Přihlášení
Spřátelené weby
LETECKÁ TECHNIKA
Lockheed F-104 Starfighter
V letech 1949-50 se v Lockheedu zabývali projektem, který měl nahradit typ F-80 Shooting Star. Při vývoji byly důsledně zkoumány zkušenosti pilotů z Korejské války. Vycházelo se z výzkumného letounu X-7 s náporovým motorem a tenkým krátkým křídlem, a zrušeného těžkého stíhače XF-90. Podle studií měl být nový stíhač malý, lehký (v rozmezí 6,8 až 8,2 tun) a schopný letu rychlostí 2-3 Mach. Začaly panovat obavy, zda bude plně vyzbrojený letoun takových rozměrů schopen požadovaných výkonů. Také se musel vyvinout nový menší motor, který by měl menší spotřebu a dostatečný výkon, vzhledem k omezenému prostoru pro palivo i samotný motor. Lockheed předložil své studie USAF a požádal o financování projektu. Ke konci roku 1952 byl USAF zaslán návrh projektu CL-246, který letectvo zaujal natolik, že vydalo specifikaci na nový lehký stíhací letoun. V prosinci 1952 USAF obdrželo návrhy od firem North American (NA-212), Northrop (N-102) a Republic (AP-55), a již v lednu 1953 bylo rozhodnuto o podpoře projektu CL-246, stavbě prototypu a v březnu 1953 o výrobě 2 zkušebních strojů XF-104.
První prototyp byl dokončen koncem ledna 1954 a 28. 2. 1954 krátce vzlétl ze základny Edwards. 4. 3. 1954 pak začaly regulérní letové zkoušky. 2. prototyp se do zkoušek zapojil o rok později, přičemž již 18. 4. 1955 havaroval kvůli ztrátě krytu otvoru pro katapultáž (pilot se katapultoval). Přes ztrátu druhého prototypu bylo rozhodnuto o výrobě ověřovací série 17 strojů YF-104 a 6 sériových F-104A, nyní již se jménem Starfighter. Následovalo dalších 147 letadel F-104A, 26 F-104B, 77 F-104C a 21 F-104D. Celkem bylo vyrobeno 2579 strojů verzí F-104A/C a 741 F-104B/D. Konsorcium složené z výrobců ve Spolkové republice Německo, Nizozemsku, Belgii a Itálii postavilo v licenci 1243 jednomístných a 48 dvoumístných strojů. V Kanadě se vyráběly s označením CF-104 v počtu 340 strojů a v Japonsku jako F-104J v počtu 207 letadel.
Technický popis
nosné a ocasní plochy Velmi štíhlé křídlo ve tvaru lichoběžníku je středoplošné koncepce s extrémě krátkým rozpětím. Úhel šípovitosti náběžné hrany je 18°. Při rozpětí 6,68 m je délka každé poloviny křídla pouhých 2,31 m. Vzhledem k extrémě malé nosné ploše 18,2 m² má letoun při max. vzletové hmotnosti velmi vysoké plošné zatížení křídla 770 kg/m². Ocasní plochy jsou uspořádány do tvaru písmene T.
trup Drak je zhotoven z lehkých kovů. Trup je dlouhý, téměř kruhového průřezu. Dlouhý kuželovitý radom ukrývá radiolokátor, za radomem následuje jednomístná pilotní kabina. Pilot sedí na vystřelovacím sedadle, kokpit je krytý třídílným sklem, přičemž pro vstup/výstup se prostřední díl odklápí doleva. Na bocích trupu za kabinou se nacházejí dva sací kanály přivádějící vzduch motoru General Electric J79-GE-11A. V ústí sacích kanálů je umístěn pevný kužel, obtokový kanál odvádí část vzduchu přímo do komory přídavného spalování, což velice napomohlo ke zvýšení výkonnosti.
přistávací zařízení Podvozek příďového typu je plně zatahovatelný. Příďová podvozková noha s jedním kolem se zatahuje dopředu do podvozkové šachty kryté dvoudílnými dvířky. Hlavní podvozkové nohy jsou na konci druhé třetiny délky letounu a zatahují se do podvozkových šachet v trupu krytých dvoudílnými dvířky. Pod zadní částí trupu mají některé verze sklopný přistávací hák.
avionika a výstroj Řídící soustava je řešena pomocí ireverzibilních posilovačů stabilizátoru a křidélek, a různých tlumících zařízení zajišťujících stabilitu letounu. Speciálně pro F-104 byl vyvinut systém řízení střelby AN/ASG-14, který byl proti tehdejším systémum poloviční velikosti a hmotnosti.
