LETECKÁ TECHNIKA

Vought F-8 Crusader

V září 1952 vypsalo americké námořní letectvo soutěž na projekt nadzvukového denního stíhacího letadla pro letadlové lodě. Soutěže se účastnilo osm firem, ale vyhrála ji firma Vought. Roku 1955 zahájila vývoj zcela nového letounu se jménem Crusader. Letoun dostal označení XF8U Crusader III a jeho tři prototypy byly postupně poháněny různými verzemi motorů J75 s tahem dosahujícím až 128,1 kN. Letoun byl ve výšce 21 335 m schopen dosáhnout rychlosti 2 543 km/h. První prototyp pod označením XF8U-1 vzlétl 30. září 1955 a již při prvním vzletu překonal rychlost zvuku. 21. srpna 1956 dosáhl stroj F-8A národní rychlostní rekord, a to 1634,17 km/h. 16. července 1957 zase RF-8A uskutečnil rekordní přelet americké pevniny z Los Angeles do New Yorku (3 936 km) za 3 hodiny, 22 minut a 50 sekund. Po cestě musel dvakrát tankovat palivo za letu. První série F-8A byla vyrobena v počtu 318 kusů, celkem pak firma Vought vyrobila 1 261 letounů Crusader všech verzí, výroba probíhala po dobu osmi let. Kromě US Navy mnoho dalších zákazníků letoun nenašel, s výjimkou Francouzské Marine Nationale a Filipínského letectva. Z výzbroje US Navy byly letouny postupně vyřazovány v průběhu 80. a 90. let.

výzbroj

Pevnou výzbroj tvoří 4 kanony Colt Mk 12 se zásobou 144 nábojů na hlaveň. Přídavná výzbroj mohla dosáhnout maximální hmotnosti 5 556 kg. Ke vzdušnému boji byly používány 4 PLŘS AIM-9 Sidewinder, k útokům na pozemní cíle např. 8 neřízených raket ZUNI, vysunovatelné raketnice se 32 neřízenými 70mm střelami a 2 ŘS AGM-12A nebo AGM-12B Bullpup.

zahraniční uživatelé

 filipíny  
 francie   V roce 1965 bylo dodáno do Francie 48 speciálně upravených F-8E (FN) pro službu na francouzských letadlových lodích Foch a Clemenceau. V polovině 90. let byly letouny F-8E (FN) mírně modernizovány, aby si zachovaly svůj bojový potenciál až do svého vyřazení. V současné době jsou tyto stroje již vyřazeny ze služby a na jejich místo nastupují nová víceúčelová letadla čtvrté generace Rafale-M.

verze

F-8A - základní verze.
F-8B - modernizovaná verze vyrobená v počtu 130 kusů se zdokonalenou elektronikou a radarem.
F-8C - první verze s pomocnými kýlovými ploškami pod zádí, které se pak staly standardem u všech dalších verzí. Tato varianta dostala i nový motor J57-P-16 o výkonu 72,15 kN a byla vyráběná mezi lednem 1959 a zářím 1960 v počtu 187 strojů.
F-8D - nejvýkonnější verzí se stal typ F-8D s turboreaktivním motorem J57-P-20, s dodatečně instalovanou palivovou nádrží na místě raketové výmetnice Zuni pod trupem a s novým radarem Magnavox AN/APQ-94, jenž byl speciálně vyvinut pro navádění PLŘS AIM-9C Sidewinder. Tyto ŘS nesla verze F-8D čtyři. Součástí výbavy byl i autopilot s tlačítkovou volbou programů, letoun byl schopen operovat i v noci. Dodávky této verze začaly v červnu 1960 a nakonec bylo vyrobeno 152 letounů.
F-8E - tato verze měla podobné vybavení a motory jako F-8D, modernizovanou avioniku a navíc dva pilony s možností nést protilodní ŘS. Výroba této verze začala v září 1961 a celkem bylo vyrobeno 286 strojů.
F-8H - modernizovaná verze vycházející z F-8D.
F-8J - modernizovaná verze vycházející z F-8E s motorem TF30-P-420 s výkonem 87,13 kN.
F-8K - modernizovaná verze vycházející z F-8C.
F-8L - modernizovaná veze vycházející z F-8B.
F-8E (FN) - verze pro francouzské námořnictvo s mírně upravenými křídly a ocasními plochami pro dosažení lepšího vztlaku a ovladatelnosti stroje v nižších rychlostech (kvůli menším rozměrům lodí). První letoun vzlétl 26. června 1964.
RF-8A - průzkumná verze s fotografickým vybavením na palubě.