NÁMOŘNÍ TECHNIKA

Třída Essex

Geneze

Třída Essex má svůj základ v předválečné třídě Yorktown. Počáteční práce na projektu začaly v červnu 1939 a základním cílem bylo rozšíření letecké složky lodi. Ve stejné době se také začalo ukazovat, že nová letadla plánovaná pro operace z letadlových lodí budou větší a těžší a budou vyžadovat větší palubní prostory pro jejich operace a toho nemohl být s původním trupem třídy Yorktown dosaženo. dalším prvkem na který bylo nutné dát důraz bylo zvýšení ochrany. dAlším faktorem byla výdrž, jelikož lodě byly plánovány pro operace v Tichomoří proti Japonsku. Nakonec byla vytvrořena specifikace na design s výtlakem 27,100 t s leteckou skupinou sestávající z 90 letadel, dosahem 15,000 námořních mil při ekonomické rychlosti 15 uzlů a maximální rychlostí na hranici 33 uzlů.

První loď podle nového designu - CV 9, nazvaná Essex – byla objednána v rámci zákona o rozvoji floty z roku 1938. Politická situace v Evropě se však jevila jako velmi zlá a bylo jasné, že americké námořnictvo musí projít dramatickou expanzí. Zákon o loďstvu dvou oceánů z června 1940 tak přidal do rozpočtu finance na stavbu dalších tří lodí. Když později téhož měsíce Francie kapitulovala Američané se začali obávat nejhoršího a v srpnu odsouhlasili finance na stavbu další sedmi jednotek a po útoku na Pearl Harbor byla objednávka rozšířena o další dvě lodě. Druhá vlna dalších deseti lodí byla objednána v srpnu 1942 a další tři v červnu 1943. Celkem tak bylo objednáno 26 lodí, z nichž byly až na dvě všechny dokončeny. Ze 17 lodí dokončených do konce bojových akcí v Pacifiku se do akce dostalo 14 jednotek. Do stavby lodí se zapojilo 5 loděnic. Loděnice Newport News ve Virginii a Bethlehem Quincy v Massachusetts dodaly většinu z první várky, dále se do stavby zapojily námořní loděnice v Norfolku, Philadelphii a New Yorku. Stavba lodí probíhala svižným tempem díky prioritnímu přidělení materiálu. První loď tak mohla být dokončena za 17 měsíců – o 15 měsíců dříve než bylo plánováno. Konstrukce a design kladly důraz na ekonomické využití materiálů, což snižovalo spotřebu oceli a tím i hmotnost a zároveň také ulehčovalo a zrychlovalo stavbu. Kde to bylo možné byly ponechávány rovné ocelové pláty. Vysoká priorita stavby a efektivita loděnic vedly k tomu, že nejrychleji postavená loď byla dokončena za 14 měsíců a nejdelší stavba trvala ne více než 22.5 měsíce, s průměrnou dobou stavby všech jednotek 18.5 měsíce.

CV-18 USS Wasp

Design a konstrukce

V podstatě se konstrukce třídy Essex rozdělila na dvě podtřídy. Lodě byly zpočátku stavěny jako „krátkotrupé“ s celkovou délkou 265.8m, pozdější zkušenosti si vynutily přidání kliprové přídě a lodě s touto úpravou jsou známy jako „dlouhotrupé“ s celkovou délkou 270.6m. Kliprová příď zlepšila plavební schopnosti a umožnila instalaci dvou dodatečných 40mm čtyřčat. Konstrukčně byly jinak obě podtřídy stejné se shodnou délkou na hladině.

Poprvé u amerických letadlových lodí byla podhladinová ochrana tvořena dvěma vnějšími výdutěmi plněnými vodou a dvěma vnitřními. Teoreticky měla hlavní sílu exploze pohltit vnější výduť a druhá zabránit zaplavení. Tento systém se táhl po boku lodi jako pancéřová ochrana a chránil tak důležité oblasti lodi. Ochrana byla navržena proti torpédům s hlavicí 227kg TNT. Trojité dno sestávalo ze dvou vrstev uložených na spodní části trupu. Vnitřní část probíhala po celé délce trupu, třetí vrstva však chránila jen důležité části.

