NÁMOŘNÍ TECHNIKA

USS Ranger (CV-4)

Geneze

Ranger byla první americká letadlová loď projektovaná a budovaná od počátku pro tento úkol. Po dokončení přestavby dvou bitevních křižníků třídy Lexington na letadlové lodě zůstalo americkému námořnictvu podle Washingtonských dohod ještě 69,000 tun povolené tonáže letadlových lodí. Konstruktéři podali mnoho návrhů jak co nejefektivněji tento limit využít a srovnat se tak s ostatními velkými loďstvy své doby – britskou Royal Navy a japonským císařským námořnictvem. Schválený návrh zněl na 5 lodí o výtlaku 13,800 t, což měla být dostatečná velikost pro efektivní leteckou skupinu.

Stavba byla zahájena v roce 1931 a když se Ranger v roce 1934 dostal do služby, nesl ve své konstrukci mnohé vlastnosti, které se staly běžné u následujících amerických letadlových lodí - ostrovní nástavbu, otevřený hangár, ochoz podél letové paluby a příčný katapult instalovaný na hangárové palubě.

Design a konstrukce

Ranger byl v mnohém kompromisem, který byl nutný aby se s výtlakem vešel do daného limitu 13,800 t. Úzký trup nenesl žádnou podhladinovou ochranu a jedinou ochranou lodi byl nedostatečný ocelový plát silný 25mm na hangárové palubě. Vnitřní rozdělení bylo neadekvátní a uložení kotlů a strojů umožňovalo zničení celého pohonného systému a znehybnění lodi jedním zásahem. Volný prostor neumožňoval instalaci turbo-elektrického pohonu a proto byly použity standardní křižníkové turbíny a stroje, které umožňovaly dosažení 29.5 uzle. Jelikož původní plány nepočítaly se instalací můstku, splodiny z kotlů byly vyvedeny do 6 malých komínů uložených po třech po obou bocí na úrovni zadního hangáru. Během přistání letadel bylo možno komíny otočeny do vodorovného postavení.

Design byl optimalizován pro nesení maximálního počtu letadel. Hangárová paluba byla ve skutečnosti větší, než na větších lodích třídy Lexinton. Dva výtahy byly uloženy poblíž sebe téměř ve středu lodi. Rozložení nebylo příliš vhodné a bylo zaviněno plánovanou instalací hangárových katapultů (které však nikdy loď neobdržela). Původní koncepce počítala se stavbou bez ostrova, zkušenosti z provozu lodí třídy Lexington však ukázaly jeho výhodu při velení a řízení leteckého provozu a tak před dokončením stavby byl na pravoboku ostrov postaven. Tato a další úpravy vedly k navýšení tonáže nad limitní mez a k přetíženosti lodi.

Kapacita letadel byla plánována na 76, což zahrnovalo 36 stíhačů, 36 střemhlavých bombardérů a 4 pomocné letouny. V době vzniku byly střemhlavé bombardéry preferovanou zbraní a tak loď nedostala žádné prostory pro uskladnění torpéd a dlouho loď nenesla žádnou torpédovou peruť. Navíc mohlo být v hangáru uskladněno 40 rozebraných trupů na závěsech na stropě hangáru, kde nepřekážely běžnému provozu. Během války, kdy již byly ve stavu větší letouny, Ranger přesto nesl až 72 letadel, například během vylodění v Severní Africe se jeho letecký skupina skládala z 54 Wildcatů a 18 Dauntlessů.

Výzbroj

V době svého dokončení nesl 8 5“ děl. V původní konfiguraci byla dvě přední děla ze čtyř umístěna na přídi pod letovou palubou a dvě zadní na hangárové palubě. Toto rozložení nebylo příliš vhodné a bylo brzy nahrazeno uložením po dvou v rozích letové paluby. Ranger byl mezi prvními americkými loděmi, které obdržely výzbroj automatických zbraní na svoji ochranu, která původně sestávala ze 40 12.7mm kulometů.ModifikaceV září 1941 byla protiletadlová výzbroj posílena. Po odstranění 16 12.7mm kulometů, posílilo ochranu 6 28mm čtyřčat. Během modernizace následující po vylodění v Africe byly 28mm děla nahrazeny 6 40mm dvojčaty a dále loď dostala 46 20mm děl. Navíc si Ranger ponechal svých 8 5“ děl.

V polovině války již výzbroj neodpovídala požadavkům a také loď trpěla značnou váhou. Ke konci roku 1943 tak bylo z lodi odstraněno 6 20mm děl. Plánovaná rekonstrukce lodi, která měla napomoci jejím problémům s váhou byla plánována na konec roku 1943, byla však odvolána, neboť by příliš zasáhla do dostavby dvou lodí třídy Essex. Kontrola a opravy probíhající v květnu až červenci 1944 ukázaly, že Ranger již není vhodný k nasazení v první linii a tak byl převelen k výcvikovým úkolům a vybaven jako cvičná loď pro noční lety. Instalován byl nový katapult a paluba byla zesílena. Přidána byla zařízení pro řízení nočních stíhačů a loď dostala nový SM letecký vyhledávací radar. Jako nepotřebné a k ušetření váhy byla odstraněna všechna 5“ děla.

Po válce

18.10.1946 byla deaktivována a 28.01.1947 prodána na šrot.