LETECKÁ TECHNIKA

Matka všech bomb: Američané otestovali nejvýkonnější konvenční zbraň na světě

11. března 2003 se v prostoru letecké základny Eglin na Floridě odehrál ostrý test jedné z nejničivějších zbraní, jaké kdy byly vyrobeny. Podle svědků zněla exploze ještě na vzdálenost přes pětadvacet kilometrů, „jako když deset nebo patnáct vteřin nepřetržitě hřmí“, a hřibovitý mrak dýmu a prachu vystoupal do výšky více než tří kilometrů.

Nová zbraň je výrobkem firmy Dynetics a nazývá se MOAB, Massive Ordnance Air Blast (volně přeloženo „těžká zbraň vyvolávající tlakovou vlnu“). Mezi vojáky se jí ovšem přezdívá „Mother Of All Bombs“, tedy „matka všech bomb“. Monstrózní puma má rozměry menšího nákladního auta a váží přibližně 9 450 kg, z čehož asi 8 100 kg připadá na výbušnou náplň. Ani tak ovšem není největší konvenční bombou – v 50. letech se zkoušel typ T 12 o neuvěřitelné hmotnosti 19 800 kg.

Svět se o MOAB poprvé dozvěděl 27. února 2003, když její vývoj oznámil na tiskové konferenci generál letectva John Jumpers. Dodal, že nová zbraň je vyvíjena jako náhrada za slavnou bombu BLU-82/B, která je nejvíce známa pod svou kuriózní přezdívkou…

„Sekačka sedmikrásek“

BLU-82/B byla poprvé použita ve Vietnamu, kde měla původně sloužit k čištění přistávacích ploch pro vrtulníky. Američané tehdy hledali nějakou rychlou metodu, která by zbavila přistávací zónu vegetace a přivedla k výbuchu miny, ale zároveň by příliš nenarušila profil terénu. Řešení poskytly tzv. aerosolové zbraně, které pracují na principu třaskavé směsi paliva a vzduchu. Z tohoto důvodu se také často označují jako palivo-vzdušné (Fuel-Air). Další používaný název, termobarické zbraně, odkazuje na fakt, že působí silnou tepelnou i tlakovou vlnou. Jejich náplní jsou tradičně tekutá uhlovodíková paliva, ale řada modernějších typů využívá práškové nebo kašovité výbušniny.

Puma BLU-82/B má krycí název „Commando Vault“ a váží 6 750 kg. Z toho přibližně 5 670 kg tvoří vlastní trhavina, práškový nitrát hliníku zahuštěný v jakýsi gel. Bomby jsou shazovány z transportních letadel MC 130 Hercules a k zemi se snášejí na padáku. Ve výšce asi jednoho metru nad zemí je uvolněna náplň, která pak se vzduchem vytvoří výbušnou směs. Následná exploze doslova srovná se zemí vše v okruhu až 600 metrů. Ve Vietnamu se tak ukázalo, že BLU-82/B nejen poseká sedmikrásky, ale má i zničující účinek na techniku a živou sílu.

Tábor al Kaidy zmizel z povrchu země

Kromě Vietnamu se „sekačky sedmikrásek“ uplatnily i v Perském zálivu, kde se jedna z nich postarala o menší zmatek. Její výbuch, velice podobný jadernému, totiž zpozoroval příslušník britské speciální jednotky, který promptně oznámil do vysílačky: „Vypadá to, že naši staří právě shodili na Kuvajt atomovou bombu!“ BLU 82/B se významně předvedla také během operace Trvalá svoboda v Afghánistánu; její exploze beze zbytku vymazala výcvikový tábor organizace al Kaida.

Použití BLU-82/B je ovšem značně riskantní. Letoun musí letět poměrně nízko, aby se dalo alespoň trochu mířit, protože zbraň postrádá jakékoli navádění na cíl. I tak se kruhová odchylka pohybuje kolem třiceti metrů. Let těžkého dopravního letounu v malé výšce je sám o sobě nebezpečný, nehledě na ohrožení protiletadlovými prostředky nepřítele. Určité riziko představuje i samotná zbraň; je sice zpomalena padákem, ale tlaková vlna s letounem stejně dost „zamává“.

