LETECKÁ TECHNIKA

Mikojan-Gurevič MiG-3

Psal se rok 1939, když vláda SSSR pověřila sovětské letecké konstrukční kanceláře vypracováním nových typů stíhaček, které měly nahradit dosavadní. Tým pod vedením A. I. Mikojana a M. I. Gureviče připravil stíhačku označenou MiG-1, která byla zalétána již v květnu 1940. Letové zkoušky dokázaly, že MiG-1 předčí ve výkonech ostatní dva prototypy (Jak-1 a Lagg-3), hlavně v dostupu a rychlosti ve výšce. MiG-1 dosahoval totiž v 7000 m až 640 km/h. jeho dostup činil až 12 000 m. Při zpracování dokumentace pro sériovou výrobu byly provedeny ještě některé úpravy, jako zvětšení objemu palivových nádrží, zlepšení výstroje atd. Upravený typ se pak začal vyrábět již s označením MiG-3. V roce 1941 to byla nejrychlejší vrtulová stíhačka vyráběná sériově.

  Pozdější bojové zkušenosti však ukázaly, že většina soubojů se odehrává ve výškách do 4 000 m, na což MiG-3 stavěn nebyl. Také jeho výzbroj se ukázala proti stíhačkám Luftwaffe dosti slabá, proto se montovaly dodatečně ještě 2 kulomety BS 12,7 mm do nástavců pod křídlo. Ale i tak konec roku 1941 zaznamenal zakončení sériové výroby a v roce 1943 pak bylo letadlo staženo z první linie. Přes poměrně krátkou dobu svého „života“ byl MiG-3 platným pomocníkem frontových stíhačů.