LETECKÁ TECHNIKA

Aero L-39 Albatros: Nadčasový a elegantní projekt

Operační nasazení

Albatros se do konce 80. let stal jedním z nejrozšířenějších cvičných proudových letadel na světě. Používaný byl zejména v zemích Varšavské smlouvy, kromě Polska, které používalo vlastní typ PZL TS-11 Iskra. Do poloviny 90. let byl spolu s L-29 hlavním cvičným letadlem pro pokračovací letecký výcvik i v SSSR. Přestože jsou Albatrosy postupně nahrazovány modernějšími typy, tisíce těchto strojů zůstává dodnes v aktivní službě jako cvičné letouny. Také mnoho těchto letadel je v soukromých rukách po celém světě. V USA, kde se jejich cena pohybuje v rozmezí 200 000 až 300 000 USD, si Albatros oblíbili letci hledající rychlé a agilní letadlo. Jejich popularita vedla k zařazení tohoto letadla do závodů Reno Air Race v kategorii strojů s proudovým motorem. V polovině března 2006 bylo ve federálním rejstříku letadel USA registrovaných 257 albatrosů.

L-39 na Slovensku 

Při dělení majetku ČSFR v roce 1993 získala SR 8 ks L-39C (evidenční čísla: 0101, 0102, 0111, 0112, 0442, 0443, 4355, 4357), 9 ks L-39ZA (evidenční čísla: 4701, 4703, 4705, 4707, 4711, 1701, 1725, 1730, 3905) a 2 ks L-39V (evidenční čísla:0730 a 0745). Stroje L-39C byly od 1. ledna 1993 zařazeny k 1. letce 5. školního leteckého pluku na letišti v Košicích, ze kterého bylo v roce 1995 zformováno Výcvikové středisko letectva.

Aero L-39 Albatros slovenského letectva

Během reorganizace v roce 2001 bylo Výcvikové středisko letectva v Košicích zrušeno a šest strojů L-39C bylo přeřazeno k Vojenské letecké akademii gen. M.R. Štefánika v Košicích a byly označen\ jako výcviková letka. Letiště Sliač a jeho 1. stíhací letecký pluk získal 1. ledna 1993 pět strojů L-39ZA (evidenční čísla:4701, 4703, 4705, 4707, 4711), jeden stroj L-39ZA ( 1701) získal 2. smíšený letecký pluk na letišti Trenčín. Zbývající tři stroje (evidenční čísla:1725, 1730, 3905) byly zařazeny k 3. stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku na letišti Kuchyňa. V březnu 1993 byly přesunuty do Trenčína, odkud půjčili jeden L-39ZA (ev.č. 3905) na základnu Sliač. Trojice strojů L-39ZA byla v druhé polovině roku 1994 přesunuta k 33. stíhacího bombardovacímu křídlu na letišti Kuchyňa.

Rok 1995 znamenal pro všechny L-39ZA zařazení k 31. stíhacímu křídlu z letiště Sliač. Koncem roku 2001 byly zařazeny k výcvikovým letce. Stroje L-39V byly 1. ledna 1993 přiřazeny k 5. leteckému školnímu pluku v Košicích a v roce 1995 k výcvikovému středisku letectva. Během reorganizace byly v roce 2001 přesunuty na leteckou základnu Sliač, kde byly v roce 2006 vyřazeny z důvodu ukončení technické životnosti. Výcviková letka má nyní k dispozici 9 letadel L-39 Albatros. Na základě prohlášení tehdejšího ministra obrany Ľubomíra Galka se šest strojů podrobila generálním opravám, čímž byla zajištěna jejich další letová činnost.

Modernizace v ČR

V letech 1996 a 1997 se šestice strojů L-39C podrobila generálním opravám, během nichž jim vyměnili přední části trupu a jejich životnost byla prodloužena o 5 let. Rozhodnutí o modernizaci letadel instalováním nových křídel a zadní části trupu s ocasními plochami bylo přijato v letech 2000 až 2001. Tím byla jejich životnost prodloužena o 15 let, s opravami naplánovanými na každých 5 let. Modernizovaná byla také jejich avionika. Projekt modernizace byl vyhotoven leteckou akademií. Prvním strojem který se jí podrobil byl L-39C s ev. č. 0111. V září roku 2003 byl převzat výcvikovou letkou. Jeho přelet na leteckou základnu Sliač se uskutečnil 15. dubna 2004. V letech 2002 až 2005 se tři stroje L-39ZA podrobily modernizací avioniky. První modernizovaný stroj s ev. č. 1725 byl osazen přístroji v metrických mírách, avšak v roce 2006 bylo uloženo z důvodu nekompatibility. Zbývající dvojice strojů L-39ZAM s ev. č. 1701 a 1730 byly doplněny další dvojicí L-39ZAM s ev. č. 4703 a 4707. Letecký park výcvikové letky se v současnosti skládá z 5 ks modernizovaného modelu L-39CM (evidenční čísla:5252, 5253, 5254, 5301 a 5302). Všechny se musely v roce 2011 podrobit generálním opravám. Na stroji s ev. č. 5301 již oprava probíhá v leteckých opravnách Trenčín. Stroj L-39CM ( 5252) byl v opravě od dubna 2011, L-39CM (5253) od května 2011, a L-39CM (5254) od června 2011. Ve výzbroji má letka i 4 ks L-39ZAM (evidenční čísla: 1701, 1730, 4703, 4707). Strojem s ev. č. 1701 a 1730 vyprší v roce 2012 technická životnost a budou nahrazeny 2 ks uložených L-39ZA, které projdou generální opravou.