MOAB se vyrovná malé atomové bombě

Tyto důvody vedly americké letectvo k vývoji zbraně, která by byla BLU-82/B přinejmenším rovnocenná svou ničivou silou, ale zároveň by odstranila popsané nedostatky. Puma MOAB je na cíl naváděna signálem družic GPS, což umožňuje její použití nejen z velkých výšek, ale především z rychlejších proudových letounů, např. C 17A Globemaster III.

Podle vyjádření představitelů Pentagonu je efekt MOAB zhruba o 40 procent větší než u BLU 82/B. Nabízí se pochopitelně otázka, jaká látka má takové výbušné účinky. Náplní MOAB je tritonal, směs 80 procent TNT a 20 procent hliníkového prášku. Oproti čistému TNT má výrazně vyšší brizanci, tedy detonační rychlost, při níž vyvíjí nejvyšší tlak.

Další velkou výhodou MOAB je programovatelný systém rozbušek, které umožňují různé režimy použití zbraně. Pokud vybuchne nízko nad zemí, bude mít podobný efekt jako BLU 82/B, tedy odlesnění celé lokality bez většího narušení terénu a spolehlivou likvidaci případného minového pole. Na druhou stranu, rozbušky lze nastavit na náraz a následné zpoždění, což může MOAB proměnit v nepředstavitelně účinný prostředek proti bunkrům a dalším odolným podzemním objektům.

Vyděsit, nikoli vyhladit

Podle samotných Američanů je však MOAB na prvním místě zbraní pro psychologický nátlak na protivníka. Její exploze bude zcela jistě působit jako šokující a demoralizující faktor na jakéhokoli nepřítele. Snad nejlépe to vystihl sám generál Jumpers: „Tato zbraň se hodí především pro odstrašení protivníka, protože kdybychom ji shodili na zastavěnou oblast, tak už by potom nebylo co dobývat.“

Krátce po testu byl zveřejněn jeho filmový záznam. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld a šéf sboru náčelníků štábu generál Richard Myers se pak vyjádřili v tom smyslu, že jedním z účelů testu bylo demonstrovat potenciál amerických ozbrojených sil a varovat Saddáma Husajna, že „může být použito nejen vše, co máme zařazeno ve výzbroji, ale i vše, co je dosud ve fázi vývoje.“

O tom, že se jedná o zbraň především psychologickou, svědčí do jisté míry i to, že ji z velké části obestírá tajemství. Zatím nebylo oznámeno ani přesné typové označení; pokud bude nějaké přiděleno, půjde zřejmě o člena řady BLU (Bomb Live Unit), nebo spíše GBU (Guided Bomb Unit).

Zbraň hromadného ničení?

Je velice pravděpodobné, že se puma MOAB setká se stejnou kritikou, kterou vyvolalo jak nasazení „sekaček sedmikrásek“ během Pouštní bouře a Trvalé svobody, tak použití aerosolové munice ruskou armádou v Čečensku. Mám tím na mysli diskuse o tom, zda tím Američané a Rusové neporušili mezinárodní právo, protože aerosolové a práškové zbraně by mohly spadat mezi zbraně hromadného ničení.

Určitou oprávněnost je třeba těmto námitkám přiznat, protože rozhodnutí komise OSN z roku 1948 definuje ZHN jako „atomové výbušné zbraně, radiologické zbraně, smrtící chemické zbraně, biologické zbraně a jakékoliv zbraně vyvinuté v budoucnosti, které mají ničivé účinky srovnatelné s ničivým účinkem atomové bomby nebo jiných zbraní výše uvedených”. Nejmenší taktické atomové hlavice (např. kufříkové demoliční nálože nebo dělostřelecké granáty) mají ekvivalent v jednotkách nebo desítkách tun TNT, čemuž se MOAB bez problémů vyrovná. Na druhou stranu lze silně pochybovat o tom, že se Spojené státy ve válce proti terorismu budou na podobné smlouvy nějak výrazněji ohlížet.

Lukáš Visingr

Publikace: Armádní technický magazín 4/2003