NÁMOŘNÍ TECHNIKA

Námořní obranný systém AK-630M1-2 Roj

AK-630M1-2 Roj

K hlavním prostředkům obrany válečných lodí proti leteckému nebo raketovému útoku patří kanonové systémy malé ráže, anglicky označované jako CIWS (Close-In Weapon Systems). Mezi nejzajímavější zbraně této kategorie bezesporu patří ruský komplet Roj, který vynikal použitím dvou rotačních kanonů umístěných pod sebou. Nakonec se ovšem nedočkal sériové výroby, protože ruské námořnictvo dalo přednost hybridním systémům s kanony a raketami. O správnosti tohoto kroku lze ale s úspěchem pochybovat.

Úkol: Nahradit AK-630

Sovětský svaz byl první zemí, která zařadila do výzbroje systém kategorie CIWS. Byl to typ AK-630, který byl vyvíjen od roku 1963 a vstoupil do výzbroje v roce 1976. Jedná se o malou dálkově řízenou věžičku s 30mm šestihlavňovým rotačním kanonem AO-18, jehož maximální rychlost palby dosahuje 5000 ran/min. Střelbu řídí malý radar MR-123 umístěný odděleně od kanonu. Hmotnost věže se zásobou 2000 nábojů činí necelé dvě tuny. S asi 1000 vyrobenými kusy je AK-630 nejrozšířenější komplet CIWS na světě.

Na přelomu 70. a 80. let se však ukázalo, že AK-630 už nebude dostačovat. Objevila se nová generace protilodních střel, které nezřídka dosahovaly nadzvukové rychlosti a mohly provádět i úhybné manévry, díky čemuž se jejich sestřelení začalo komplikovat. Velení sovětské flotily tedy vydalo specifikace na nový komplet CIWS, který měl onomu nebezpečí vzdorovat. Tyto požadavky však byly formulovány poněkud zvláštně. Nový zbraňový systém měl mít alespoň dvojnásobnou palebnou sílu oproti AK-630, ale také s ním měl být kompatibilní po stránkách montáže, rozměrů, zbraní, munice i zaměřování. Námořnictvu šlo hlavně o to, aby se z výroby AK-630 mohlo plynule přejít na nový systém, který by pak mohl začít nahrazovat AK-630 na stávajících plavidlech.

Vývojem byla pověřena konstrukční kancelář CKIB SOO vedená konstruktérem Bakalevem, která na novém systému začala pracovat v červnu 1983. Zadání přímo vybízelo k tomu, aby se v novém kompletu uplatnila dvojice kanonů AO-18. Nový systém dostal název AK-630M1-2 Roj, což symbolizovalo přístup „dva v jednom“. Roj však mezi podobnými zbraněmi vynikal tím, že dvojice kanonů byla umístěna pod sebou, zatímco většina „dvojčat“ má zbraně vedle sebe. Toto řešení bylo pouze výsledkem požadavku na rozměrovou a instalační kompatibilitu se starým AK-630. Montáž dvou AO-18 vedle sebe by totiž zvětšila půdorys věže a zřejmě by znesnadnila instalaci místo AK-630. Konstruktéři Roje tak použili věž AK-630, kterou mírně zvýšili, což z hlediska instalace na lodě nevadilo, a vybavili ji dvojicí kanonů.

AK-630M1-2 Roj

Roj prohrál s Kortikem

Nešlo však o původní AO-18, nýbrž o zdokonalený typ AO-18M (GŠ-6-30K), jehož kadence se zvýšila na 6000 ran/min. Použití dvojice kanonů tedy znamenalo, že Roj mohl dosáhnout fantastické rychlosti palby 12 000 ran/min. Pro lepší představu, znamená to, že při hmotnosti 30mm tříštivého projektilu 390 gramů mohl systém Roj střílející nejvyšší kadencí vypustit na cíl za jednu sekundu 78 kg kovu a výbušnin pohybujících se rychlostí 900 m/s! Současně byla zdvojnásobena i zásoba munice na 4000 nábojů. Vylepšilo se také navádění, které zajišťoval radiolokátor MR-123AM2, případně optický systém.

První prototyp kompletu AK-630M1-2 Roj byl vyroben v roce 1984 v Tulském strojírenském závodě (Tulamašzavod). Po úspěšných pozemních zkouškách byl namontován na torpédový člun R-44 (trupové číslo 242) třídy Projekt 206.6 a během léta 1989 probíhaly jeho zkoušky na Černém moři. Výsledky byly výborné; Roj dokázal sestřelovat dokonce malé protitankové řízené rakety Falanga. Problém byl v tom, že v téže době už probíhaly i zkoušky hybridního systému 3K87 Kortik, který propojoval dvojici 30mm kanonů s osmi řízenými raketami. Jeho palebná síla i bojová účinnost byla ve srovnání s Rojem samozřejmě větší a námořnictvo pak rozhodlo, že už o Roj nemá zájem. Otázkou je, nakolik bylo toto rozhodnutí správné. Kortik určitě překonával Roj po stránce palebné síly, ale byl současně mnohem větší, těžší, složitější a dražší. O kompatibilitě s AK-630 se dalo hovořit nanejvýš v tom smyslu, že v Kortiku byly použity kanony stejné ráže. Na drtivé většině lodí proto zůstaly systémy AK-630, z nichž část byla modernizována na standard AK-630M. Hlavním prvkem této modernizace bylo použití kanonu AO-18M původně vyvinutého pro Roj. Pro úplnost lze dodat, že kromě AK-630M je v nabídce ruského zbrojního průmyslu ještě odlehčený komplet AK-306 s kanonem AO-18L (GŠ-6-30L), který má při poloviční hmotnosti kadenci 1000 ran/min.
Obvykle se uvádí, že po odmítnutí ruským námořnictvem projekt Roj skončil, což však není tak úplně pravda. Systém AK-630M1-2 Roj byl v letech 1993-1995 nabízen na mezinárodním trhu se zbraněmi. Objevilo se několik zájemců a snad probíhala i nějaká jednání, ale nakonec se žádná dodávka neuskutečnila. Roj se posléze vytratil i z exportní nabídky a jediný prototyp byl umístěn do muzea podniku Tulamašzavod, kde je dodnes k vidění.