Nehody typu L-39 v zahraničí

Zdroj informací-Letecká badatelna-internet.

Během nácviku skupinové zalétanosti akrobatické skupiny Biele Albatrosy dne 17. června 1997, po srážce v turbulenci, havaroval L-39C s ev. č. 4357. Jeho piloti – pplk. Marián Sakáč a kpt. Róbert Rozenberg se katapultovali. Skupina Bílé Albatrosy přišla o další L-39C s ev. č. 4355 na letišti Sliač dne 3. června 2000, během jejich vystoupení. Při této nehodě zahynul pilot mjr. Ľuboš Novák. Dne 14. září 2000 se zřítil L-39ZA s ev. č. 3905 u obce Ožďany, přičemž jeho pilot kpt. Pavel Serbín se katapultoval. Dne 29. října 2002 se během výcviku pilotů maďarské národnosti zřítilo letadlo L-39ZA s ev. č. 4705. Nehoda se odehrála u obce Kalsa a jeho piloti – instruktor Jenő Vadaš a žák Gyula Molnár se katapultovali.

Nehody L-39 v ČR

12. července 2010 došlo u obce Koudelka k havárii letounu L-39C trupového čísla "0440" ze stavu CLV . Stroj odstartoval z dráhy 27 letiště LKPD v 15:55 spolu s další L-39 k nácviku vzdušného boje se smluveným manévrem. Letoun "0440" s posádkou V. Tyrychtr a por. D. Sochacký plnil úlohu cíle pro druhý letoun v zóně "MIKE" a "OSKAR". V 16:25, během ostré zatáčky s přetížením 2-2,8G se z prostoru motoru ozvaly dvě kovové rány a rozsvítily se varovné signalizace poruchy,vysoké teploty výstupních plynů a požáru motoru. Posádka druhé "devětatřicítky" zaregistrovala bílý kouř a jasné oranžové jiskry, které vycházely z výstupní trysky letounu- cíle. Oznámila vedoucímu, že vidí požár v prostoru motoru. Pilot vypnul motor, uzavřel přívod paliva a na pokyn instruktora stiskl tlačítko hašení. Pilot druhého letounu nastavil odpovídač na squawk 7700 a v 16:26:20 rádiem předal na APP signál nouze- May Day. Protože bylo jasné, že vzhledem k výšce letu nelze stroj zachránit, provedl nejprve pilot a poté instruktor katapultáž. Pilot druhého letounu předal na APP souřadnice dopadu letounu a poté, co zjistil že oba piloti "0440" přistáli v pořádku na padácích na zem se vrátil na základnu v Pardubicích.

Aero L-39 Albatros v Estonsku

Dne června 1993 došlo u obce Radslavice na Přerovsku k havárii letounu L-39C trupového čísla 0449. Pilot "třicetdevítky" pplk. Kleiner provedl katapultáž a přistál na padáku nezraněn. Letoun dopadl do pole 600 m jižně od okraje obce Radslavice a byl zcela zničen. K události došlo během nácviku akrobacie. Během vybírání šikmého přemetu pilot ucítil tupý uder, do kabiny vnikl dým a byly cítit vibrace. Motor ztratil tah a otáčky spadly na nulovou hodnotu. Pilot převedl letoun do horizontálního letu ve výšce asi 1600m a pokoušel se o spuštění za letu. Sitaci ohlásil ŘL a otočil v klouzavém letu směrem k letišti. Během letu se několikrát pokusil znovu motor spustit, ale neúspěšně. Bylo zřejmé, že na letiště stroj nedoklouže.Ve výšce 500m dostal pilot příkaz provést katapultáž. Po určitou dobu s provedením váhal a uvažoval o přistání do terénu, nicméně nakonec vyhodnotil přistání "na břicho" jako příliš nebezpečné a katapultoval se. Letoun dopadl naplocho do pole a rozříštil se. Přitom došlo k požáru, který se přenesl i na obilí, které na poli rostlo.

Vyšetřování, které po nehodě probíhalo se zaměřilo na příčinu závady na motoru. Bylo konstatováno, že došlo ke kontaktu lopatek dmychadla s pláštěm motoru a k tzv. titanovému požáru. Příčina, proč k tomu došlo ale nebyla ani znaleckou expertízou odhalena.

