NÁMOŘNÍ TECHNIKA

Schnellboot

Jakmile německá armáda dobyla Francii a invaze do Anglie se nekonala, vyvstal nový úkol: ničit nepřátelské konvoje. Zprvu tuto funkci zastávaly ponorky, ale proč nevynaleznout něco malého, obratného a levnějšího. A tak pod rukama německých inženýrů a techniků vznikl první rychlý člun na světě.
A proč byl malý člun tak úspěšný lovec velkých lodí? Ještě na začátku války britské námořnictvo preferovalo velké bitevní lodě, čím větší a ozbrojenější, tím lepší. Když však nepřítel nasadil malé čluny, které bitevní lodě prostě nebyly schopny zasáhnout, bylo to stejné jako kdyby konvoje nebyly vůbec chráněny.
Rychlé čluny byly vyzbrojeny 2 torpédomety a několika torpédy, které měla německá armáda celkem účinné, a kterými klidně potápěly nepřátelské lodě. Dlouhou dobu byly tyto čluny vážnou hrozbou, pak ale nasadilo i britské námořnictvo do pobřežního boje své rychlé čluny taktéž vyzbrojené torpédy. Ty se ukázaly ale neúčinné proti lodím s malým ponorem, kterými rychlé čluny byly. Takže jediná účinná zbraň byla zatím jakákoliv lehká zbraň na palubě, protože čluny nebyly pancéřovány (nebo ne silně pancéřovány), takže když se někdo trefil do palivové nádrže, šel člun ke dnu... nebo spíše do vzduchu.
Proto začaly být spojenecké čluny vybavovány lehkými děly které bez problému ničily německé rychlé čluny. Bohužel jen pokud je našly, a protože byla hlídka u pobřeží nudná, tak posádka polevovala v ostražitosti.
Konec rychlým člunům učinilo až ničení námořních základen a jejich blokády.