LETECKÁ TECHNIKA

RQ-4 Global Hawk

Na začátku 90. let byl Pentagonem vznesen požadavek na vývoj řady bezpilotních letounů označených kódovým jménem Tiger. Od nejmenšího Tiger I (později typ GNAT 750), přes Tiger II (RQ-1 Predator) a Tiger II Plus (RQ-4 Global Hawk) až k Tiger III Minus (Darkstar, později zrušen). Pro Tiger II Plus byly vydány přísné požadavky týkající se dostupu nejméně 20 000 m a vytrvalosti 24 hodin s nákladem 900 kg. Nový stroj měl v budoucnu nahradit taktický průzkumný letoun U-2. K vývoji projektu bylo zpracováno 14 projektů, z nichž nejvíce zaujal projekt Global Hawk firmy Teledyne Ryan. Ta byla v roce 1995 vyzvána k výrobě 5 prototypů a zahájení zkoušek. První prototyp letounu, nyní označeného jako RQ-4A Global Hawk, byl postaven v roce 1997 a poprvé vzlétl 28. 2. 1998. Ke zkouškám byl přesunut na leteckou základnu Edwards. Následoval druhý prototyp, který již v březnu 1999 havaroval. Stejný osud potkal o rok později i třetí prototyp a tento stroj již nebylo možné, na rozdíl od druhého prototypu, zachránit.

Přesto však vývoj pokračoval a typ dokončil v březnu 2001 první fázi zkoušek. Hned týž rok byl RQ-4 poprvé použit pro průzkum Afghánistánu při operaci Trvalá svoboda. V roce 2003 se účastnil války v Iráku, v témže roce pak byly dokončeny i operační zkoušky a zahájena sériová výroba. První sériový stroj, z plánovaných 48, obdrželo americké letectvo (USAF) 16. 11. 2004. V tomtéž roce byl Global Hawk, označený Eurohawk, podroben letovým testům se senzory firmy EADS. Podobně vybavený letoun by měla zájem zavést do výzbroje Luftwaffe. V současnosti (3/2005) je 10 strojů RQ-4A dislokováno na své domovské základně Beale AFB, kde slouží po boku strojů U-2. Pro letectvo je také dokončován první ze tří objednaných upravených strojů RQ-4B, celkem letectvo plánuje zakoupení více než 40 strojů, které by měly do roku 2010 nahradit všechny dosud provozované letouny U-2S. V únoru 2005 byly také zahájeny testy navalizované verze pro US Navy, která prozatím objednala dva tyto letouny. O Letoun Global Hawk projevila zájem i Austrálie.

Technický popis

nosné a ocasní plochy   Křídlo v dolnoplošném uspořádání, které je velice štíhlé a při délce 35 m má plochu 50 m², je vyrobeno z kompozitních materiálů. V křídlech jsou umístěné rozměrné palivové nádrže o kapacitě 4 200 kg paliva. Ocasní plochy jsou tvořeny pouze dvojicí svislých ocasních ploch tvaru V svírajících úhel 50°. Všechna ovládání řídících ploch jsou kvůli bezpečnosti zdvojená.
 trup   Trup je vyroben z hliníkových slitin, v rozměrné přídi je umístěno veškeré elektrooptické vybavení. Ve spodní části před přední podvozkovou šachtou se nachází kryt se stabilizovaným elektrooptickým a infračerveným průzkumným vybavením, nad ním ve velkém krytu tvořícím hrb je umístěn satelitní komunikační systém s anténou o průměru 1,2 m. Za tímto vybavením se za přední podvozkovou šachtou nachází radiolokátor. Ve stření části trupu se nachází kořeny křídel a rozměrná palivová nádrž pro až 1 800 kg paliva. V zadní části trupu je umístěn zásobník se třemi klamnými cíly AN/ALE-50, které se vypouštějí otvorem v zádi. Motor Rolls-Royce AE 3007H je umístěn na hřbetě zadní části trupu, čímž se ušetřila třetina vnitřního objemu trupu. Tryska motoru je ze stran kryta dvojitou SOP.
 přistávací zařízení   Přední podvozková noha je jednokolová, převzatá z letounu CF-5F. V případě potřeby je možné ji mírně prodloužit kvůli většímu úhlu náběhu. Noha se zatahuje směrem vpřed do podvozkové šachty kryté dvoudílnými dvířky. Hlavní podvozkové nohy mají dvě kola, převzaté jsou ze stroje Learjet 45 a zatahují se do šachet ve křídle krytých dvoudílnými dvířky.
 avionika a výstroj   Hlavním vybavením jsou radiolokátor a elektrooptické/IČ systémy. Radiolokátor firmy Raytheon pracuje v pásmu X, je schopný pracovat v režimu s vysokou rozlišovací schopností /SAR- Synthetic Aperture Radar), kdy dokáže pořídit až 1 900 snímků za den plochy o rozloze 4 km² s rozlišením 0,3m. V režimu zjišťování pohyblivých cílů dokáže prozkoumat za minutu 15 000 km² a do 100 km zjistit cíle rychlejší 7,5 km/h. Elektrooptický a infračervený průzkumný systém se společným teleskopickým objektivem o průměru 25 cm se otáčí okolo podélné osy o ±80° a ve směru osy o ±15°. Snímací schopnosti jsou podobné radiolokátoru. Pro přenos informací je letoun vybaven výkonným satelitním komunikačním systémem s anténou o průměru 1,2 m, který předává data přes družici do pozemního stanoviště na libovolném místě planety. K dispozici je i klasický datový spoj. Kvůli bezpečnosti jsou letouny vybaveny výstražným a antikolizním systémem sledujícím letecký provoz a s předstihem varujícím operátora. Pro přímé spojení s řízením letového provozu by měl být k dispozici spoj pro hlasovou komunikaci.

Výzbroj

Letoun prozatím není vybaven žádnou výzbrojí kromě svých elektrooptických senzorů.

Verze

RQ-4A - základní verze které se týká popis
RQ-4B - vylepšená zvětšená verze s větším vytrvalostí (až 36 hodin) a nosností (1 350 kg). Pro tuto modifikaci by měl být do roku 2006 k dispozici nový mnohem výkonnější radiolokátor projektu MP-RTIP (Multi-Platform Radar Technology Insertion Program).