LETECKÁ TECHNIKA

Jakovlev Jak-25 Flashlight

V roce 1950 požadovalo sovětské letectvo dvoumotorový dvoumístný letoun s výkonným radiolokátorem pro noční stíhací úkoly. Konstrukční kancelář S. A. Lavočkina nabídla typ La-200 a A. S. Jakovlev zkonstruoval letoun Jak-25 s jednostopým podvozkem. První prototyp Jak-120 vzlétl 19. 6. 1952 a krátce nato byl zařazen do výzbroje. První sériové stroje nebyly vybaveny motory s přídavným spalováním, ty obdržely až novější verze. Další vývoj tohoto typu nakonec vedl k letounům řady Jak-28. Letadla Jak-25 sloužila pouze v sovětském letectvu, nikdy nebyla vyvezena do zahraničí.

Technický popis

 nosné a ocasní plochy   Křídla jsou umístěna ve střední části trupu ve středoplošném uspořádání. Tenké šípové křídlo má úhel náběžné i odtokové hrany 45°, na jeho konci se nachází gondoly s vyrovnávacími koly podvozku. Ve druhé třetině křídla se nachází dvojice aerodynamických plůtků, odtoková hrana je vybavena klapkami. Pod křídly jsou v gondolách zavěšeny dva motory Mikulin AM-5 o jednotkovém výkonu 30,81 kN. Svislá ocasní plocha se směrovým kormidlem nese výšková kormidla umístěná v její střední části.
 trup   Trup má tvar doutníku s rozměrným krytem radiolokátoru RP-1D (High Fix) v přídi, za nímž se nachází dvoumístná pilotní kabina. Překryt je třídílný, přední pevné sklo má čelní štítek. Na břiše trupu jsou 2 kanony, mezi nimi pak vysouvatelná raketnice s neřízenými raketami ráže 55 mm. Vzhledem k umístění motorů bylo ušetřené místo v zádi využito pro palivové nádrže, což se projevilo na doletu.
 přistávací zařízení   Podvozek je jednostopé konstrukce, přední noha má jedno kolo a je umístěná těsně za radomem, hlavní noha je ve střední části trupu a má dvě kola. SObě nohy se sklápí do šachet krytých trojdílnými dvířky, na dvířkách připevněných na obou nohách se nacházejí přistávací světlomety. Na koních křídel se na dlouhých podpěrách nachází pomocná opěrná kola, která se zatahují do gondol.

Výzbroj

Jedinou výzbrojí stíhacího Jak-25 jsou 2 kanony Nudelman NL-37L ráže 37 mm umístěné na břiše přídě letounu se zásobou 50 nábojů na hlaveň a vysunovatelná raketnice pro neřízené rakety ráže 55 mm umístěná mezi nimi.

Uživatelé a bojové nasazení

 sssr   jediným uživatelem bylo letectvo bývalého SSSR, stíhací stroje Jak-25 byly vyřazeny do roku 1967, poslední letadla Jak-26 pak na konci 70. let po zavedení MiGu-25. Letouny Jak-26 sloužily ke špionážním letům nad východní Asií, Středním východem a východní Evropou.

Verze

Jak-25 Flashlight - základní verze s motory Mikulin AM-5.
Jak-25M - verze s radiolokátorem RP-6 Sokol, vylepšenými motory AM-5A, větší zásobou paliva a tlumiči nárazu pro kanony, zaváděná do výzbroje od ledna 1955.
Jak-25MG - několik letadel bylo vybaveno systémem Gorizont-1 pro navádění pozemním střediskem.
Jak-25K - verze bez kanonové výzbroje, ale s radiolokátorem Izumrud v podstatně upravené přídi a naváděnými střelami RS-1U (AA-1 Alkali). Později tyto stroje nesly rakety K-8 (AA-3 Anab).
Jak-25L - létající laboratoř pro různé testy včetně zkoušek katapultovacího sedadla.
Jak-25RV Mandrake - výškový průzkumný (razvedcik vysotnyj) jednomístný letoun s prodlouženým nešípovým křídlem a průzkumným vybavením.
Jak-25RRV - několik letounů Jak-25RV vybavených speciálními senzory pro monitorování radioaktivity.
Jak-25RM - verze pro námořní průzkum.
Jak-25MŠ/RV-II - bezpilotní letadlo pro nácvik stíhačů.
Jak-25N - vyvíjená varianta bombardéru pro nesení taktické jaderné pumy, nikdy nezavedená do výzbroje.
Jak-26 - bombardovací verze vyvinutá v roce 1956, někdy také označovaná Jak-25B. Místo radomu byla prosklená příď se třetím členem osádky - navigátorem, v trupu přibyla pumovnice až pro 1 000 kg pum, další byly neseny na pylonech pod křídly. Bylo postaveno pouhých 9 strojů a typ nebyl zaveden do služby.
Jak-27 - verze vybavená pomocným raketovým motorem pro lepší výkony ve velkých výškách.
Jak-27V - do služby nikdy nezavedená stíhací verze.
Jak-27R Mangrove - asi 180 průzkumných strojů odvozených z verze Jak-27 a zaváděných do služby od roku 1960. Tyto stroje byly vybaveny prosklenou přídí pro třetího člena posádky, který obsluhoval fotografické vybavení, motory Tumanskij RD-9AF a křídlo o rozpětí 23,64 m.