LETECKÁ TECHNIKA

Reggiane Re-2005 Saggittario

Jednomístný dolnoplošník celokovové konstrukce.
Re-2005 byl vývojovým následníkem Re-2000 Falco I a Re-2001 Falco II. Přesto se vzhledem velmi výrazně odlišoval od svých vzorů - trup sice zůstal v zásadě stejný, vizuální rozdíl však tvořil nový motor a křídla. K pohonu byl vybrán německý řadový vodou chlazený 12-cylindrový Daimler-Benz DB 605A a jako výzbroj 3 20mm kanóny doplněné dvěma 12.7mm kulomety. Na rozdíl od předchůdců se podvozek zatahoval klasickým způsobem do křídel. Byl to také poslední výtvor vývojového týmu Reggaine, který se dostal do výrobní fáze.

Práce na novém stroji začaly během roku 1941 a prototyp byl dokončen v prosinci téhož roku. Motor pro prototyp, v prosinci odeslaný z Německa se však po cestě "ztratil". Teprve v polovině dubna 1942 se jej podařilo nalézt ve vagónu na nádraží v Miláně. Motor byl okamžitě odeslán do výrobního závodu a v rychlosti nainstalován. První let byl oficiálně proveden 9. května 1942 - po pravdě však o několik dní dříve avšak přistání se nepodařilo a letoun byl mírně poškozen, a tak teprve druhý let 9.5. byl oficálně oznámen.

Při zkouškách byla zjištěna nejvyšší rychlost 678.5 km/h ve výšce 6,950m což byl v té době velmi dobrý výkon. Přesto však velení s objednávkou sériových strojů otálelo. Do konce roku 1942 obdržela firma Reggiane pouze objednávku na stavbu tří prototypů a "nultou sérii" 16 letounů. Teprve v únoru 1943 se ministerstvo rozhoupalo a objednalo dalších 18 předsériových kusů a 750 sériových, těsně před kapitulací zvýšilo objednávku o dalších 1000 letadel.

Během vývoje a zkoušek se o nový stroj zajímalo také Švédsko, kterému se podařilo dojednat licenční výrobu německých motorů DB 605A, a jednání o licenci na letouny byla zahájena ke konci roku 1942 a skončila souhlasem italské vlády v červnu 1943, další akce však byly zmařeny kapitulací.

Práce na "nulté sérii" byly zahájeny na začátku roku 1943. Do strojů byly instalovány motory Fiat RA 1050 RC 58 Tifone o vzletovém výkonu 1475hp - licenční DB 605A. Dodávky nulté série letectvu začaly v květnu 1943 a předsériové stroje začaly přicházet o měsíc později. V době kapitulace byly předány všechny stroje nulté série a 13 předsériových a probíhala výroba 750 sériových kusů.

První stroj, který se dostal do rukou operační peruti (362.) byl první prototyp předaný na jaře 1943 a další letouny následovaly. V červenci 43 bylo 9 strojů přesunuto na Sicílii, kde se účastnili obrany při vylodění. 14. července z nich však zbyly pouze dva a s těmi se peruť stáhla do Itálie, ty však byly nedlouho poté zničeny spojeneckým náletem. Peruť na konci července obdržela 10 nových strojů a s nimi se účastnila obrany proti bombardérům B-17. Poslední dva, které byly schopné letu v době kapitulace byly zničeny vlastními jednotkami.

Němcům se podařilo ukořistit všechny zbylé stroje. Z ukořistěných dvou prototypů byl jeden odeslán do Rumunska, 11 předsériových strojů bylo rekvírováno a po pár úpravách (instalace nového motoru) odlétlo v říjnu do Německa. Přesný osud těchto strojů (mě) není znám, jsou informace o jejich nasazení při obraně Bukurešti a Berlína. 5 nebo 6 dalších strojů používala Mussoliniho RSI, převážně však jen jako cvičné.

Výzbroj

Dva synchronizované 12.7mm kulomety Breda-SAFAT nad motorem, tři 20mm kanóny Mauser (dva v křídlech, jeden střílející osou vrtule), možnost nesení pumy do váhy 1000kg a dvou dalších do váhy 160kg.

TTD letounu Re.2005

země původu	Itálie
výrobce	Reggiane
vyrobené stroje	36 (2 prototypy, 16 ks 0. série, 18 ks předsérie)
cena jednoho stroje	?
datum vzletu	9.5.1942
ve výzbroji od	4/1943 (ANR)
posádka	1 (pilot)
pohon	1x Fiat RA 1050 RC 58 Tifone (12V)
max. výkon	1x 1 475 hp
max. rychlost	678 km/h
max. stoupavost	20,00 m/s
max. dostup	12 000 m
dolet	980 - 1 250 km (max.)
délka trupu	8,73 m
rozpětí křídla	11,00 m
nosná plocha	20,40 m²
výška	3,15 m
hmotnost prázdná	2 600 kg
max. vzletová hmotnost	3 610 kg
hmotnost paliva	?