Letová paluba nebyla pancéřovaná, jelikož jeho váha byla vnímána jako negativum. Hlavní paluba (hangárová) však pancéřovaná byla a ochrana sestávala z 64mm silných desek jež měly chránit proti proražení 454 kg pumou svrženou z výšky 3050m. Další 38mm ochranné desky byly umístěny na čtvrté palubě. Boční pancíř byl koncipovaná k ochraně proti 152mm granátům. Pancéřový pás měl maximální šířku 102mm, která se na koncích snižovala na 64mm. Celková délka ochrany byla 154.8m a zahrnovala strojovny, muniční sklady a zásobníky leteckého paliva. Kormidelní stroje byly chráněny 114mm bočním pancířem.

CV-12 Hornet

Pohon

Pohonný systém umístěný pod čtvrtou palubou byl rozdělen do šesti oddělení a každé bylo samostatně chráněno vodotěsnými přepážkami. Oddíly kotlů a strojoven byly umístěny na přeskáčku, takže jeden zásah nemohl loď znehybnit. Třída Essex byla první třídou letadlových lodí, které byly vybaveny dvěma nezávislými skupinami strojů, což byl velmi výrazný posun oproti předchozí třídě Yorktown.

Čtyři šrouby byly poháněny čtyřmi skupinami parních turbín Westinghouse, kterým dodávalo páru 8 mazutem vytápěných kotlů Babcock & Wilcox. Všechny zplodiny byly odváděny do jediného komínu vyvedeného nad nástavbu. Celkový výkon produkovaný stroji byl 150,000 shp. Se zásobou paliva mezi 6,161 a 5,331 t, byly „dlouhotrupé“ lodě schopny urazit vzdálenost 17,250 námořních mil. Celý pohonný systém se ve službě ukázal jako velmi efektivní a dodával lodím vynikající dostup a zároveň nebyl příliš náchylný k poruchám.

Výzbroj

Ochranná výzbroj byla oproti předchozí třídě Yorktown výrazně posílena. Těžkou protiletadlovou výzbroj zajišťovalo 12 × 5“/38 děl. Nacházely se ve dvou typech instalací. Čtyři dvojčité věže byly instalovány na pravoboku po dvou před a za můstkem. Byly umístěny na letové palubě a byly tak menší překážkou pro letový provoz. Na levoboku byly pak umístěny zbývající čtyři děla v jednohlavňových instalacích. Byly uloženy po dvojicích na sponsonech pod letovou palubou.

Středorážová výzbroj původně zahrnovala 8 40mm čtyřčat. Jedno se nacházelo na přídi, jedno na zádi, dvě na levoboku a čtyři okolo můstku po dvou před a za ním. V průběhu války byl počet těchto efektivních zbraní zvyšován. Dodatečně byly instalovány dvě čtyřčata na levou stranu hangárové paluby a další na zádi. V polovině roku 1943 byly provedeny další změny, které zahrnovaly další dvě instalace na sponsonech na hangárové palubě na pravoboku (původně byly umístěny v zapuštěných postaveních, aby nebránily průjezdu Panamským průplavem, to však bránilo palbě). Další tři byly umístěny pod můstkem na sponsonech. Nakonec byly další dvě přidány pod letovou palubou na levobok. Jedna instalace byla odstraněna z místa před můstkem, aby ten mohl být rozšířen. Tyto modifikace byly prováděny na lodích během pravidelných oprav. Krátkotrupé lodě dostaly všechnu tuto výzbroj až na druhé dělo na přídi což nakonec dělalo 17 čtyřčat, dlouhotrupé pak nosily celkem 18 děl. Toto dodatečné vybavení vedlo k přetížení, bylo však vyváženo výrazným posílením protiletadlové ochrany.

Podle původního návrhu měly lodě třídy Essex nést 46 instalací 20mm děl umístěných pod letovou palubou. Celkový počet u některých lodí však narostl na 58 do léta 1943 a v odpověď na hrozbu kamikaze byla některá jednotlivá děla do roku 1945 nahrazena dvojčaty. Wasp a Lexington obdržely na zkoušku také armádní čtyřčata v ráži 12.7mm.

