LETECKÁ TECHNIKA

Heinkel He 162 Salamander

Jednomístný jednomotorový přepadový stíhací letoun.
  8. 9. 1944 vydalo říšské ministerstvo letectví požadavek na vývoj proudového stíhacího letounu, který by rozdrtil bombardovací svazy Spojenců. Nový stroj měl být levný, nenáročný na výrobu, dosahovat rychlosti 750 km/h s motorem BMW 003 Sturm, nepřesahovat hmotnost 2 000 kg, délka vzletu byla stanovena do 500 m, vytrvalost na 30 minut a výzbroj měla tvořit dvojice 30mm kanonů. Do výzbroje Luftwaffe musel být připraven vstoupit již v lednu 1945.

  Vzhledem k tlaku Spojenců z jedné strany, Sovětů z druhé, neustálému těžkému bombardování a všeobecnému nedostatku surovin stáli konstruktéři před nelehkým úkolem. Proti projektu ostře vystoupil Adolf Galand, který požadoval průmyslovou kapacitu pro Me 262. Podpořili ho i konstruktéři Messerschmitt, který se projektu odmítl účastnit úplně, a Kurt Tank z Focke-Wulfu. Přesto se úkolu chopila celá řada společností s nadšením. Projekty firem Arado, Fieseler, Focke-Wulf, Siebel a Junkers byly zamítnuty, Heinkel nesplnil v několik požadavků a jako vítězný byl 15. 9. vybrán projekt P.211 firmy Blohm & Voss. Vedení Heinkelu podalo protest a nakonec nebyl vybrán ani jeden z projektů. Vše rozhodl až Göring, když plně podpořil projekt Heinkelu.

  Ernst Heinkel navrhl malý letoun s dvojitou směrovkou, motorem umístěným na hřbetě trupu, přetlakovou kabinou s dozadu odklápěným překrytem a katapultovacím sedadlem pilota, který dostal označení He 162. Konstrukce byla z lepeného dřeva, což však kvůli počátečnímu typu použitého lepidla, které obsahovalo kyselinu a dřevo rozežíralo, způsobilo nejednu katastrofu končící smrtí pilota. 
  Kompletní výkresy dokončil Heinkel 29. 10. a souběžně s dokončováním výkresů byl stavěn i prototyp He 162V-1, který poprvé vzlétl 6. 12. 1944 ve Schwetatu. Pilot kapitán Peter s letounem během 20 minut letu dosáhl rychlosti 835 km/h v 6 000 m, ale kvůli odtržení krytu podvozku musel přistát. O 4 dny později se na letounu rozlomilo křídlo, letoun havaroval a pilot zahynul. Druhý prototyp He 162V-2 byl 22. 12. zalétán ředitelem Heinkelu Frankem. He 162V-7 měl, kromě posunutého těžiště, zlepšené stability změnou tvaru křídel a dalších drobných úprav, zesílenou konstrukci a jednalo se o prototyp sériové verze.

  Byla naplánována výroba, která měla dát každý měsíc 4 000 letounů. Požadavek ministerstva se tedy podařilo dodržet a v lednu 1945 Luftwaffe opravdu obdržela první stroje He 162 Salamander, jak byl letoun pojmenován. Výroba probíhala v podzemních továrnách v Nordhausenu, Bernbergu, Rostocku a Tarthunu. Do konce války bylo vyrobeno 300 Salamandrů a dalších 800 zůstalo rozestavěno, což je vzhledem k situaci Německa téměř neskutečné. Konstrukčně byl He 162, zvaný také Volksjäger, tedy lidový stíhač, i přes některé nedostatky, moderní letoun. Kvůli nedostatku zkušených pilotů a pohonných hmot však již nijak do průběhu války zasáhnout nedokázal. Piloti z řad Hitlerjugend, kteří byli pro nové stíhače vybráni, měli velké problémy těžce ovladatelný stroj zvládnout a vzhledem k jejich nedostatečnému výcviku na kluzácích a maketách se není čemu divit. Po válce se Salamandery dostaly do vítězných zemí, kde byly důkladně prostudovány.

Výzbroj

 Původně byly He 162 vyzbrojeny dvojicí 30mm kanonů Rheinmetall MK 108 se zásobou 50 nábojů na hlaveň. Pozdější verze He 162A-2 nesly dva 20mm kanony Mauser MG 151/20 se 120 náboji na hlaveň.

technicko-taktická data He 162A-2

Posádka	1 (pilot)
Země původu	Německo
Výrobce	Heinkel; Mittelwerke; Junkers
Počet vyrobených strojů	300 (+800 rozestavěných)
První vzlet	6. 12. 1944
Vstup do služby	leden 1945
Pohon	1x BMW 003E-1(E-2) Orkan
Výkon	1x 7,85 kN
Max. rychlost	900 km/h
Max. stoupavost	23,41 m/s
Dostup	12 000 m
Dolet	975 km (max.), 695 km (bojový)
Délka	9,03 m
Rozpětí	7,20 m
Nosná plocha	11,10 m²
Výška	2,60 m
Hmotnost prázdného stroje	1 664 kg
Max. vzletová hmotnost	2 800 kg
Hmotnost paliva	?