Výzbroj
Letoun nenese pevnou kanonovou výzbroj, v levé spodní části trupu lze alternativně instalovat šestihlavňový 20mm kanón M61. Přídavná výzbroj se zavěšuje na celkem devět závěsníků, dva na koncích křídel (pro AIM-9), čtyři podkřídlové a tři podtrupové, max. hmotnost nesené výzbroje je až 3400 kg. Ke vzdušnému boji slouží PLŘS krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder, zavěšované na konce křídel, dále PLŘS AIM-7 SPARROW, případně ASPIDE. K útokům na pozemní cíle může letoun využít neřízené pumy hmotností 227, 340 a 455 kg. Lze také podvěsit přídavné palivové nádrže o objemu 740 l.
Uživatelé a bojové nasazení
belgie vyřazeny
dánsko vyřazeny
itálie 92 ks F-104 ASA + 25 ks F-104S/ASA v záloze; 12 ks TF-104G
japonsko vyřazeny
jordánsko vyřazeny
kanada vyřazeny
německo V rámci vojenské pomoci byly stroje F-104 dodány v letech 1956-66 do Západního Německa. Speciálně pro Luftwaffe byla vyvinuta verze F-104G, které sloužilo 96 strojů, resp. 184 průzkumné varianty RF-104G. V současnosti již u Luftwaffe letadla Starfighter neslouží.
nizozemsko vyřazeny
norsko vyřazeny
pákistán Indicko-Pákistánská válka (1971)
řecko vyřazeny
španělsko vyřazeny
taiwan
turecko vyřazeny
spojené státy americké vyřazeny
Verze
F-104A - základní jednomístná verze určená pro přepadové stíhání, první let podnikla 17. 2. 1956.
F-104B - dvoumístná cvičná verze
F-104C/D - modernizované verze odvozené z F-104A/B
F-104G - F-104G vznikl podle požadavků západoněmecké Luftwaffe, která tento typ chtěla používat jako nosiče taktických jaderných zbraní, k ničení pozemních cílů, stíhací úkoly, případně i jako průzkumné letadlo. Prototyp poprvé vzlétl v červnu 1960. Tato verze má výrazně posílenou konstrukci trupu, víceúčelový radar NASARR, inerciální navigační systém, nové ovládací klapky a motor J79-GE-11A s max. tahem 44,5 kN nebo 70,3 kN s přídavným spalováním.
TF-104G - dvoumístná cvičná verze vycházející z F-104G.
RF-104G - jednomístná taktická průzkumná verze vycházející z F-104G.
F-104J - licenčně vyráběná japonská verze
F-104S - licenčně vyráběná italská verze
F-104ASA - italská verze s vylepšenou avionikou
CF-104 - licenčně vyráběná kanadská verze
země původu | Spojené státy americké (USA) |
posádka | 1 (pilot) |
výrobce | Lockheed Martin |
vyrobené stroje | 2 576 (výroba ukončena) |
cena jednoho stroje | ? |
datum vzletu | 17. 2. 1956 |
ve výzbroji od | leden 1958 (USAF) |
pohon | 1x General Electric J79-GE-11A |
max. výkon | 1x 70,31 kN |
max. rychlost | Mach=2,20 / 2 145 km/h |
max. stoupavost | 280,00 m/s |
max. dostup | 15 240 m |
dolet | 650 - 1 180 km (bojový), 2 445 km (max.) |
délka trupu | 16,69 m |
rozpětí křídla | 6,68 m |
nosná plocha | 18,20 m² |
výška | 4,10 m |
hmotnost prázdného stroje | 6 348 kg |
max. vzletová hmotnost | 13 170 kg |
hmotnost paliva | 2 642 kg |
Vyhledávání
Dnešní den v historii
21.listopadu 1276 – Přemysl Otakar II. uzavřel ve Vídni příměří s římským králem Rudolfem I. Habsburským.
21.listopadu 1916 zemřel rakousko-uherský panovník František Josef I.
21.listopadu 1347 – Karel IV. založil benediktinský klášter na Slovanech, zvaný též emauzský (v dnešním Novém městě pražském)