CV-9 Essex

Letouny

Základním požadavkem při konstrukci třídy Essex bylo rychlé odbavení velkých leteckých skupin. Kvůli velkému počtu letadel nemohly být všechny uskladněny na hangárové palubě a námořnictvo tak muselo začít používat průběžné parkování na letové palubě.

Letová paluba byla 32.9m široká a 262.7m dlouhá. Po dobrých zkušenostech s bočním výtahem na USS Wasp byla tato vlastnost přejata i na třídu Essex. Tak byly instalovány 3 velké výtahy – jeden ve předu vprostřed paluby, jeden za můstkem a boční výtah na levoboku uprostřed lodi. Cyklus výtahů byl 45 sekund včetně naložení a vyložení letounu z ložné plochy. Nosnost byla 12,700 kg pro palubní výtahy a 8,156 kg pro boční. K urychlení startu letadel byly na příď instalovány katapulty. Jednalo se o hydraulický katapult H Mk. IV B o nosnosti 8,165 kg. Na počátku války nebylo použití katapultu na letadlové lodi příliš rozšířené, pokračující roky však vzrůstající hmotnost letadel tento způsob startu více a více přiváděla do popředí a do konce války starty z některých lodí byly prováděny ze 40% z katapultu. Tento způsob také zvýšil flexibilitu letového provozu, když umožnil start i za ztížených povětrnostních podmínek a s vyšší kapacitou výzbroje.

Otevřený hangár běžný u pro předchozích tříd byl při konstrukci třídy zachován. Umožňoval zahřívání motorů letadel i hangárové palubě a tím urychloval starty, také napomáhal k odvětrávání prostor od benzinových výparů. Během zhoršeného počasí mohly být spuštěny velké rolety, které hangárovou palubu uzavřely. Hangár měl rozměry 199,3m × 21.3m a výšku 5.5m. Šest lodí obdrželo katapult napříč hagárovou palubou, což mělo umožňovat taktické starty. Tato vymoženost se však ukázala jako nepraktická a katapulty byly později odstraněny.

Další nepraktickou věcí se ukázala instalace druhé sady brzdících lan na příď, což mělo umožnit pokračování v letovém provozu i při zničení hlavních. I přes prokázanou neefektivitu nebylo zařízení z důvodu zaneprázdněnosti z lodí většinou odstraněno až do roku 1944.

Nosnost leteckého paliva byla zvýšena z množství 178,000 galonů u třídy Yorktown na 225,000 – 232,000 u krátkotrupé a 209,000 – 242,000 galonů u dlouhotrupé podtřídy. Zásoba se různila podle provedených modifikací ochrany palivového systému. Pozdější lodě měly zásobníky paliva přemístěny dozadu do lépe chráněných částí lodi a tanky byly uzpůsobeny k přijmutí slané vody na místo odčerpaného paliva. Zásoba výzbroje pro letouny byla umístěná do dvou hlavních muničních skladů, které mohly pojmout 625.5 t.

CV-17 Bunker Hill

Modifikace

Lodě třídy Essex prošly ve válečných letech mnoha modifikacemi. Většina těchto změn zahrnovala zvýšení váhy a tím i přetížení lodí a snížení stability. Mnohé studie poukázaly na to, že takto přetížené lodě byly více náchylné k potopení a zásah třemi až čtyřmi torpédy by mohl vést k jejich ztrátě. Naštěstí žádná loď nemusela projít touto zkouškou. Franklin byl nejblíže tomuto osudu, avšak nebylo to v důsledku poškození, ale velkého množství vody použitého při hašení požárů. Další dvě lodi – Lexington a Intepid – byly sice zasaženy torpédy, v obou případech však došlo pouze k jedinému zásahu do zádě a tím nebyly příliš ohroženy.

Válečné modifikace vedly také k „přecpanosti“ lodí. Při zkouškách nesl Essex posádku 226 důstojníků a 2880 námořníků – o několik set více než bylo předpokládáno při konstrukci. V roce 1945 nesl Intrepid posádku 382 důstojníků a 3003 námořníků. Tento nadměrný počet osob vedl v tropických oblastech k nepohodlí.