LETECKÁ TECHNIKA

Lampyridae: Německý stealth

V roce 1988 oznámila vláda prezidenta Reagana, že Spojené státy disponují bojovým letounem F 117A, který nelze zjistit radarem. Avšak trvalo dalších sedm let, než se veřejnost dozvěděla, že ve stejné době probíhal podobný projekt také ve Spolkové republice Německo.

Geopolitická situace na počátku 80. let nevypadala právě nejlépe. Po relativním uvolnění, které znamenaly Chruščovovy reformy, se vlády v SSSR ujal mnohem agresivnější Brežněv. Nebezpečí střetu mezi NATO a Varšavskou smlouvou vzrostlo. Pokud by skutečně došlo ke III. světové válce, sovětské tanky by se Německem přehnaly jako nezastavitelná ocelová smršť a Luftwaffe by v konfrontaci s komunistickým letectvem utrpěla obrovské ztráty. Vláda v Bonnu proto v roce 1981 vyzvala přední německé vědce, aby vytvořili letoun, který by mohl čelit převaze sovětských MiGů. Ten letoun měl být neviditelný.

Maxwellovy rovnice

Tohoto náročného úkolu se ujala společnost MBB (Messerschmitt Bölkow Blohm), která jej původně vedla pod názvem Medium Range Missile Fighter, ale záhy mu přidělila kódové jméno Lampyridae (Světluška). Během první poloviny 80. let byla v přísně střežené výrobní hale v Ottobrunnu v Bavorsku postavena maketa v tříčtvrtinové velikosti.

V roce 1987, tedy rok před odtajněním F-117A, navštívila onu halu v Bavorsku skupina amerických vědců, které vedení MBB pozvalo „na konzultace“. Podle očitých svědků byli Američané naprosto šokovaní tím, co spatřili, protože Lampyridae se velice podobal „jejich“ F 117A. Povrch obou letounů se skládal z plochých panelů (tzv. fazet), které nikde nesvíraly pravý úhel. Oba měly krátká zkosená křídla, úzké a stíněné trysky motorů a výzbroj umístěnou ve vnitřních prostorách. Koneckonců, i některé sovětské projekty „neviditelných“ letadel vykazovaly tytéž znaky.

Ve všech třech zemích probíhal vývoj v takovém utajení, že špionáž lze celkem jistě vyloučit. Jak je to tedy možné? Technologie stealth prostě patří do stejné kategorie jako konstrukce nukleární bomby či laseru; vychází ze základních fyzikálních zákonů, které lze najít v každé učebnici a které připouštějí jen jediný výklad. Stealth je založen na rovnicích popisujících chování elektromagnetického pole, jež v 19. století odvodil anglický fyzik James Clerk Maxwell, takže údiv Američanů vlastně vůbec nebyl na místě.

Tajemství zůstává

Ale vraťme se zpět k Lampyridae. Upoutaný model prošel zkouškami v aerodynamickém tunelu, který společně vlastní Němci a Nizozemci. Tyto testy byly tak úspěšné, že vláda pověřila firmu MBB vývojem tentokrát už plnohodnotného přepadového stíhacího letounu kategorie stealth. Avšak k tomu už nedošlo, protože studená válka skončila a nebezpečí ze strany Sovětského svazu zmizelo. Německá vláda přerušila financování projektu a v roce 1995 jej vyřadila z kategorie tajných.

MBB jej však okamžitě prohlásila za firemní tajemství a odmítla uvolnit další informace. Skutečně lze prohlásit, že všechno, co je o Lampyridae veřejně známo, je uvedeno na této stránce. Existují pouze dvě nepříliš kvalitní fotografie makety a nikdo vlastně neví, kde se letoun nachází teď. Uvádí se, že existoval i další německý stealth demonstrátor, pojmenovaný Leiseflieger, ovšem o něm se neví už vůbec nic.

Je ale pravděpodobné, že výzkum technologie stealth v Německu pokračoval. Společnost DaimlerChrysler Aerospace (DASA), nástupce MBB a člen konsorcia EADS (European Aeronautic Defence and Space Company), se krátce zabývala návrhem TDEFS (Technology Demonstrator for Enhancement and Future Systems). Mělo jít o univerzální bojový letoun pro specificky evropské podmínky v pilotované i bezpilotní verzi. Ve střediscích v Manchingu a Brémách zřejmě vznikly zkušební zmenšené makety, ale žádný z evropských států kupodivu nejevil zájem, a tak byl i TDEFS odložen na neurčito.

Lukáš Visingr
Prameny: Curtis Peebles: Temní orli, Invisible Defenders.org, WWW stránky společnosti EADS (http://www.eads.net/)

Jak Sovětský svaz zahodil příležitost
Počátkem 60. let publikoval ruský fyzik Pjotr Ufimcev zjednodušený postup, pomocí něhož bylo možné vypočítat odraz radarových paprsků od povrchu složitějších předmětů. Jeho práce sice ještě nepostačovaly pro analýzu odrazné plochy celého letounu, ale Ufimcev věděl, že to je jen otázka času. Rozhodl se proto požádat o státní podporu svého výzkumu a jako zdůvodnění uvedl, že do deseti let bude možné postavit letoun, který bude pro radar neviditelný. Sovětský svaz tak mohl mít letoun kategorie stealth deset let před USA. Oficiální místa však tento návrh zamítla, protože Sovětský svaz prý takové nesmysly nepotřebuje…

Publikace: Armádní technický magazín 4/2004