny je zlatý film, který zachycuje elektromagnetické záření odražené od pilota a vnitřku kabiny. Odtoková hrana křídla je rozrušena zářezy, které snižují radarový odraz a zároveň omezují vlhkost držící se na ploše křídla, která díky své vodivé podstatě anuluje pohltivost materiálu RAM. Kanály pro přívod vzduchu k motorům jsou překryty speciální mřížkou. Motory F404-GE-F1D2 bez přídavného spalování jsou prakticky uprostřed plochého velmi širokého vztlakového trupu. Trysky mají podobu dlouhých úzkých štěrbin a ústí po celé délce lomené odtokové hrany trupu. Vystupující spaliny mají redukovanou teplotu. Tato opatření výrazně snižují IČ stopu stroje. Kabina je umístěna v přední části trupu, pod ní se nachází jednoduché zatahovací kolo podvozku. Zbraňová šachta je ve střední části trupu, výzbroj mohou tvořit všechny pumy a rakety USAF určené pro taktické stíhací letouny. Letoun je vybaven laserovým značkovačem cílů, radiovýškoměrem, palubním počítačem, navigačním a útočným systémem. Svůj úkol plní ve stealth režimu, během něhož se naviguje podle inerciálního navigačního systému a GPS.

Výzbroj

Letoun nenese pevnou kanonovou výzbroj, jediná výzbroj je nesena v 4,7 m dlouhé a 1,75 m široké trupové pumovnici se dvěma unikátními závěsníky na něž lze podvěsit jakoukoliv řízenou či neřízenou munici v arzenálu USAF do maximální hmotnosti 2280 kg. Standartně nosí letouny F-117 k bombardovacím akcím laserem naváděné pumy GBU-27B nebo GBU-10. Předpokládá se, že v případě potřeby může F-117 nést PLŘS AIM-9 Sidewinder či AIM-120 AMRAAM a útočit na letouny AWACS.

Verze

F-117A - základní a jediná verze.