LETECKÁ TECHNIKA

Mil Mi-28 Havoc

Vývoj vrtulníku Mi-28 začal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let na žádost sovětských vzdušných sil. Společně s Mi-28 v Kamovově konstrukční kanceláři vyvíjeli typ Ka-50. Přestože se ukázalo, že Kamovův stroj je monohem lepší než Mi-28, sovětské velení rozhodlo o pokračování vývoje obou typů. Do služby v sovětských ozbrojených silách byl typ Mi-28 zaveden v roce 1987. Dvousedadlová tandemová kabina je opatřena ochranným pancéřovaním. Vpředu sedí střelec a za ním sedí pilot, který má v přilbě zabudovaný systém pro zaměřování cílů pohybem přilby. Síla pancéřování se liší podle důležitosti systémů, méně důležité systémy jsou pancéřovány kompozity, důležitější pak titanovými pláty. Pohon zajišťují dva motory TV3-117 o jednotkovém výkonu 1865 kW. Motory jsou umístěny daleko od sebe v pancéřovaných gondolách, aby se minimalizovalo riziko poškození obou motorů. Vrtulník Mi-28 je schopen letu pouze s jedním motorem. Výstupní plyny jsou pro snížení IČ stopy ochlazovány okolním vzduchem, jenž je nasáván po stranách gondol, a odváděny dolu zahnutými výfuky, což zajišťuje vyšší stupeň ochrany při nízkém letu.

Verze:

Mi-28 - původní verze
Mi-28N - noční verze

Uživatelé:

Rusko

Bojové nasazení:

Válka v Afghánistánu (1979-1989 - SSSR)

Výzbroj:

Pevnou výzbroj tvoří 30mm kanon, řízené i neřízené střely vzduch-země, protitankové ŘS Šturm, Ataka, granátomety, kulomety. Pro vlastní ochranu je vybaven IČ raketami vzduch-vzduch.