LETECKÁ TECHNIKA

Focke-Wulf Fw 200 Condor

Čtyřmotorový dálkový průzkumný námořní bombardovací nebo transportní letoun.

Condor původně vznikl jako civilní dálkový transportní letoun pro Deutche Lufthansa a zkonstruoval ho známý Kurt Tank. Jeho prototyp Fw 200V-1 podnikl první let 27. 7. 1937 a násladovala předsériová výroba letounů Fw 200A. Sériové stroje Fw 200B spolu s předsériovými byly nasazeny na linkách do celého světa, přičemž měly 4členou posádku a kabinu pro 26 cestující. Prodány byly také zahraničním aerolinkám do Dánska, Brazílie, Finska a Japonska. Během své civilní kariéry také překonaly řadu rekordů v doletu při letech do Tokia a New Yorku. Také ve dvou z nich (Fw 200A-08 a Fw 200A-09) létali vysocí nacističtí pohlaváři, včetně Hitlera, a část byla přestavěna k transportním úkolům Luftwaffe. Stroje pro významné osobnosti byly vybaveny únikovým průlezem v podlaze v předním oddělení, kde seděli zmínění pohlaváři. Stěny kabiny byly obloženy dřevem a vybaveny čalouněním.

V roce 1938 byl na žádost Japonska na bázi Fw 200 zkonstruován dálkový průzkumný námořní bombardér. Prototyp Fw 200V-10, s novými kryty motorů, zdvojenými podvozkovými koly a trupovou gondolou, vzlétl v lednu 1940. Kvůli válce se letoun do Japonska již nedostal, ale Luftwaffe se nový protilodní letoun zdál velice užitečný. Následovala výroba 10 předsériových Fw 200C-0 a vyzbrojené Condory označené Fw 200C-1 byly v červnu 1940 zařazeny k jednotce Kampfgeschwader (KG) 40 umístěné na základně Bordeaux-Mérignac v okupované Francii. Od 1. 8. 1940 do 9. 2. 1941 Condory v Atlantiku potopily 85 lodí Spojenců o celkovém výtlaku 363 000 tun a Churchill se o nich zmínil jako o "metle Atlantiku". Kromě opravdu silné obranné hlavňové výzbroje nesly Condory až 2 100 kg pum, později také dvě řízené protilodní střely Hs 293.

Spojenci na nálety Condorů reagovali zavedením dálkových stíhačů k pobřežnímu letectvu a doprovodných letadlových lodí a upravených lodí s katapultem pro Huricany ke konvojům. KG 40 měla od léta 1941 rozkázáno na konvoje navádět německé ponorky a neútočit. Ve skutečnosti Condory útočily na lodě stále, i když se nyní musely obávat nepřátelských stíhaček. Převaha Spojenců nakonec donutila v roce 1944 zbývající Condory přesunout do vnitrozemí k transportním úkolům. Přesto ještě v únoru 1944 trojice Condorů u Islandu potopila tanker a poslední mise proti konvoji proběhla 28. 3. 1945. Do února roku 1944 bylo vyrobeno celkem 276 strojů, z nichž většina válku nepřežila.

Výzbroj

V dopředu namířené hřbetní věžičce byl 15mm kulometem MG 151/15, případně 20mm kanonem MG 151/20 nebo 7,92mm kulometem MG 15. V přední části gondoly pod trupem byl umístěn 20mm kanon MG 151/20, v zadní části pak trojice 7,92mm kulometů MG 15. Další dva 7,92mm kulomety MG 15 nebo 13mm MG 131 byly lafetovány v bočních oknech, a jeden 13mm MG 131 v zadní hřbetní otočné věžičce. Pumová výzbroj o max. hmotnosti 2 100 kg byla nesena ve střední části gondoly a na závěsnících pod motorovými gondolami. Verze Fw 200C-8 pak nesla na upravených závěsnících řízené protilodní střely Hs 293.

Verze

Fw 200V-1 - prototyp.
Fw 200V-10 - prototyp námořního bombardéru pro Japonsko.
Fw 200A - předsériová verze.
Fw 200B - sériová civilní dopravní verze.
Fw 200C-0 - předsériová verze 10 strojů námořního bombardéru vybavená motory BMW 132H o jednotkovém tahu 1 000 hp. První čtveřice neměla výzbroj a sloužila k transportním úkolům, dalších 6 strojů již bylo vyzbrojeno.
Fw 200C-1 - sériová námořní bombardovací verze.
Fw 200C-2 - verze s vylepšenými závěsníky pro přídavné nádrže o kapacitě 300 l. 
Fw 200C-3 - vzhledem k problémům s pevností konstrukce, a to především ocasní části, byly podniknuty pokusy konstrukci zpevnit. Navíc byly použity výkonnější motory Bramo Fafnir 323R-1 o jednotkovém tahu 1 200 hp. Takto upravené letouny nesly označení Fw 200C-3, ale odlamování zádi během přistávání nebo prudkých manévrů přetrvávalo nadále.

Fw 200C-4/U1 a U2 - 4 transportní stroje, z nichž jeden byl osobní letoun Himmlera a později Doenitze vybavený jako předválečné VIP stroje navíc s pancéřováním předního dodělení s Himmlerovým sedadlem.
Fw 200C-4/U3 - protilodní verze s radarem Rostock. 
Fw 200C-4/U4 - verze se zvětšeným doletem.
Fw 200C-5/U1 - verze se zesílenou kulometnou výzbrojí.
Fw 200C-5/U2 - hybridní protilodní a transportní verze. 
Fw 200C-6 - verze s radarem FuG 200 Hohentwiel a zvětšenými palivovými nádržemi.
Fw 200C-8 - verze s radarem Hohentwiel a závěsníky pro řízené střely Hs 293. 
Fw 200D-1/D-2 - pětice neozbrojených čistě transportních strojů.

TTD letounu Fw 200C-3

země původu	Německo
posádka	5-7 (bombardér) nebo 4+26 (civilní)
výrobce	Focke-Wulf Flugzeugbau GmbH; Hamburger Flugzeugbau (Blohm und Voss)
vyrobené stroje	276 (výroba ukončena)
cena jednoho stroje	?
datum vzletu	27.7. 1937
ve výzbroji od	červen 1940
pohon	4x BMW-Bramo Fafnir 323R-2
max. výkon	1 200 hp
max. rychlost	330 km/h
max. stoupavost	3,33 m/s
max. dostup	5 800 m
dolet	3 550 až 4 450 km
délka trupu	23,46 m
rozpětí křídla	32,85 m
nosná plocha	118,00 m²
výška	6,30 m
hmotnost prázdného stroje	12 950 kg
max. vzletová hmotnost	22 700 kg
hmotnost paliva	8 060 až 9 955 l