Toto jsou jen některé z vícero nehod Albatrosů. Tyto však měly příčinu technického charakteru, konkrétně „titanový požár“, došlo li k překročení „G“ a rotor se díky přetížení dostal do kontaktu se statorovými lopatkami kompresoru a vysoce hořlavý titan, respektive jeho vzniklé „piliny“v motoru vzplanou. Většinou za nehodami a katastrofami stál lidský faktor...To ale nikterak nezkazilo letounu svou reputaci a nadále je využíván desítkami států k výcviku, pro svou spolehlivost a snadnost obsluhy pozemním personálem a piloty. Přeživší piloti, jsou důkazem, že letoun disponuje osvědčeným vystřelovacím sedadlem VS-1 naší konstrukce.

Aero L-39 Albatros Afghánistánu

Technický popis

L-39C Estonských vzdušných sil během letu
L-39C je celokovový dvoumístný dolnoplošník poloskořepinové konstrukce.

Trup se skládá ze tří částí. V přední je uloženo radiovybavení, přetlaková kabina posádky a palivové nádrže (1100 l). Ve střední části je uložen motor AI-25TL. Zadní část, na které jsou uchyceny ocasní plochy lze pro montáž motoru odpojit.

Křídlo je přímé, průběžné, lichoběžníkového tvaru. Na koncích jsou upevněny okrajové palivové nádrže (2x150 l). Křídlo je opatřeno dvojštěrbinovými vztlakovými klapkami. Na spodní straně jsou dva brzdící štíty, které se automaticky vysouvají při překročení Machova čísla 0,78.

Řízení je klasické bez hydraulických posilovačů, letoun má podélné a příčné vyvážení elektricky stavitelnými ploškami na kormidlech.

Podvozek je zatažitelný tříbodový příďového typu. Příďový podvozek je neřiditelný, zasouvá se dopředu do trupu. Je opatřen tlumičem bočních kmitů. Nohy hlavního podvozku se zasouvají k sobě do trupu. Obě kola jsou brzděná, brzdy mají protismykový systém (obdoba ABS). Směr pojíždění se děje rozdílným brzděním hlavních podvozkových kol.

Pohonná jednotka: Motor AI-25TL. K jeho spouštění se používá turbostartér Saphir-5.

Hydraulická soustava je použita k ovládání vztlakových klapek, brzdících štítů, brzd a vysouvání náporové turbínky záložního dynama v prostoru pod trupem.

Elektrická soustava je stejnosměrná 28 V. Hlavním zdrojem je dynamo poháněné od motoru, záložním dynamo poháněné náporovou turbínkou, která se při vysazení hlavního dynama automaticky vysune pod trupem. Pro transformaci energie pro některé spotřebiče jsou určeny dva měniče 115 V a dva 3 x 36 V. Pokud selže i turbínka, je systém zálohován akumulátorem.

Výzbroj: verze C může nést pod každým křídlem jeden závěsník s nosností 125 kg. Na něj lze podvěsit pumu, raketový blok, nebo neřízenou protileteckou střelu.

Systém záchrany posádky: letoun je opatřen vystřelovacími sedadly VS-1BRI československé konstrukce. Umožňují záchranu z nulové výšky při rychlosti min. 150 km/h.

Technické parametry:

Posádka: 2 (instruktor a žák)
Délka: 12,13 m
Rozpětí: 9,46 m
Výška: 4,77 m
Nosná plocha: 18,8 m²
Profil křídla: NACA 64A012 mod
Prázdná hmotnost: 3 459 kg
Maximální vzletová hmotnost : 4 700 kg
Pohonná jednotka: 1× dvouproudový motor Progress/Ivčenko AI-25TL

Aero L-39C Albatros kubánského letectva
Tah pohonné jednotky: 16,9 kN

Výkony:

Maximální rychlost: 750 km/h ve výšce 5 000 m
Dolet 1 100 km v 5 000 m
1 750 km s přídavnými nádržemi
Praktický Dostup: 11 500 m
Počáteční Stoupavost: 22 m/s
Plošné zatížení 250,0 kg/m²
Tah/Hmotnost: 0,37
Vzletová dráha: 480 m
Přistávací dráha: 600 m

Výzbroj:

Do 284 kg munice na dvou externích pylonech pod křídly, u verze ZA 4 pylony a pod trupem dvou kanon 23 mm
2× přídavná nádrž na křídle, verze ZA další nádrže na dvou ze čtyřech křídelních pylonů. (málo kdy užíváno)
Co říci závěrem? Snad jen to, že legenda dál žije a naplno pracuje s dalšími generacemi pilotů a bude žít asi i hluboko za hranici 30 tých let tohoto století, díky svému nástupci NG..A doufám, že konkurence bude dlouho skřípat zubama.

Za AFK model klub Přerovsku

Richard Plíhal