Přihlášení
Spřátelené weby
LETECKÁ TECHNIKA
Grumman F-14 Tomcat
Vývoj letounu F-14 začal krátce po krachu programu přestavby typu F-111B pro potřeby námořního letectva, ani tento typ ale nebyl bez problémů. Přetrvávající potíže s pohonnými jednotkami způsobily vzrůst finančních nákladů (což se stalo jedním z důvodů pro vývoj levnějšího typu F/A-18), nepříjemná byla také poměrně vysoká nehodovost. Navzdory těmto problémům se F-14 Tomcat stal ve své době vůbec nejvýkonnějším přepadovým stíhacím letounem světa. Vývoj typu F-14 značně narušila v prosinci 1970 katastrofa prvního prototypu. Do služby se dostal o necelé dva roky později u jednotky VF-125, první operační cestu na palubě USS Enterprise podnikl v září 1974 ve výzbroji VF-1 a VF-2. V roli nejvýznamějšího námořního bojového letounu určeného k obraně vlastního loďstva vystřídal F-14 legendární typ F-4 Phantom II. Celkem bylo americkému námořnictvu dodáno 478 strojů F-14A, 32 z nich bylo přestavěno na F-14B, 18 pak na F-14D, jichž bylo nově vyrobeno ještě 37. Okolo 80 strojů F-14B/D zůstává ve službě na letadlových lodích, další jsou uloženy v rezervě. Letouny F-14 budou brzy (2006) kompletně staženy ze služby a plně je nahradí stroje F/A-18E/F Hornet. Prvními akcemi Tomcatů bylo hlídkování a ochrana letadlových lodí ještě během posledních měsíců války ve Vietnamu. V roce 1981 se F-14 vítězně střetly s lybijskými Su-22M a následně v oblasti sloužily jako ochrana letounů bombardujících základny teroristů a vojenská zařízení v Lybii. Roku 1991 nemohly Tomcaty chybět při operacích proti Iráku a samozřejmě ani při posledních dvou amerických válkách v Afghánistánu (2001-2) a opět v Iráku (2003).
Technický popis
F-14 má měnitelnou geometrii křídla v rozsahu od 20° při vzletu, přistání a pomalých rychlostech, do 68° při vysokých rychlostech a manévrování. Pohon této verze zajišťují dva motory TF30-P-412A (příp. TF30-P-414A) každý s tahem 92,8 kN. Naváděcím letounem Tomcatů je E-2C Hawkeye, který může navigovat až 30 bojových letadel najednou. Každý F-14 může sledovat šest různých cílů ve vzdálenosti přes 150 km. Letoun má čtyři druhy zbraní: palubní kanon, PLŘS krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder, PLŘS středního dosahu AIM-7 Sparrow a PLŘS dalekého dosahu AIM-54 Phoenix. Jedinečnou zbraní jsou právě ŘS Phoenix, které mají dolet přes 180 km a nejsou ve výzbroji žádného jiného letounu. Výstroj zahrnuje zařízení pro vizuální identifikaci, taktický průzkumný systém (TARPS - Tac Air Recon Pod System), optické přístroje a infračervené čidlo.
Výzbroj
Pevnou výzbroj tvoří šestihlavňový kanon M61A1 se zásobou 675 nábojů, přídavná se zavěšuje na 4 podkřídlové a 5 podtrupových závěsníků. Ke vzdušnému boji je využíváno 6 PLŘS AIM-54 Phoenix nebo AIM-7 Sparrow, příp. AIM-120 AMRAAM a 2 PLŘS AIM-9 Sidewinder. Verze F-14D je schopna omezeně použít i protizemní výzbroj, především pak protiradarové ŘS AGM-88A HARM.
Zahraniční uživatelé
írán Před rokem 1976 bylo Císařskému íránskému letectvu prodáno 80 letounů F-14A. Následovala islámská revoluce a embargo na dovoz náhradních dílů, kvůli němuž pravděpodobně není převážná většina strojů v letuschopném stavu. Íránské letouny F-14 zasáhly do bojů během války s Irákem v letech 1980-1988.
Verze
F-14A - základní verze.
F-14A Plus - verze s motory F110-GE-400 s měnitelným průřezem trysek, přestavěno bylo 32 strojů.
F-14B - Verze z roku 1973 se výkonnějšími a ekonomičtějšími turbodmychadlovými motory F401-P-400 s tahem po 120 kN. V důsledku tohoto rozhodnutí byly všechny vyrobené stroje F-14A vybavovány motory TF30, které byly původně považovány za nouzové.
F-14C - uvažovaná modernizovaná verze, jež nebyla nikdy vyráběna.
F-14D Super Tomcat - tato verze má k dispozici výkonnější radiolokátor APG-71, jinak uspořádané palubní přístroje, digitální avionickou soustavu, zlepšenou defenzivní výstroj a taktický rušicí systém. Mimo toto má možnost nést modernější PLŘS středního dosahu AIM-120 AMRAAM a omezeně i protizemní výzbroj. Postaveno bylo 37 letadel, dalších 18 pak přestavěno z F-14A/B.
NF-14A/BD - testovací verze.
země původu | Spojené státy americké (USA) |
posádka | 2 (pilot, zbraňový operátor) |
výrobce | Grumman Aerospace Corp. |
vyrobené stroje | 712 (výroba ukončena) |
cena jednoho stroje | 38 mil. USD |
datum vzletu | 21. 12. 1970 |
ve výzbroji od | říjen 1972 (USN) |
pohon | 2x General Electric F110-GE-400 |
max. výkon | 1x 120,00 kN |
max. rychlost | Mach=1,88 / 2 243 km/h |
max. stoupavost | 152,00 m/s |
max. dostup | 16 150 m |
dolet | 1 996 km (bojový), 3 220 km (max.) |
délka trupu | 19,10 m |
rozpětí křídla | 11,65 až 19,54 m |
nosná plocha | 52,49 m² |
výška | 4,88 m |
hmotnost prázdného stroje | 18 950 kg |
max. vzletová hmotnost | 33 805 kg |
hmotnost paliva | 7 348 kg |
Vyhledávání
Dnešní den v historii
21.listopadu 1276 – Přemysl Otakar II. uzavřel ve Vídni příměří s římským králem Rudolfem I. Habsburským.
21.listopadu 1347 – Karel IV. založil benediktinský klášter na Slovanech, zvaný též emauzský (v dnešním Novém městě pražském)
21.listopadu 1916 zemřel rakousko-uherský panovník František Josef I.