LETECKÁ TECHNIKA

Dornier 335 "Pfeil"

Jednalo se o nejrychlejší německý vrtulový letoun druhé světové války. Jeho maximální rychlost, která činila 763 km/h, a mohutná palebná síla z něj dělaly velmi nebezpečného protivníka spojeneckých letadel. Do 335 se však objevil až na samém konci války a v poměrně malém počtu, proto již do leteckých soubojů žádný zvrat nepřinesl.

Koncepce letounu Do 335 byla nekonvenční. Jeho dva motory nebyly jako obvykle umístěny na křídlech, nýbrž tandemově za sebou. Jeden vpředu a druhý tlačný na konci trupu. Motory Daimler Benz 603E každý s výkonem 1800 koní umožnily i tak těžkému a vyzbrojenému letounu překonávat v rychlosti jakékoli ostatní vrtulové stíhačky.

Výzbroj se skládala z jednoho kanónu a dvou kanóny MG 151 ráže 15 mm, letoun mohl nést také až 600 kg pum.

Vyprojektovány byly dvě varianty: jednomístná denní stíhačka a dvoumístná noční. Do 335 měl všechny dobré vlastnosti jednomotorové stíhačky, tlačná vrtule však ještě zvyšovala ovladatelnost a zadní motor navíc chránil pilota před střelami zezadu. Letoun mohl letět také jen na jeden motor, aniž by to zhoršovalo jeho letové vlastnosti. Problém se vyskytl při opouštění poškozeného letounu za letu, hrozilo nebezpečí zranění či zabití pilota tlačnou vrtulí. Tento problém byl vyřešen odpálením zadní části trupu s kormidly a vystřelovací sedačkou. Objevilo se však mnoho problémů technického rázu, které se musely eliminovat zkouškami a následnými úpravami.

První prototyp Do 335 V-1 byl dokončen již na podzim 1943 a podroben mnoha testům. Do 335 bylo vymyšleno a vyrobeno několik verzí. Posledními byly projekty vylepšené noční stíhací subverze Do 335 B-7 a Do 335 B-8, které byly ukořistěny postupující spojeneckou armádou. Některé návrhy zůstaly pouze na papíře, jako například bombardovací verze Do 335 A-2 s pumovnicí pro 1000 kg pumu.

Do 335 mohl při sériové výrobě a hromadnému nasazení plně ukázat své přednosti a zkomplikovat spojeneckým bombardovacím i stíhacím pilotům život.